O zakletém hadovi

Je to sice pohádka, ale ne pro děti. Dívka se zamiluje do příjemného hlasu (!); to přece není láska, ale jen touha po ní, kterou pro ni představuje jí příjemný hlas. Že jde o dívku prostou, to na věci nic nemění. Hlas patří hadovi. Odkdy hadimluví? Had je prý zkaletý princ. Co kdyby nebyl? A zatím neexistujídůkazy, že by se něco takového dělo i reálně - ať už v dávné minulosti, či méně dávné, či nedávné!!!***(8.10.2010) (08.10.2010)

Paní Janečkovou můžeme považovat za královnu televizních pohádek, protože za svůj život jich natočila desítky a mnohé z nich patří dodnes k velmi oblíbeným (jeden příklad za všechny - úžasná "Zlatovláska"). Zrovna tahle se ale podle mého názoru moc nepovedla. Označit ji jako "temnou" dost dobře nejde, ten správný výraz je možná "neveselá". Venkovské děvče několikrát uslyší příjemný hlas (my diváci ho ovšem slyšíme pouze jednou), do kterého se zamiluje a jeho nositele se rozhodne vysvobodit. Živého prince si ale moc neužijeme a scénář jindy sympatickému Štěpánkovi zřejmě předepisoval ospalý výraz a celkově topornější projev. Znovu vidět nemusím. (30.09.2018)

Jana Paulová coby dívka Běla promrhá jediný den v roce, kdy je její had člověkem, fintěním se do lepších šatů, ale nakonec stejně zůstane jen (jako ten křeček) v noční košili. Před tchyní už to zřejmě tolik nevadí.:-) Královna matka zase zřejmě křižuje celé dny a noci v kočáře krajem a číhá, kde její zakletý synek potká nějakou frajárku, jak jinak by se hnedle, jak kluk zmizí, mohla zjevit v Bělině světničce? Trochu (pod)průměrná televizní pohádka, jejímž největším negativem je přílišná patetičnost a absence humoru a pozitivem třeba to, že Běla se při fyzické práci zcela reálně potí:-)) A jen tak mimochodem, já bych třeba na Bělině místě rozhodně namísto melancholického zasmušilého prince zvolila veselého kováře, ale proti gustu žádný dišputát. (01.05.2015)

Oceňuji natáčení v exteriérech jižní Moravy a interiérech zámků, nikoli studií, ale na druhou stranu prostě nemám příliš v oblibě pohádky smutné. Sice tušíme či víme, jak pohádka dopadne, jedná se přece o pohádku, ale když se postavy mátožně plahočí, mračí se, temně promlouvají, pláčí, snižuje se můj vztah k nim. Navíc mě zaráží, že zlá královna k sobě a princi nikoho nepouští, až na obyčejného kováře, naštěstí kámoše Běly :-) Nakonec, když nevíte co se zlou královnou, nelámejte si hlavu, je to mžik a je pryč, až z toho ale bolí uši. (22.12.2014)

Zatímco v reálu se každý normální člověk hadů bojí, v pohádkách jsou hadi kouzelní, moudří a zpravidla princové, ať už hadí (O hadím králi) nebo lidští. Cos podivného je vždycky v těch, kdo mají nějakou divnou zvířecí kůži, že si neomylně volí protějšek, který kůži spálí a způsobí tím problémy. Překrásná Vasilisa, resp. její Ivánuška a tady Běla, která nejdřív vyhodí muže svého srdce za dveře, aby se mohla obléknout (proč rovnou do svatebních šatů, by každýho normálního chlapa dost vyděsila) a pak mu spálí kůži. Jak zmiňuje ABLABLABLA, královna je divná. Jak věděla, kam se má vrhnout, jak mohla Běle pomáhat svými radami a hlasem (evidentně taky čarodějka), a proč tedy svému synkovi nepomohla sama? Kovář, který Běle pomáhá, je fešák a sympaťák, zlá královna je (ano, vykrádám cizí komentář, ale můžu já za to, že se realita jinak nedá popsat?) jak dvojče té z Disneyho Sněhurky a velké plus je, že zámek je zámek, louka je louka a na stromě tam běhá opravdová veverka. (30.08.2014)