Nosferatu a Venezia
Nosferatu in Venice
Obsahy(1)
Odborník na upíry profesor Catalano (Christopher Plummer) přijíždí do Benátek na pozvání princezny Helietty (Barbara De Rossi), aby vyšetřil a pokud možno ukončil prokletí jejího rodu. Sídlo šlechtické rodiny Caninsů se totiž stalo posledním známým místem, kde v roce 1786 řádil krvežíznivý Nosferatu (Klaus Kinski). Nyní se po dvou stech letech nezničitelné zlo znovu vrací a zastavit jej může jen láska neposkvrněné ženy. (J.Connor)
(více)Recenze (16)
Dnes už hodně zapadlá upířina, která se kdysi dostala kupodivu i do našich kin. V podstatě je to jen řadovka ve svém subžánru, ale má tři důležité faktory: obsazení už zavedených jmen (Pleasence, Plummer a Kinski, který si po Nosferatu zopakoval svou roli, tentokrát už s vlasy), působivou hudbu od Vangelise a hlavně studené prostředí Benátek, v nichž se daří nastolit příjemnou atmosféru díky častému ponořování do absolutní temnoty. ()
Klaus Kinski ve dvaašedesáti letech zjevně věděl, co je v životě důležité a roli si vedl (jako jeden z celkem čtyř konsekventních režisérů) na tělo. Ostře erotické scény, v nichž se zcela neupírsky spíš než o šíji zajímá o ňadra a bobry Barbary De Rossi, Elviry Audra a 'cigánky' Anne Knecht jsou tím zajímavějším, co tento hrozný film nabízí. Zhruba na stejné brakově kvalitní úrovni jsou působivé záběry vyhládlého upíra v nádherných kulisách přízračně zamlžených Benátek za rozbřesku, několik méně známých poznatků z vampirologie a rozkošně zprzněná Vangelisova hudba. Jakmile se začne cokoliv dít, kdokoliv mluvit, je zle. A hůř, nuda. ()
Podivná podivnost, jak jinak to napsat netuším. Upířina úplně jinak než jí známe. Upír normálně běhá za denního světla je vidět v zrcadle, kříže se nebojí ,nespí skoro. Celé je to takové nemasné. Vlastně jediné co je na filmu pěkné je krásná a nahá Barbara De Rossi ta jediná za to stojí. Na italský horor bída.. ()
Po letech musím jednu hvězdu přidat. Vizuálně působivé drama v nádherných interiérech a exteriérech Benátek sice nedosahuje kvalit Herzogova Nosferata, to mi ale nakonec nevadilo. Vynikající Ch.Plummer a spíše civilní, než makabrozně demonický Kinski. Upír, který nemá strach z kříže (a pohledem ho dokáže rozžhavit do ruda) ani z denního světla, je nešťastnou a zoufalou postavou. Hledá náruč smrti (kdo by si nevzpomněl na Strašidlo cantervillské), leč vytoužený věčný spánek mu není dopřán. Skvělá hudba, expresivní i poetické obrazy, beznaděj, zmar. Po výtvarné stránce místy až uhrančivé... Na rozdíl od Upíra Nosferatu z roku 1979 se tento snímek v našich kinech nehrál. ()
Upírolog (Plummer) byl pozván šlechtičnou aby prozkoumal jejich dům, zda v něm žily Nosferatu a aby zrušil prokletí domu. Ten chce tomu přijít na kloub pomocí média - a Nosferatu je omylem vyvolán a vrací se do benátek. Zdlouhavé, přímo uspávající, snad jen jedna či dvě scény stojí za povšimnutí (upír s obrovskou dírou v břichu po prostřelení brokovnicí) jinak naprosto zbytečný snímek, a Klaus Kinski jako upír tentokrát stojí za prd. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (2)
- Původně si měl Kinski zopakovat roli upíra z filmu Nosferatu - včetně holé hlavy, bílé kůže a tesáků, na natáčení ale přijel zarostlý a rázně odmítl procházet znovu utrpením v maskérně. (akisha)
- Film měl velké problémy s režií. Klaus Kinski odmítl točit dál, pokud režírovat bude Mario Caiano, Caiano tedy dostal odstupné a projekt opustil (byl už třetím režisérem, který to udělal). Zoufalý producent Augusto Caminito se rozhodl dotočit film sám, aby nemusel platit dalšímu režisérovi. S režií neměl zkušenosti a musel mu pomáhat asistent, Klaus Kinski si také pár scén natočil sám. (akisha)
Reklama