Výsledek testu

Československá televizní inscenace, v níž se vše podstatné týká psychologických testů, jimž se měli podrobit řidiči autobusů v dopravním podniku. Třikrát rozvedený řidič autobusu Šafář (L. Mrkvička), jenž v psychotestech neuspěl, neboť byla odhalena jeho zvýšená míra agresivity, a hrozí mu hledání jiné obživy, se snaží přemluvit vedoucího psychologického oddělení dr. Černého v podání J. Abrháma, který stojí před morálním i profesním dilematem, aby podepsal kontrolní test, který za Šafáře z dobrosrdečnosti vyplnila jeho kolegyně psycholožka T. Fischerová. Abrhám odmítá dokument podepsat, neboť je přesvědčen, že test byl zfalšován a že Mrkvička za volant autobusu nepatří. Vzniká konflikt mezi řidičem a psychologem a Mrkvička, jenž neustále slyší, že má podle testu násilnické sklony, se skutečně začíná chovat ke svému okolí agresivně. Situaci též komplikuje fakt, že manželé Černí si mají v blízké době vyměnit větší byt se Šafářovými, a tudíž je jakýkoli spor nežádoucí. Šafářova nervová labilita se potvrdí, když v amoku sedá za volant svého vozu VAZ 2105 a jako šílený jede fyzicky napadnout dr. Černého. Zběsilá jízda, kde předjíždění vozů odbočujících vlevo není výjimkou, skončí pro rozzuřeného Šafáře na železničním přejezdu, kde ho zasáhne projíždějící vlak. Vzhledem k tomu, že Šafář vyplnil v testu jedenáct odpovědí z patnácti v agresivním duchu, není jeho zbytečná smrt až takovým překvapením, otázkou však zůstává, nakolik jeho duševní rozpoložení ovlivnilo neustálé připomínání nelichotivého výsledku testu a také obava o ztrátu zaměstnání. V dalších rolích se objevila J. Preissová jako Abrhámova manželka a R. Merunková coby paní Šafářová. Kromě zásadového J. Abrháma a sympatické T. Fischerové byl součástí psychologického týmu ještě K. Heřmánek, který by nejraději uznal za schopné všechny testované řidiče bez ohledu na jejich výsledky. Ve snímku P. Kolihy se také ukázal V. Brabec v roli ředitele dopravního podniku a O. Vlach jako vedoucí řidičů. Zpočátku banální záležitost a nezáživný děj se postupně zajímavě vyvíjí, z příběhu se stává slušné psychologické drama a v závěru se otevírá prostor pro zamyšlení. (16.01.2020)

Dost dobré. Zvláště pan Mrkvička svým herectvím potěší. Nadupáno českými hereckými špičkami... Otázkou zůstává, je nebo není psychologický test řidiče směrodatný pro to, zda je nebo není nebezpečný svému okolí. Škoda že velice rychle zobrazili Mrkvičku jako agresivního, to je trochu laciné... Když budete do nekonečna někomu opakovat že je agresivní, tak vám ji nakonec bouchne... (17.09.2009)

"Nemůžu nechat plavat to, čemu věřím." Na začátek tohoto komentáře, bych si dovolil uvést malou básničku, která mě při sledování této původní televizní inscenace napadla, cituji: "Byl jednou jeden kakabus, co nesměl řídit autobus a tak nasedl na trambus a začal jezdit pro Globus.", ale teď už vážně. V tomto tragickém příběhu, jde prakticky o hledání původu chybného jednání, kdy je na jedné straně takový, skoro budovatelský problém s nedostatkem řidičů dopravního podniku, kteří by měli jezdit na autobusových linkách a na druhé straně, takřka donkichotský boj charakterního člověka s úkolem, oddělit plevel od zrna, jemuž jeho svědomitý přístup způsobí řadu pracovních i osobních problémů a kterého hraje Josef Abrhám, pro něhož je tato role doslova příznačná. Mimochodem se jedná o druhé dílo s J. Abrhámem, v němž figuruje vícenásobná směna bytu. Závěrem tohoto pojednání, bych také rád upozornil, že se zde v malé úloze svědka, objeví herec a konferenciér Milan Mach a že je děj doprovázen skvělou minimalistickou hudbou, skladatele Mikiho Jelínka. (05.10.2015)

40% - Hodně prvoplánově podaný příběh, na který si pamatuji již při jeho premiérovém vysílání. Už tenkrát jsem si ho ale obrazně vynásobil mínus jedničkou a díval se na něj obrácenou optikou. Představte si dlouholetého řidiče autobusu, který má naježděno půl milionu kilometrů bez nehody, šetří pohonné hmoty, u nadřízených je oblíbený, v dopravních testech dosahuje pravidelně plného počtu bodů, a najednou přijdou jacísi psychologové, kteří na základě jednoho testu řeknou: „To všechno si strčte za klobouk, podle našich tabulek za volant nepatříte, protože nám vyšlo, že jste agresivní.“ A člověk má smůlu, přes to vlak nejede. A protože tím přichází zároveň o peníze, které navíc nutně potřebuje, je téměř logické, že s postupujícím časem a marností svého boje začíná být nervní až agresívní, což psychologové berou jako potvrzení správnosti svého původního rozhodnutí. Ale upřímně řečeno, jsem přesvědčen, že takhle by dopadl každý z nás, kdyby mu někdo pro něj bezdůvodně dostatečně dlouho upíral zdroj obživy. On tam tu myšlenku dokonce vyslovil Karel Heřmánek, ovšem ten byl v příběhu za kariéristu, takže to vlastně bylo špatně. Dokonce jsem při shlédnutí tenkrát i nyní přemýšlel, jestli to nakonec není takhle nejednoznačné schválně, ale jsem přesvědčen, že nikoliv, protože vše je tak prvoplánově narýsované, až postavy působí pohádkově černobíle. Zásadový klaďas dr. Černý, který si neochvějně stojí za svým, i když pro klid rodiny je ochoten se nakonec svému přesvědčení zpronevěřit, naštěstí pro něj si to nesympatický agresívní řidič Šafář pohnojí sám a kariérista dr. Možný nakonec ostrouhá. Vzhledem k tomu, že podobné tendence dopředu hodnotit chování člověka a preventivně ho eliminovat, ačkoliv ve skutečnosti nic neprovedl, jen se některým lidem, co mají tu moc, zdá, že by něco provést mohl, začínají objevovat stále silněji, působí tento snímek, byť nechtěně, aktuálně i dnes. (13.10.2015)

Díky nepřítomné paní Bezouškové dostává ve druhé polovině příběhu Šafář (Mrkvička) příležitost nejen zahrát agresivního jedince, ale i vtipálka: A vy jste těmi psychotesty prošel, pane doktore?" Při předvídatelné závěrečné jízdě zaujme dobová "harmonika" a všechny v protisměru blikající auta... (16.03.2013)