Mezi mužem a ženou

V tomto případě jsem si byl hodně jistý, že budu snižovat své původní hodnocení, ale když jsem se dnes k filmu po těch letech vrátil, zjistil jsem, že se mi vlastně do osekávání hvězdiček nechce. Pokud je totiž snímek postaven jen na konverzaci mezi dvěma herci, jdou tvůrci do sakra velkého rizika, tady to ale podle mě fakt vyšlo. Helena Bonham Carter byla sázkou na jistotu, Aarona Eckharta mám rád, ale i tak mě příjemně překvapil, dialog skvěle rozpitval minulost i přítomnost, a dokonce ani ten rozdělený obraz nebyl od věci. Takže spokojenost a hodnocení beze změn. (17.12.2021)

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)

Skveli herci. Rozdelenie obrazu chvilami zaujimave, chvilami im to imho pridavalo na odtazitosti aj vo chvilach, ked by som ich radsej videla s nosmi pri sebe. Prepletanie casovej linie zaujimave hadam len pri (mozno pre niekoho spoiler:) milostnych scenach. Obcasne rozdelenie jednej konverzacie dvoma smermi vymyslene pekne. Inak proste pekne odvedena konverzacka dvoch normalnych ludi. (19.08.2008)

Rozdělení obrazu je sice chytrý nápad, ale v podstatě není úplně jasné, které okno je čí. Patří tomu, kdo je v něm zobrazen, nebo naopak tomu druhému, neboť jde o jeho pohled - pokud ano, co se záběry, na nichž jsou vidět oba, pokud ne, proč se do oken promítají vzpomínky a místy i představy? Navíc tímto rozdělením obrazu režisér prakticky rezignuje na umělecké vyznění snímku, protože je zaprvé složité pro téměř čtvercový formát komponovat scénu a navíc, ten dvojí obraz bere člověku možnost soustředit se na jeho vnímání. Spíše jen registrujeme dění, než, že bychom se ještě stíhali kochat uměleckým vyzněním toho kterého záběru. Svým způsobem se zdá, že zajímavá forma přebila vlastní obsah snímku. Na druhou stranu, pocity po jeho shlédnutí zase nejsou tak rozbité jak by se mohlo čekat a příběh dokáže člověka poměrně hluboko zasáhnout. Velmi dobře (a myslím, že to byl záměr) navozuje rozpůlení obrazovky osamělost obou aktérů. Jen několikrát se oba na několik vteřin dostanou do téhož okna, případně se obě okna spojí či téměř spojí v jedno. Tenhle fígl použitý v závěru je přitom svým kontextem zvlášť zajímavý, neboť jednota prožitku obou aktérů je pocitem prázdnoty. Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: charlosina, gudaulin, Subjektiv, castor, JFL, Damiel, N.Strauber (29.12.2009)

Netradičný, ale zaujímavý film o stretnutí dvoch ľudí, čo sa kedysi milovali a hlavne o ich 80-minútovej konverzácii po pätnástich rokoch. Dalo by sa to, samozrejme, prirovnať k Before Sunrise a Sunset, ale osobne je mi toto bližšie. I keď pravda je aj to, že na Helenu Bonham Carter v takejto role som si zvykala ťažko. (12.12.2009)