Město ztracených dětí

Navzdory velmi chatrnému scénáři mě film zcela uchvátil audiovizuálním zpracováním a postavami, zejména pak excelentní kreací Rona Perlmana a roztomile dospěláckou Judith Vittet. Jakoby si Caro a Jeunet vydestilovali Burtonovu pohádkovou ponurost a promísili jí s excentričností a existenciálním mrazením Terry Gilliama. To vše v roztodivné křivuli, která nese jen a jen jejich pečeť. Právě to, že Město ztracených dětí působí povědomě a přesto originálně, je pro mě dostatečným důvodem pro pátou hvězdu. (18.09.2008)

Prazvláštní dílko, divné, úchylné, bizarní, takový filmový new weird s nekonzistentním příběhem a fascinující audiovizuální stylizací - převažuje temnota, rudá barva s příměsí zelené, depresivní je také hudba. V ponurém Městě se ztrácejí děti, unášejí je Kyklopové s mechanickým okem a prodávají je psychicky mimóznímu panu Krankovi na jeho plošinu na moři, obklopenou minovým polem. Pan Krank nemá schopnost snít a tak nasává inspiraci z dětských mozků. Pomáhá mu v tom skupina ňoumovitých klonů, jejich trpasličí matka a věčně protestující strýček, což je mozek v zeleném nálevu. Kyklopové ovšem udělají chybu, když unesou malého bratříčka Baštíka poněkud jednoduchému silákovi jménem One. Co chybí na rozumu jemu, to hravě doplní dívka z ulice, Drobek. Další fascinující postavou (nebo spíše dvěma postavami) je Chobotnice, šéfka dětského zločineckého gangu, potkáme taky "pána blech" nebo šíleného profesora-sběratele, který žije ve své ponorce a podniká ve skafandru výpravy po mořském dně. Zní to jako strašný guláš? To taky je:-). Příběh je podřízen celkové úchylnosti, nehledejte v něm žádnou logiku, berte to jako temnou pohádku. Vytknout musím chaotickou roztříštěnost a chvilkama nepříjemnou uječenost. Pochválit je třeba herecké výkony, obsazení se skutečně povedlo. Nevšední podívaná, která jen tak z paměti nevymizí. 72% (29.10.2009)

Šikovný caparti, ale čekal sem něco diametrálně odlišnýho. Na můj vkus až moc bizarnosti na úkor harmonie a smyslu vnímání téhle fantasy pohádky. Působilo to na mě až moc uměle a přestylizovaně, což uškodilo přirozenosti, která tam schází. Pro děti naprosto nevhodný. Jinak, tímhle se podle všeho inspiroval Billy Howerdel (kytarista A Perfect Circle) při skládání hudby, aniž by vůbec tušil, že později založí projekt (společně se zpěvákem Tool), na jehož debutu "Mer de Noms", se objeví většína složenýho materiálu, který vznikl právě na základě inspirace City of Lost Children, když si představoval, že tvoří vlastní soundtrack k tomuhle filmu. Nutno říct, že toho materiálu z alba by pro tenhle film byla velká škoda. (17.11.2005)

Rozhodně jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tahle fantasy šílenost je opravdu šílenost,ani pořádně nevím, jak to hodnotit. Hodně mi vadí, že to hlavně hraje na vizuální stránku a děj je odsunutý kamsi na druhou kolej. Nesnáším tyhle filmy. Když jsem viděl ten český pokus o tenhle styl (Přání k mání), tak tam se mi ukázalo, že když jde hlavně o vizuální kýčovitou stránku a děj je buď na druhé koleji a nebo není vůbec (to je případ Přání k mání). Jenže Město ztracených dětí je na tom jinak. Už jenom to, že mě nenudilo je velký zázrak. Už jenom to, že postavy byly zajímavé a hlavní duo sympatické, je též zázrak. Už jenom to, že tam i děj je a je zajímavý, je zázrak. A abych pravdu řekl, líbilo se mi to, z čehož jsem dost překvapený. Ačkoli je to neskutečně šílené, je to skvěle natočené a zajímavé. Sice mě to nechytlo až tolik, ale jo, líbilo se mi to. 4* (10.02.2019)

Kdo ukradl tomu dítěti sen? Krank, zlý vědec..... Město složený z prazvláštních kulis, spousta podivínů a morbidních nápadů. Žijící mozek trpící migrénami a fantasmagorie při kterých vyznavače filmARTU chytne záchvat nadšení. O mě se občas pokoušel spíš ten epileptickej. Tomuhle prostě moc nerozumím.... i když ta vizuální stránka je úžasná! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět film, kde se neustále týrají děti. 2.) Nevím co je: 1/3 dusičnanu sodnýho, 20% glycerinu a oxid siřičitý. 3.) Jediný na co se dá v TV koukat je ČT2 a ARTE HD. FILM, KTERÝ NEDOKÁŽU OBJEKTIVNĚ OHODNOTIT (22.09.2010)