Faktótum

Henry popije, pomiluje a ... popojede, práce ho nebere, chce mít klid, chce si snít. Přes zdání pohody je ale "duše Henryho Chinaskiho smutnější, než všechny pokácené vánoční stromky světa". Bukowského bodrou poetiku mám ráda a přesto, že spíš než poněkud elegantní Matt Dillon mé představě odpovídá uválený Mickey Rourke v Barfly (snad proto, že toho v životě víc nasosal - a ve filmu zúročil), je Faktótum z těch lepších filmů a vy si ho ohlídejte. (12.03.2006)

Ve Faktótu sice platí, že hlavní hrdina = vypravěč, takže bychom měli zažít pocit podobný čtení Bukowskiho knih. Ale film vypadá spíše jakoby byl vyprávěn z pohledu třetí osoby, takže výsledek je nakonec taková pomalá melancholie nad destruktivní sílou chlastu. Bukowskiho postřehy však nepostrádá. Takže jo:-) (21.05.2011)

Tak tohle je dobrý, jenomže mám neodbytnej pocit, že to mohlo bejt ještě mnohem, mnohem lepší. Uvědomuju si, že si to myslím hlavně proto, že jsem docela velkej fanoušek Charlese Bukowskiho a spoustu jeho knížek jsem čet, a proto jsem od tohohle filmu čekal fakt hodně. Předchozí Hamerův film mě navíc dost bavil. Jenže i když je Faktótum vtipný a nikdo lepší než Matt Dillon pro roli Hanka Chinaskiho zřejmě neexistuje, jako celek ten film tak nějak nedrží pohromadě. Je to velká škoda. Myslím, že kdyby si tvůrci dali ještě pár měsíců práci se scénářem, přemítáním, co z Charlese vybrat a jak to použít na plátně a promýšlením výstavby filmu, určitě by to bylo k prospěchu věci. Ale stejně mě to dost bavilo i takhle. (17.11.2006)

Veľmi vtipná óda na život jedného sympatického lúzra. Film s trefným suchým humorom je žiarivým svetlom na skrytý herecký talent Matta Dillona. Výborné sú aj Marisa Tomei a Lili Taylor v rolách jeho čudáckych "mrdien". Plné hodnotenie nedávam iba preto, lebo úvahová rovina filmu nevykryštalizuje v niečo pevnejšie, respektíve mne bližšie. Až tak na dne ako hlavný hrdina som fakt nikdy nebol. Ako alternatívna zábava je to však rovnaká paráda ako čokoľvek od Jima Jarmuscha (04.07.2005)

„Ak sa to chystáš skúsiť, prejdi tú cestu celú. Inak ani nezačínaj. Môže to znamenať, že stratíš priateľky, ženy, príbuzných, prácu – a možno aj rozum. Môže to znamenať, že nebudeš tri štyri dni jesť. Že budeš mrznúť na lavičke v parku, môže to znamenať výsmech, škľabenie. Osamotenie, to je dar. To ostatné je skúška tvojej odolnosti, ako veľmi to chceš urobiť a ty to urobíš. Napriek odmietaniu to bude lepšie, než čokoľvek iné, čo si chceš predstaviť. Ak sa to chystáš skúsiť, prejdi tú cestu celú. Tomu pocitu sa nič nevyrovná. Budeš sám s bohmi a noci zahoria ohňom. Namieriš svoj život priamo do dokonalého smeru. Je to jediný dobrý boj, ktorý existuje.“ Patrím k čitateľom, ktorý Bukowského skôr milujú, než nenávidia (najviac sa mi páčil „Poštový úrad“), ale na „jeho“ FAKTÓTUM som sa tešil a zároveň sa ho bál. Nie kvôli Mattovi Dillonovi. Je skvelý. Ale kvôli... Bukowskému. Kto od neho niečo čítal (kto nie, tomu to nevysvetlíte, ja som to skúšal a nedopadlo to dobre), vie. Nevedel som si predstaviť, ako môžu jeho dialógy, monológy, postavy a zápletky, fungovať na plátne. Môžu - a to na jednotku s hviezdičkou. Rozkošne ležérne tempo, výborný Dillon, pôvabné scény, ktoré vás rozosmejú podľa toho, čo ste si v živote preskákali (útek z práce) a, samozrejme, nesmie chýbať sex, alkohol, nadávky, sex, alkohol a chľast. Drogy nie, tie u Bukowského neleteli. Tvorcom sa podarilo vystihnúť ducha predlohy. To sa odzrkadľuje najmä na tom, že Bukowského literárne alterego Hank Chinaski je líčený ako odpísanec, ale so zmyslom pre humor, etiku, „svoju životnú pravdu“ („Kto chce pracovať, robotu si nájde.“ – „No hej... asi budeš mať pravdu.“) a chlapskú spravodlivosť. Ženám rozbije nos, len ak sa zbytočne správajú vulgárne. Osobne ma smršť výpovedí, cigariet, vracania, pijatiky, lúčenia, návratov, sexu, písania a opovrhnutia úspešnými spisovateľmi, zaseknutých vo svojich bublinách, oslovila. P.S. Film je voľne pozliepaný z viacerých Bukowského poviedok (napr. línia s Marisou je adaptáciou poviedky „Vyznanie muža dostatočne šialeného, aby žil medzi beštiami“ z Bukowského poviedkovej zbierky „všetky rite sveta i tá moja“). (06.07.2009)