John a Mary

Dvě těla leží na posteli obrácená zády k sobě. Jelikož jsou obě nahá, tak je jasné, že po včerejším seznámení se majitelé těchto těl o sobě již něco dozvěděli. Teď je ráno a oba by rádi zjistili, jestli se pouze přátelsky rozloučí nebo jestli by jim nezachutnalo trochu společně strávené krmě. Obě těla již mají jisté zkušenosti a tak se ústy pokoušejí vypouštět neškodné informace, zatímco jejich mozky s vědoucím nadhledem komentují jednotlivé situace na základě dřívějších prožitků. Neustálý rozpor mezi mluveným a mysleným je také tím nejlepším, co může tento příjemný snímek nabídnout. (26.07.2009)

Ó, rovnou prohlašuji, že jsem se do ústřední dvojice Dustin Hoffman & Mia Farrow zcela zamiloval - herecké obsazení titulních postav je zde čistá radost. Tím to ale jinak hasne - není to tak dlouho, co jsem sám zažil něco velmi podobného jako John a Mary, a osobně si tedy vážně nemyslím, že by to byl zas tak skvělý námět pro film - vlastně mi to přijde skoro fádní až hrůza. Za mě osobně tedy bohužel dost nuda, navíc umocněná nevolí z českého dabingu, ve kterém jsem film zhlédl. V původním znění by to snad bylo lepší - přece jenom ta atmosféra starých zlatých šedesátek v New Yorku má hodně do sebe a pro mě osobně je tenhle biják v první řadě autentickou zprávou své doby, která se dnešníma očima jeví vzdálená skoro stejně jako třeba napoleonské války - je fascinující, jak moc se náš svět za pouhých 44 let od premiéry tohoto filmu změnil k nepoznání. A je otázka, jestli vlastně k lepšímu - minimálně po stránce vztahů by se zdálo, že je to stále stejná písnička, ať už si třeba čtete Homérovu Odysseiu nebo zajdete takhle jednou večer do baru na drink. (09.08.2013)

Vážení přátelé... celé je to jakési chladně upocené, neživé, neživoucí... Upachtěné ne příliž uvěřitelné dialogy, což je samozřejmě problém u filmu který je postaven právě na nich... To nezachrání ani sebelepší herci, když není co hrát... Kdo viděl trochu mladší "Před úsvitem" musí mi dát za pravdu... (19.08.2012)

Konverzační, slušně obsazený a zahraný vtipný "romantický" film (schválně nepíšu komedie), který těží ze své obyčejnosti. Je o dvou lidech, kteří se vedle sebe ráno probudí a neví o sobě vůbec nic. Postupně o sobě začnou zjišťovat různé věci, které by za jiných okolností vyšuměly v průměrný romantický výplach, ale zde jsou vyprávěny originalním způsobem. Konverzace je proložena flashbacky a flashforwardy navíc okořeněná trefným a vtipným vnitřním monologem hlavních představitelů. Takhle z toho vzniká obyčejná, leč vtipná variace na "Poznej bližního svého". V závěru sami poznáte, že začáteční scéna v ložnici dostala díky jednodennímu vývoji postav zcela jiný, ne-li opačný rozměr. Roztomile přirozené. (18.02.2009)

Mladí ľudia chodia vo veľkomeste večer do podnikov za účelom strávenia noci s niekým na byte v posteli. Niektorí možno ale hľadajú viac a možno im bude trvať nejaký čas, kým si to vzájomne, pred okolím a aj vnútorne sami sebe priznajú. Je nesmierne ťažké nájsť spriaznenú dušu v takejto džungli a bol by v tom čert, ak by Vám ešte pred nájdením toho pravého šťastia "New York havent break your heart". Menší, ale o to úprimnejší film, kde hĺbka charakterov hlavných hrdinov je podtrhnutá plytkosťou ich predchádzajúcich partnerov a väčšiny postáv vo filme. Zase sa mi potvrdzuje vďaka kinematografii, že ľudia sú všade a v akejkoľvek dobe v podstate rovnakí. Dnes by si režisér v takomto type filmu neodpustil množstvo potenciálne kultových hlášok, Yates najviac boduje vnútornými komentármi Johna a Mary. (10.08.2013)