Malý Manhattan

Desetiletý kluk nám divákům vypráví o lásce. Film o vztahu dvou lidí je romantický, ale když jim je deset let, není romantický, ale jen dětský. A tenhle je fest dětský. Dospělí diváci by si u něj tak akorát mohli zavzpomínat na svou první lásku. Jinak bych ho snad doporučil jen desetiletým klukům, aby se dívali sami bez mámy, protože ta holka je celkem fajnová. Natočený je pěkně, New York jako živý. (06.09.2006)

Hlavou se mi v tento okamžik honí tisíce myšlenek, ale jen málo z nich je veselých. Po shlédnutí tohoto filmu jsem si totiž uvědomil, že jsem nikdy ve svém dlouhém životě nenašel svou první lásku - a to není dobře. Vím, že 99 % prvních lásek skončí, ale je na nich to nejkrásnější, co může člověka potkat - zůstanou trvale zapsány ve vašich myslích. Můj problém byl totiž v tom, že jsem vždy utekl. NIKDY to nedělejte, neboť potom budete utíkat celý život. Příjemý film, kterému lze vytknout pouze happy end mezi rodiči, který v reálu je tak 10 procentní. Hezky zahráno, uvěřitelný děj - proč né 4? (31.08.2010)

Usměvavá a romantická komedie, která v sobě nese neuvěřitelnou pravdu o první lásce. Největší sranda na tom je, že spousta věcí z toho se honí lidem v hlavě i ve starším věku. (Jakto, že nemám co říct? A proč se na mě nedívá? Jsem tak ošklivej, nebo smrdím?) K tomu projížďky po New Yorku, malý hrdina který vás dokáže bez nadsázky pobavit i způsobit, aby vám ho bylo líto a celou dobu mu hrozně přejete, aby to vyšlo. Už jsem dva a půl týdne zamilovaný a je to bolest, kterou bych nepřál ani nejhorším nepřátelům. (26.05.2015)

Já vím, že ono je to jakože roztomilé, protože jsou tak mrňaví a vtipní a klejou a trousí pravdy o životě, ale bože, jestli tohle není ta největší propaganda a oprese a LEŽ, tak pocházím z jiné planety. - To byla má první reakce. Po uvážení musím uznat, že je alespoň dobře, že je to film o probuzení (a také že Josh Hutcherson se pravděpodobně narodil pro role submisivních chlapců, kterým žena s velkým ž musí ukázat, co je to život). Jelikož se ale probouzí ze spánku, který se mě nikdy nezmocnil, zůstanou mi jenom vzpomínky na momenty přiblblého smíchu, kdy miniJosh narazí do skleněných dveří a podobně, pocit sdílení zásadního řádu univerza se nedostavil. Místo něj zřejmě nastoupila mírná závist, protože když já jsem chodila do juda (jako jedna ze čtyř holek v celém oddílu), tak ačkoliv jsem byla fakt dobrá a prakticky všechny svoje závody jsem vyhrávala, tak mě ostatní kluci a mladší trenéři jenom šikanovali a žádná cesta ducha a respektu se nekonala. Jako největší křivdu si ale pamatuji, když se jedna "z nás holek" přidala k šikanizátorům. Mám z toho období ještě bohatou zásobu existenciálních zjištění, ale něco mi říká, že tohle není místo, kde bych je měla ventilovat, už teď je celý ten komentář až nepříjemně psychoanalytický a nezbývá mi než doufat, že to nikdo nečte. Myslím si, že bych měla zapracovat na svém pochopení pro filmy pro děti. Za prvé mám ale problém s americkým přístupem a za druhé myslím, že úplně všichni mají problém s kategoriemi "pro děti", "o dětech", "s dětmi" a s všemožnými vzájemnými prolínačkami. Protože do jaké kategorie patří tenhle? Myslím, že sám o sobě si myslí, že je pro děti, ale já jako dítě bych tohle takhle vidět nechtěla. Asi. Je to film, který dospělým ukazuje, jak směšné je jejich chování (a vychovávání), a jako důkazní materiál strká do Petriho misky tvárné děti, na kterých vyrůstají ty chorobné civilizační (společenské? znamenají ta slova totéž? a mimochodem, tomu říkám přirovnání) kultury? Možná. Potom se to ale pořád dost drží při zemi a mohlo to být mnohem ostřejší a osobitější. Náhodná hláška, kterou jsem si zapamatovala, nám třeba napoví: "I might be falling in love with the woman, but that doesn't mean I'm in the mood for soul-searching." Možná jsem příliš času strávila čtením feministických studií na podivných místech internetu, ale tohle mi z úst malého chlapce nepřijde vtipné. To je děsivé a smutné. (26.08.2015)

Příjemné překvapení. Pohodový film o dětském zamilování, který je něčím víc, než jen obyčejným filmem. Je příběhem jednoho chlapce, který si napřed myslí, že každá holka má svrab a od holek se drží dál, ale při karate se postupně seznamuje se sympatickou dívkou, od které se postupně zamilovává. Do toho jsou zde krásné scenérie Manhattanu. Prostě nádherná, snad i tak trochu nostalgická podívaná nejen pro děti, ale i pro dospělé a vůbec pro každého, kdo v dětství prožil nebo prožívá svou první lásku a chce si připomenout, jaké to vlastně bylo. Dějově je to dobře zvládnutý film, který má jen touhu vyprávět a nikterak netlačí na pilu, prostě vyprávění plyne a plyne a vše je v něm jaksi přirozené, prostě jako bychom opravdu sledovali reálný příběh, který se právě teď odehrává. Film je ale výborně zvládnutý i po herecké stránce, výkony dětských herců jsou velmi kvalitní a snadno uvěřitelné, hezky se na to dívá. Celkově je to svižná vtipná romantická rodinná komedie o dětech pro děti, ale nejen pro ně. Já jsem si celý film perfektně užíval a velmi se mi líbil. Na maximální hodnocení to není, ale mnoho nechybělo. Čtyři hvězdičky tomuto filmu ale sluší také. (25.10.2008)