O zakletém hadovi

Zatímco v reálu se každý normální člověk hadů bojí, v pohádkách jsou hadi kouzelní, moudří a zpravidla princové, ať už hadí (O hadím králi) nebo lidští. Cos podivného je vždycky v těch, kdo mají nějakou divnou zvířecí kůži, že si neomylně volí protějšek, který kůži spálí a způsobí tím problémy. Překrásná Vasilisa, resp. její Ivánuška a tady Běla, která nejdřív vyhodí muže svého srdce za dveře, aby se mohla obléknout (proč rovnou do svatebních šatů, by každýho normálního chlapa dost vyděsila) a pak mu spálí kůži. Jak zmiňuje ABLABLABLA, královna je divná. Jak věděla, kam se má vrhnout, jak mohla Běle pomáhat svými radami a hlasem (evidentně taky čarodějka), a proč tedy svému synkovi nepomohla sama? Kovář, který Běle pomáhá, je fešák a sympaťák, zlá královna je (ano, vykrádám cizí komentář, ale můžu já za to, že se realita jinak nedá popsat?) jak dvojče té z Disneyho Sněhurky a velké plus je, že zámek je zámek, louka je louka a na stromě tam běhá opravdová veverka. (30.08.2014)

Dva a půl hvězdy by slušelo víc. Na pohádce se dá ocenit hlavně její nestudiové provedení. Umím si živě představit, jak právě tato pohádka by mohla být celá ve studiu. Každopádně její závěrečné vyústění je poněkud jednoduché a trochu nepohádkové, Běla nemusí o prince moc bojovat. Je to přesně jako z knížky moravských pohádek, které vyprávěny v místním dialektu mají své kouzlo, ale vcelku jsou až pitomě jednoduché, v čemž ale spočívá jejich krása. A tady jde navíc to moravské prostředí vidět také na každém kroku. Už mnohokrát použité nenadchne, ale neurazí, se opět hodí. (03.02.2020)

Je mi trošku líto, že tuto pohádku se sympatickým Petrem Štěpánkem ohodnotím pouze jedním párem hvězdiček. Abych ohodnotil o stupínek víc, musel bych mít pocit, že bych ještě někdy měl potřebu si ji pustit. Jednou ale stačilo. Žádná originalita, žádná scénka nebo dialog, který si po skončení pohádky zapamatuju. Je to jen taková pohádka pro pohádku. (01.08.2012)

Paní Janečkovou můžeme považovat za královnu televizních pohádek, protože za svůj život jich natočila desítky a mnohé z nich patří dodnes k velmi oblíbeným (jeden příklad za všechny - úžasná "Zlatovláska"). Zrovna tahle se ale podle mého názoru moc nepovedla. Označit ji jako "temnou" dost dobře nejde, ten správný výraz je možná "neveselá". Venkovské děvče několikrát uslyší příjemný hlas (my diváci ho ovšem slyšíme pouze jednou), do kterého se zamiluje a jeho nositele se rozhodne vysvobodit. Živého prince si ale moc neužijeme a scénář jindy sympatickému Štěpánkovi zřejmě předepisoval ospalý výraz a celkově topornější projev. Znovu vidět nemusím. (30.09.2018)

Je to sice pohádka, ale ne pro děti. Dívka se zamiluje do příjemného hlasu (!); to přece není láska, ale jen touha po ní, kterou pro ni představuje jí příjemný hlas. Že jde o dívku prostou, to na věci nic nemění. Hlas patří hadovi. Odkdy hadimluví? Had je prý zkaletý princ. Co kdyby nebyl? A zatím neexistujídůkazy, že by se něco takového dělo i reálně - ať už v dávné minulosti, či méně dávné, či nedávné!!!***(8.10.2010) (08.10.2010)