Reklama

Reklama

„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)

(více)

Recenze (105)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

V produkci protektorátního roku 1941, jehož patinu navždy zakonzervovala repotáž z II. filmových žních, existují celkem tři čtyři vynikající filmy. Počítám-li takto Advokáta chudých, Nočního motýla, Paličovu dceru a Turbinu. Noční motýl je jedinečným filmem postaveným na skvělé výpravě situované do let 1905-7 a krátce před toto období, kdy se z Marty Dekasové postupně, ale neodvratně stala Štefka. Hana Vítová ve své životní roli, na kterou dále mohla navázat patrně již jen v produkcích Prag-Filmu Druhý výstřel a Wien-Filmu Přátelé. Nebylo v té době pikantnější herečky v českém filmu... Škoda, po odchodu Baarové do Itálie, mohla být Hana její nástupkyní. Druhou star je tu neuvěřitelně přehrávající Adina, která si ale bohužel vlastními replikami svou roli spíše pokazila. Takže skutečnou pozornost, vedle Vítové, na sebe strhne étericky dokonalá Marie Glázrová jako divadelní diva Helena Vargová. Duo Beneš-Nezval pak skvěle sekunduje oběma hrdinkám, Leopold Kohoutův náleží Mandlové Kiki (ačkoli se neuchyluje k expresi jako ona) a Hrušínský se pozvolna profiluje do nejmladšího milovníka. Oceníte šantán, animírky a jinou vybranou společnost? Provencal má otevřeno. ()

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Spíš noční můra. Odhalené ňadro Hany Vítové vrcholem filmu. Pěkná kamera, když vynechám příšernou scénu s využitím zadní projekce během bruslení. Jinak bohužel, tahle osudová a křečovitá melodramata, ve kterých si postavy vynucují city, bytostně nesnáším "Marto, já bez vás nemohu žít" nebo "Proboha vás prosím, Vy mě musíte vyslechnout". Husí kůže. Opravdu. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Lidský život může být nadmíru obtížný i tehdy, když navenek působí sebestraktivnějším dojmem. Melodramatický příběh NOČNÍHO MOTÝLA překonává svá idylická východiska a nyvá směřování do červenoknižních jistot kýče zdařilou psychologií postav, pevnou režií i nosnými hereckými výkony; mimo tradičně ceněnou Vítovou bych ještě více zdůraznil Mandlové výkon ve zdánlivě vedlejší úloze prostitutky Kiki. Jakkoliv se případ, který dal námět pro MOTÝLA, může zdát nepravděpodobný, v čase našich prarodičů a praprarodičů byl častější, než bychom byli bývali s to sami sobě ochotni připustit. Titulní melodie filmu vypovídá víc než jen o nostalgii za jedním zmařeným lidským životem. Otázka sociální může mít - bohužel - širší rozměr a hlubší záběr. V každé době a v sebekostýmnějším filmu ze sebeatraktivnějšího prostředí. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Průměrné 3 rudé zde vlepím spíše pro to čím by mohl (nebo chtěl/měl) film být, než pro to jaký reálně je. Vítová je protagonistka krajně nesympatická, spousta scén vyznívá křečovitě, či nechtěně směšně a i technicky to působí jaksi nesourodě/roztěkaně (což se samozřejmě dá přičíst tomu, že za protektorátu filmaři holt museli plést z hoven biče). Sympatická je tak hlavně ta snaha natočit něco co by v lepších rukou a v lepší době mohlo být temnou, psychologickou studií klesající spirály života jedné obyčejné dívky. ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Hana Vítová. Ve filmu se na chvilku objeví její ňadra, když z ní oděv strhne S. Beneš. Je to velmi dramatická scéna, protože role, kterou Hana Vítová hraje, tak má předepsáno, že je zamilovaná "na celý život" do role, kterou představuje G. Nezval. Ale myslím, že to v životě mladých lidí je i celkem časté, že milují někoho, s kým nemohou mít vztah. To mě z tohoto filmu zaujalo dříve nejvíce. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Hlavnú úlohu mala hrať Lída Baarová, ale prišiel zákaz filmovania od nemeckého riaditeľa Barrandova na popud samotného Adolfa Hitlera. (Raccoon.city)
  • Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)
  • Hana Vítová byla tentokrát ve zpěvu dabována Mílou Spazierovou-Hezkou, která zpívala písně „Zdá se mi“ a „Noční motýl“. Když pak sama Hana Vítová obě písničky natočila na desku, výsledek byl podle mnohých lepší, než v případě filmové nahrávky. (Teres)

Reklama

Reklama