Hwal
Luk
The Bow
Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimObsahy(1)
Dvanáctý Kim Ki-dukův film, elegicky laděné podobenství, vypráví poetický příběh pozdní lásky šedesátiletého muže, který žije na lodi kotvící na otevřeném moři. Společnicí nemluvného lodníka, a také zdatného lučištníka, je půvabná šestnáctiletá dívka, kterou jako dítě nalezl, vychoval a hluboce si ji zamiloval. Trpělivě odpočítává dny s blížícím se datem jejích sedmnáctin, kdy chystá svatbu. Jejich poklidné, pomalu plynoucí soužití oddělené od civilizace občas narušují vetřelci z pevniny, které sem láká rybolov. Až jednou zavítá na starou, pomalovanou loď sympatický mladík. Pěstoun s velkou nelibostí pozoruje, že jeho mladičké nevěstě padl do oka. Pro starého muže, vyznávajícího archaické rituály, má významnou funkci luk. Nejen jako rychlá a přesná zbraň, jíž si hájí svébytnou existenci, ale slouží mu i k věštění budoucnosti nebo jako hudební nástroj. Luk s ostrými šípy je zástupným symbolem jeho síly i mužství. Film zahajoval letošní sekci Un certain regard v Cannes. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (129)
Od Kim Ki-duka znám zatím pouze "Čtvero ročních období", takže těžko mohu porovnávat a ubírat hvězdičky jako jiní. Celkový dojem z jeho druhého podobenství zůstává někde "mezi" - na zavržení to není, ale básnické síly, sevřenosti, vypjatosti a krásy "Jara, léta..." "Luk" nedosahuje. Kladem je určitě výborně vybraná a hrající ústřední dvojka - ani on ani ona nepotřebuje slova, aby vás uhranuli - ať už smutným pocitem a zlobou z marné touhy a posledního boje o krásno protékající pryč mezi již stárnoucími údy, či přímo zhmotněním prvních okamžiků poznání a osvojování si úžasné síly ženskosti ve světě mužů. Jenže scénář negraduje, stáčí se i na korejské drama divným způsobem, magický luk, který je třetím, plnohodnotným partnerem v příběhu dvojice, kamsi mizí a závěr (na mne) působí tak vyumělkovaně, jako by byl natočen českým režisérem, který si to chtěl taky zkusit... :-) ()
Tak buď je to tím, že koukám na stále horší filmy Kimovy filmografie, nebo mu to prostě přestávám žrát..možná,že to je kombinace obojího... Pokud to myslel vážně, tak je to opravdu dost prázdný projekt a neznat jiné Kimovy filmy, tak ho z fleku označím za prvoplánového rádobyintelektuálního onanistu bez přesahu....Tentokrát fakt ne-e=šíp šel naprosto mimo terč a ty tři hvězdy jsou tam možná jen tak ze slušnosti........Snad příště ()
Neviditelný dědek sice tutově musí být úžasný sexuální partner, ale jinak je v Luku příliš moc efektních vykradaček z Kim-seonsaengnimovy předchozí tvorby. Neustále opakování jediného, byť sebekrásnějšího, hudebního motivu taky leze krkem, obzvlášť, když dědek šmrdlá smyčcem jak se mu zlíbí, což znamená synchronizaci s hudbou asi jako u videí v korejských noraebang (karaoke) boxech. ;) Ale že by byl film prázdný... zas tak zle snad není... :) ()
Kýčovité syté barvy provázejí celý film, který na mě působil jako něco mezi glorifikací pedofilie (což zrovna dvakrát nekoresponduje s vyzněním Samaritánky) a recyklovanou Andersenovskou pohádkou. Alespoň, že se divák zasměje teatrálním hercům a závěrečnému rádoby poselství - za ně jsou ty dvě hvězdy. ()
8/10 Jak typické, skoro ohraná písnička. Minimum slov, ale je řečeno vše a ještě mnohem víc. Jednoduše by se dalo říct, že to je film o ztrátách a nálezech. Toť vše........P.S. Velice podmanivý a líbivý hudební doprovod. ()
