Mlhy na blatech

Není divu, proč se tento film za našeho režimu moc nepromítal, bylo tam poněkud přepánbíčkováno. Ale to je nutné přehlédnout. Tenhle film jinak patří k jedinečným dílům naší kinematografie. Zajímavá u mě byla konfrontace dvou českých legend dvou hereckých generací - Zdeňka Štěpánka a Rudolfa Hrušínského. Ten v dobách svých počátků ještě poněkud přehrával, čímž ale zdůraznil rozdíl mezí ním - schovancem, a slabošským sedláckým synkem (V. Salač). Jarmila Smejkalová byla méně výrazná, Průchova scéna opilce byla opravdu skvostná. (31.10.2020)

"Pozdní láska", "Mlhy na blatech" a torzo "Ze světa lesních samot" jsou jedinné filmové přepisy spisovatele, kdysi tak populárního, a aktuálně tak ignorovaného. Jeho knížky se dnes vyhazují z domácích knihovniček, aby bylo místo na cetky a rodinné suvenýry. Česká filmařina se po druhé světové válce rozhodla na Klostermanna zapomenout jako na autora, který nemá k dnešku už co podotknout. A nejspíš je to i pravda. Kázání o hrdosti v pokoře už sotva koho zajímá. Úleva pociťovaná, když tvrdé srdce (Dylan: You know their hearts are hard as leather) měkne, se už nepociťuje... Ale nakonec buďme rádi, že základní Klostermannova díla jsou filmem nedotčena. Kdoví, jak by to dopadlo, a kdo by dneska zahál takového hříbka jako mladý Rudolf Hrušínský. Zapomeňme na Zbudovská Blata. Pozn. 1: Myslím, že jsem nedostaečně popsal rozdíl mezi klostrmannovským a (dejme tomu) babišovským paradigmatem. Za Klostermanna měli lidé (zde mluvím převážně o sedlácích) své jednoznačné názory a vize, uměli je zdůvodnit, formulovat a podle toho žít. Babišovská doba je naproti tomu zcela oportunistická, lidé jsou bez názory, formulovat neumějí (a nechtějí) nic a žijí nahodile podle marketingové matice SWOT (slabé stránky, silné stránky, příležitosti, hrozby), kterou neustále automaticky (bez přispění Já) zpracovává, přepočítává a vyhodnucuje jejich mozek, a přitom se navíc domnívají, že činí spontánní rozhodnutí. (10.02.2019)

Jeden z mých nejmilejších filmů! Dokonce mu odpouštím i to, že se nedrží věrně předlohy, na což jsem jinak dost citlivá! Ale chápu důvody, jistě jsou ovlivněny i dobou vzniku a autoři vyzdvihli, co bylo v tu dobu právě nejvíce zapotřebí! Představuji si, jaká to musela být radost a jaké osvěžení, povzbuzení, když jej lidé v době okupace viděli v kinech! - - - Že je selské prostředí uchovatelem čistoty, víry a tradičních hodnot, to je jedna z mála myšlenek našeho národního obrození, s nimiž se mohu jako katolička bez váhání ztotožnit! Na filmu jsem nenašla nic, co bych mu mohla vytknout! Scénář, herci - všechno bez vady a hany. A přesto bych ještě vyzdvihla nádhernou kameru! Obrazy, které si oko vychutnává a které duši lahodí, ať už přírody nebo reálií vesnického života. A tady bych se ještě zastavila: Když jsem viděla selskou vesnici nebo zápraží, sad či náves, připadala jsem si jako na našem jihočeském rodovém statku, který tolik miluju a kam se stále vracím! Jak mi ten film nemá být milý?! Film je t.č. k viděni zde: https://www.youtube.com/watch?v=MR8h5wsRYyM (13.02.2020)

Jednoduchý film s takým naivnejším príbehom o prerode dospievajúceho chlapca zo zlého pytliaka na dobráckeho syna, ktorý pomáha druhým. Je dobre obsadený mladým a ešte chudým Hrušínským a nepriehliadnuteľným Štěpánkom. Dedinský život v jeho čírej podobe a občas aj nezvykle akčný a krvavý. Záver prináša pekné posolstvo, aj keď málo uveriteľné. (01.10.2020)

Hrušínký tu typově předznamenává postavy romantických mladíků o dekádu později představovaných Eduardem Cupákem a Luďkem Munzarem, z hereckých představitelů se mi tu nejvíce líbil Jaroslav Průcha v roli zdeptaného sedláka léčícího svůj bol v alkolu (zdá se mi, že jeho nejzajímavější filmová role). Dobově ukotvený je scénář, kdy český patriotismus (založený na sepětí s českým venkovem) pod nacistickými otěžemi bojoval i takto filmově (a kdy destruktivní rebel poznal svou společenskou roli). Čápův senzualismus (třebaže se skvělou Pečenkovou kamerou) na Kršku nemá, ale i tak dobré a dnes stěží realizovatelné. (07.06.2010)