Povodeň

Další herecké spojení Jiřina+Jiřina náramně vyšlo. Posmutnělý příběh o osamělosti a nedorozuměních diváky ke konci skoro až dojímá a hlavně Jiřina Jirásková tu předvádí naprosto uvěřitelnou roli zahořklé důchodkyně, která má akorát silnou slupku, pod níž se skrývá její skutečná osbnost. J. Strach je prostě nová naděje českého filmu. (12.06.2007)

Konečně ta omšelá fráze přesně vystihuje dění na obrazovce. Koncert je skladba pro sólový nástroj nebo skupinu nástrojů, které doprovází orchestr. Toto byl herecký koncert. První housle - Jiřina Jirásková dokonale zahrála s obrovským rozsahem pěkně napsanou roli. Viola - Jiřina Bohdalová stejně dokonale zahrála part o něco jednodušší. Kontrabas - Josef Somr přesně basoval. Orchestr na pozadí už tak dokonalý nebyl, ale zase byl na pozadí, takže tolik nerušil, s výjimkou několika vstupů Dvořákovy rodiny ve stylu amatérského vystoupení prvního ročníku ZUŠ, obor dechové nástroje. 70%. (03.03.2011)

Scénáristicky i režijně velmi dobře zpracovaný smutný film o osamocení ve stáří. Postupné odmývání po(d)vodňového bahna z příběhu Jiřiny a otírání nánosů prachu z příběhu Gabriely je velmi dobře skloubeno a vede k rozuzlení, které je možná mírně předvídatelné, ale to mu nikterak neubírá na trpkých a smutných emocích, které dokáží diváka upřímně zasáhnout. Dalšími důležitými kvalitami filmu je samozřejmě ústřední herecké duo a nádherná hudba. Vydařené české drama. (01.11.2009)

Myslím, že není co dodat. Poctivě natočený film. Scénář šitý na míru hereckým legendám přesně tak, jak se sluší a patří. Kontrast mezi postavou Jiřiny Jiráskové a postavou Jiřiny Bohdalové je velmi výrazný, avšak v žádném ohledu přehnaný. Je uvěřitelný. Film je natočen podle skutečné události z období povodní. Je zřejmé, že pro typologické ztvárnění svých postav se dvě hlavní herečky skvěle hodily. Toto je možná vůbec nejlepší film pana režiséra Stracha, který alespoň z mého pohledu umí daleko více spíše v okamžiku, kdy při samotném výběru látky volí jistotu a komornost než-li jakýsi experimentální balast. (19.04.2012)

Mladí lidé se stáří bojí, ale mohu vás ujistit, že to má - aspoň pokud se to „umí“ - svá cenná pozitiva. Jak slábneme a skrze přibývající neduhy ztrácíme schopnost řešit i docela prosté úkoly, opouštějíí nás i ješitnost, arogance, hrdost, a nacházíme dříve netušené požehnání ve snášenlivosti, odpuštění, smíření. --- V té souvislosti je dobré si připomenout, že demokratická otevřená politická soutěž je právě to uspořádání, ve kterém takto „postižení“ lidé nikdy nemohou uspět a stanout na vyšších stupních mocenského žebříčku. Ať jsou to napravo „chlapi s kulama“ či nalevo nepříliš okouzlující a fešní bijci za práva „obyčejných lidí“, jsou to všechno lidé mimořádně silní, pašáci, kteří se například rozvádějí a berou si krásné ženy o mnoho mladší. Protože na to mají. Nemají potuchy, jaká je to někdy makačka, vstát ráno z postele, nazout si pantofle a uklohnit si něco k jídlu. Nevědí nic o pokoře. Podle toho vypadá jejich „sociální cítění“, jejich úcta a láska k lidem. --- Tento film říká o stáří mnoho dobrého a pravdivého. Je užitečné dívat se pozorně a snažit se porozumět těm několika krásně nedokonalým osobnostem. (01.04.2011)