Velmi příjemný a originální snímek, kde lyrika válcuje epiku a odsouvá ji až na okraj důležitosti.. Poetičnost celého snímku úžasně působí a pohladí po duši.. Nemluvnost hrdinů ani trošku nevadí a naopak je mi tenhle rys Kimových filmů sympatický, neboť emoce a city herci v jeho dílech zpravidla vyjadřují lépe beze slov.. Na druhou stranu člověk musí být na tyto snímky extrémně naladěn.. ()
Tak tohle se nepovedlo. Kim Ki-duk jakoby neměl čas na hlavní chod a snažil se hlad zachránit jen nevýživnou minutkou skládající se z obvyklých surovin, tentokráte bez chuti. Ono nestačí vzít hrdinům řeč, zavřít je na lodi a na konec přidat samoúčelnou scénu, kterak mladičká nevěstě přijde o panenství s duchem svého manžela. ()
překvapivě pro mě nádherná a působivá báseň o....čemkoli, na kterou sem koukal s lehkým trnutím, jak to celé dopadne, ale na mě to mimořádně zapůsobilo - sám bych to ani nečekal... ()
Podobenství, které se utopilo samo v sobě. Ze začátku sice kvalitní podíváná, i když ta formální stránka není zdaleka tak silná, jako u jiných Kimových filmů. Hlavní hudební motiv není špatný, ale osobně se mi příliš nelíbil, za což mohlo zejména jeho časté (a myslím si, že ne nutné) opakování. Bohužel hudbu, která doprovází scénu svatby, už nemohu nazvat jinak než rušivým elementem. Tak či tak, mnohem problematičtější je obsahová stránka. Luk se postupně stává vykonstruovaným nesmyslem a přechod do nadpřirozené roviny úplně ke konci spíš jen zvýrazňuje marnost snímku, než aby byl novým impulsem. Luk neevokuje žádné pocity, žádné myšlenky, zkrátka nic, natož aby dokázal duchovně povznést. To už je holt důsledek Kimova natáčení co rok, to minimálně jeden film. Je nemožné v takovém kvantu filmů si udržet vynikající úroveň. Tak snad příště to bude lepší. ()
Třeskutá zábavnost první třetiny filmu spočívá v tom, že nevíme jestli bude dědula hrát na tětivu, nebo jestli se bude jeho sedmnáctiletá nevěsta houpat na houpačce… nebo jestli ti dva náhodou nebudou zase dlouze a beze slov koukat do moře… Další třetina filmu už naštěstí nese určité stopy děje a závěrečná část snad má i nějaké to vyprávění. Přes tu neskutečnou rozcamranost a hraní si na „poetiku“, přes úvodní neschopnost cokoli sdělit…mi Luk nakonec nepřišel jako úplně špatné koukání do prázdna. Dokonce si troufnu tvrdit, že je mi celý film o jeden sloní a dva žabí kotrmelce sympatičtější než Kimova předchozí Trojka železo. Hlavní postavy opět ani nehlesnou, ovšem tentokrát jsou alespoň patrné jejich motivace a důvody jednání. Ke štěstí mi stačí málo a tentokrát jsem měl radost, že svou chabou inteligencí dokážu alespoň zhruba zachytit p-r-o-č se na plátně děje, co se děje (což mi u například u 3-iron soustavně unikalo). Když k tomu ještě připočtu celkem povedený „symbolický“ konec, nacházíme se někde mezi třemi a čtyřmi bodíky. A protože mám zrovna celkem dobrou náladu, venku svítí sluníčko a cítím touhu podpořit umění, dávám čtyři. To bude mít Kim Ki-Duk v té jejich dálné Koreji jistě radost! ()
Kim Ki-duk je umelec, coz je v dnesni dobe sterilnich, sice technicky zdatnych, ale umelecky totalne neschopnych reziseru velmi vzacna vlastnost. The Bow je sice pomaly, nizkorozpoctovy a mnohym se muze zdat nudny, ale je to take film originalni, kreativni a krasny. Opet tradicni Kimova poetika vyjadrena beze slov je tentokrat navic podporena vybornou hudbou (mozna vubec nejlepsi ze vsech filmu Ki-duka). A kdyz uz si myslite, ze to bude uplne prvni Kimuv film, ve kterem se nesuka, prijde finale a spiritualni fucking! 7/10 ()
3 1/2. Symbolický príbeh, silný hudobný motív a kvalitné herecké výkony spojené v podstate s absenciou deja. Trochu u mňa výsledný dojem zdvihlo záverečné poeticko-melancholické vyústenie s fantasy nádychom. ()
