레드아이
Red Eye
Režie:
Dong-bin KimRecenze (9)
. „„Když je duše ztracená, nikdy nevíme co se může stát“. Poslední cesta vlaku (strojvedoucí i vlak odcházejí do důchodu) ve kterém před 15 lety zahynulo 250 lidí a několik vagónů z katastrofy je v právě v soupravě. Duchařský horor, kde se nejdřív kdekdo z legrace straší a potom už se jenom všichni bojí, protože od okamžiku, kdy vlak vjede do tunelu se začínají dít divné věci..„možná je to vlak duchů a my jsme ztraceni v čase.“ Působivě natočený, průměrný horor se strašidelně vlezlou hudbou. ()
Zaujímavý námet o vlaku plnom mŕtvych duchov má zo začiatku práve vďaka tomu aj slušnú atmosféru. Postupom času sa ale čoraz viac usadzuje v zabehaných koľajách ázijských ducharín, čím sa pomaly rozmelňuje napätie ako aj strach. ()
Jestlize v prvni tretine jde jeste narazit na nejakou tu astmosferu, zbytek filmu je peklena, stokrat videna, nuda. Vpodstate zadny originalni napad, pomale tempo a neuveritelne natahovany konec delaji z tohohle korejskeho horroru ztratu dvou hodin zivota. Kdyby to byla jedna povidka horroroveho serialu, mozna by to bylo i koukatelne. Korejci proste poradny horror nenatoci a nenatoci.... ()
Jihokorejských filmů jsem ještě moc neviděl a tenhle jsem si stáhnul omylem, když jsem čekal nový thriller Wese Cravena, přesto rozhodně nelituji. Příběh a jeho vyústění není nic moc, ale ta atmosféra! Celou dobu jsem měl při sledování husí kůži a pocit, že jsem jedním s pasažérů toho "ghost trainu". Výjimečná je i kamera, tak vytříbené obrázky aby jeden v Hollywoodu pohledal! Příjemné překvapení! ()
Částečně nesouhlasím s obitovým názorem, že Korejci pořádný horror nenatočí a nenatočí (nadprůměrné Ryeong, Pon a děsivé scény s duchem v Peiseu a skvostném dramatu Janghwa, Hongryeon jasně ukazují, že na natočení pořádné čistě horrorové pecky potenciál mají). Pokud bych měl soudit korejskou horrorovou tvorbu jen podle Redeu ai (a několika vposledy viděných bratříčků), zřejmě bych mluvil v podobném duchu. Námět filmu je velmi slibný a do první lekačky s vlasaticí funguje vše jak má. Bohužel od této chvíle snímek začne stále více zabředávat do bahna podprůměru a celý se tam utopí díky zdlouhavému a nechutně očistnému finále. Vedle pár atmosférických scén mě na filmu potěšil hudební doprovod. Ale mohlo toho být daleko více... ()
Vlak, který před několika lety způsobil při havárii smrt 250ti lidí, se vydává na svou poslední cestu. Pasažéři jsou normální cestující, ale i pozůstalí tehdy zemřelých lidí. Dívka Oh Mi-sun je dcerou tehdejšího strojvůdce. Na tuto cestu se nechala zaměstnat coby prodavačka občerstvení. A tak, zatímco před sebou tlačí svůj vozík, začne nebohá Oh Mi-sun vidět duchy dávno mrtvých. A tito mrtví si chtějí při příležitosti své poslední jízdy přibrat několik čerstvých kamarádů, z řad živých. Jednoduchý příběh si vystačil s jednoduchou dekorací interiéru vlaku. Prostor působí dostatečně sevřeně, tísnivě. Směr útěku obětí je jasně daný, na výběr moc není. Většinu filmu se daří velice kvalitně strašit (různé cinkání a klapání, které předchází okamžikům strachu působí neuvěřitelně účinně) . Jistě, dalo by se napsat „další asijský horor“ (Redeu ai se očividně snaží podobat japonským hororům např. Hideo Nakaty), ale ono to pořád působí neotřele, a mnohem sympatičtěji než některé západní filmy, které nesázejí na strašení, ale spíš znechucování. Na Redeu ai je vidět poměrně nízký rozpočet, takže chvílemi působí poněkud televizně. Malá obrazovka mu jistě sluší víc než velké plátno. Těžko říct jak hodnotit. Dvě třetiny jsou skvělé, a skutečně jsem se bál, poslední půlhodina je neuvěřitelně rozplizlá, a nic převratného se v ní nestane. Pokud se ale chcete bát, za vidění stojí. ()
Juhokórejské horory sú podľa mňa ešte o triedu slabšie než japonské a to už je čo povedať. Pri duchársky ladenom Redeu ai, ktorý je evidentne inšpirovaný práve podobnými japonskými subžánrovými kúskami je fakt ťažké niečo konkrétne pochváliť či vyzdvihnúť. V zásade je to pozerateľné, ale vo viacerých ohľadoch strašne obkukané a klišéovité. Niekedy začiatkom tisícročia som tieto ázijské, na ľakačky, desivé bledé tváre a dlhé čierne vlasy bohaté bubárne chvíľu žral, no posledných pár rokov mi už lezú hore krkom. ()
Na Redeye jsem se těšil z důvodu, že měl spojit asijskou duchařinu a atraktivní prostředí vlaku. V první třetině sice dochází k nějakému budování napětí, ale když se vlak rozjede a dojde k několika prvním zabitím, celek se začíná rozmělňovat v korejském mainstreamu. Korejská multižánrovost má v tomto případě katastrofální dopad na kvalitu a bohužel ani děj v druhé části filmu se tento neduh nesnaží ani trochu napravit. Redeye je bohužel velmi nekonzistentní film, který nemůžu nikomu doporučit. ()
Dalsia ducharcina, tento krat z Juznej Korey. Film sa rozbieha dost pomaly, co vsak nie je zle, hustota atmosfery stupa s poctom minut az som myslel,ze vidim nieco nevidane na ducharskej scene,avsak potom sa to prelomilo do dalsej hyperstupidnej pointy,ktora mala vsetko vyriesit a film bol v cudu. Skoda. *SPOILER* - Ak by totiz nechali, vsetkych tych pasazierov bez akehokolvek dalsieho vysvetlenia v tom vlaku zomriet, siel by som vyssie, uz len z antipointskeho principu. ()