Povodeň

Myslím, že není co dodat. Poctivě natočený film. Scénář šitý na míru hereckým legendám přesně tak, jak se sluší a patří. Kontrast mezi postavou Jiřiny Jiráskové a postavou Jiřiny Bohdalové je velmi výrazný, avšak v žádném ohledu přehnaný. Je uvěřitelný. Film je natočen podle skutečné události z období povodní. Je zřejmé, že pro typologické ztvárnění svých postav se dvě hlavní herečky skvěle hodily. Toto je možná vůbec nejlepší film pana režiséra Stracha, který alespoň z mého pohledu umí daleko více spíše v okamžiku, kdy při samotném výběru látky volí jistotu a komornost než-li jakýsi experimentální balast. (19.04.2012)

Další příjemné překvapení od ČT a Strachova týmu. Asi nemá cenu psát, že kvalita je obsazením dam Jiráskové a Bohdalové zaručena. Příběh je o nejhorší přírodní katastrofě všech dob - stáří, s jeho osamělostí, zdravotními problémy, odcizenými dětmi, finanční nejistotě, už jen samotná linie přátelství dvou osamělých a odboje proti depresi důchodového věku by vystačila na příjemný film, ale život je svině a tvůrci na to díkybohu nezapomněli. (02.11.2009)

Zasloužené absolutní hodnocení. Jedna z nejlepších "vážných" prací Ivo Pelanta. Ze současnosti. Na naprosto odlišných charekterech obou žen (skvělé herečky) je předveden paradox a (ne)schopnost lidí tohoto světa se dorozumět. Josef Somr a Jiří Dvořák jsou taktéž výborní. Jiří Strach opravdu, opravdu umí. ŽIVOT JE JAKO ŽEBŘÍK DO KURNÍKU. KRÁTKEJ A PĚKNĚ POSRANEJ. (04.04.2005)

Vypomoc osobe, ktera to nejvice potrebuje je zasluzny cin, ale clovek je nevyzpytatelny tvor. Tema povoden si zaslouzi podobnych filmu vice, protoze se zatim jedna o nedotcenou a pribehove nevycerpanou studnici. Nejvice mi vadil televizni pristup k latce, protoze celek pusobi nuzne a omsele, i kdyz stacilo malo a dany reziser podobne veci umi. 70% (18.11.2009)

Pro mne docela zklamání, a nebudu hodnotit výš jen proto, že zde hrají dvě vynikající české herečky (kterým dobře sekundují Josef Somr a Jirka Dvořák). Tyhle vykonstruované a dopředu předvídatelné příběhy, dělané pro ceny a festivaly, fakt nemusím. Snaží se nám říct, že takhle to je, takový je život, ale přijde mi to jako pohled někoho přes sklo akvária na rybičky. Takový ten příběh, jak si nějaký člověk, který život strávil v kanclu, představuje život důchodců a jejich "podrazy" a prohry i drobné výhry. Je zcela jasné, kde přesně bude scénář citově vydírat, kde přesně budou holky kamošky, kde se podezírat, a vlastně je i jasné, jak to dopadne. Hezké lokace, ale celkově mi tenhle film rádoby o citu přišel bez citu a srdce. Takový povrchní. O životě obou žen zjistíme hrozně málo, kromě právě těch povrchních detailů, a ne, nestačí mi jako divákovi vědět, že žena je vdova, má málo peněz, přivydělává si úklidem, že ji sochal sochař, že kouká na ČT 2 a odmění se sem tam čokoládovým bonbonem. Proč třeba kouká na ČT2? Čte nějaké knihy? Jaký má vkus? Proč se nebavěj o politice, jako spousta důchodců? Proč nenadávají na poměry? Nebylo by to moc veřejnoprávně košer? Tyhle ženské prostě žijí ve vzduchoprázdnu, reagují jen na okamžité okolní podněty, ale ne na celkovou situaci. Ostatně, kdyby si normálně povídaly - o sobě, o životě, manželích, dětech, jak si běžně lidé povídají, tak bychom tu sice neměli ten dramatický závěr, ale zase by to bylo alespoň uvěřitelné, a nevypadalo jako násilně a na dojetí vycucané z prstu. (07.12.2013)