Luk chrání i ohrožuje, slouží jako hudební i věštící nástroj a je spjat se starým mužem a to doslova, jak se ukáže v samém závěru. Dostala mě scéna s posloucháním walkmanových sluchátek... "Strenght and a beatiful sound like in the tautness of a bow. I want to live like this until the day i die..." "Síla a krása tkví v napnutém luku. Chci tak žít až do dne, kdy zemřu..." ()
Než jsem se na tento film podíval, bedlivě jsem si přečetl všechny komentáře a s napětím jsem očekával, jak bude film působit na mě. Ukázalo se, že se zařadím mezi ty, které film nijak nenadchl. Jednak mi přišel v mnohých pasážích zbytečně zdlouhavý, ale hlavně mi vadilo, že i kdyby se takový příběh skutečně udál, tak se nemohl udát tak, jak bylo ve filmu ukázáno. Dítě, které by 10 let vyrůstalo v totální izolaci na několika čtverečních metrech lodi se starším mužem by se rozhodně chovalo a jednalo jinak. Je to film, pro který bych už nikdy těch 90 minut na jeho zhlédnutí neobětoval. (Čtvrtek 08.04.2010) ()
No, jak to napsat? Porad dobre, ale mezi Kimova zasadni dila to rozhodne patrit nebude. ()
Tak jsem byla naprosto unešena genialitou Kim Ki-duka a úchvatnou hudbou.. Navíc postavy opět spíše mlčí, což mě potěšilo ze všeho nejvíc.. ()
Můj první Kim Ki-duk. Před filmem jsem byl upozorněn, že je z Kim Ki-duků nejslabší. Pokud je to pravda, mám se ještě opravdu hodně na co těšit. Gradaci filmu bych popsal jako jedno rameno paraboly (to, které se nachází v levé horní čtvrtině soustavy souřadnic) - ze začátku poklidně se rozvíjející příběh začíná od půlky prudce stoupat a na konci překračuje hranici skutečného - směřuje k nekonečnu. K ostatním komentářům zde na csfd: Ve filmu není ani stopa pedofilie (vysvětlil bych, ale musel bych spoilerovat, a to nechci), a kdo tvrdí, že konec je vykonstruovaný, tak film nejspíš vůbec nepochopil. A znovu opakuji, že se moc těším na další Kim Ki-dukovy filmy, rád věřím tomu, že jsou ještě lepší. ()
Tak další Kim, když jsem zahlídl pruty a háčky v puse, tak jsem si musel vzpomenout na jeho Seom/Isle, ale naštěstí to nebylo tak horké, jen pár šípů, takže vcelku krásný a až nečekaně poklidný film. Pěkný hudební doprovod, který sice mohl být trošku sesynchronizovaný se záběry, ale co už... (a neviditelný odpaňující sex docela pobavil:) Hlavní představitelé to u Kima mívají lehké alespoň s těmi dialogy, jednou zavzdychat a je to. ()
Jistou dávku syrovosti, lyričnosti a magičnosti nabízí tento Kimův film, který sice nepatří k mým bůhví jak oblíbeným, nicméně měl co do sebe a koukalo se mi na něj vcelku příjemně. ()
Od Jar, leto, jeseň... mi Ki-duk Kim a jeho novoobjavený poetický štýl rozprávania odbremenený od záťaže násilia a šokujúcich scén čím ďalej viac imponuje. Aj keď mierne náznaky tej zabudnutej filmárskej minulosti aj tu nájdeme. Podobne ako v Island, Jar, leto... aj tu prostredie tvorí voda a na nej sa odohrávajúce životy ľudí, ktorých životný príbeh sa stane zase raz nástrojom vyrozprávania veľkých myšlienok v minimalistickom formáte. Na každom kroku symboli navádzajúce vás na cestu záverečnej katarzie, pri ktorej mi vadila len jediná vec a to scéna, ktorú som nielenže nepochopil jej zaradenie ale narušila celú atmosféru snímky. Najmä postavy starca a jeho mladučkej spolupútničky sú výborne zahrané-odžité a to napriek tomu, že ide o vysoko háklivú tému a pre nezasvetených a prvoplánovo na film nazerajúcich to môže vyznieť možno ešte viac ako kontroverzne. Celkovo ale nejde vôbec o sklamanie ba naopak napriek nevrelým reakciám väčšiny kritík o obdivuhodné dielo, ktoré len v konkurencii iných Dukových pozdnejších filmoch zaostáva. ()