Knír

Originalitu nemožno uprieť, ale príbehovo ma to akosi minulo. Na mňa to bolo až príliš otvorené a viacvýznamové. V podstate je možné akékoľvek vysvetlenie, ktoré divákovi napadne, a to nie je niečo, čo by som dokázal oceniť. Na záver som čakal nejakú pointu, avšak jediný poznatok, ktorý z konca vyšiel je, že tých možných vysvetlení existuje koľko len hrdlo ráčí a že všetko závisí len na fantázii diváka. Čistý priemer. 60/100 (17.11.2014)

Poněkud zmatené a poněkud nudné. 1) 29letý francouzský spisovatel, scénárista a režisér, absolvent studia politických věd v Paříži Emmanuel Carrère vydal La moustache jako svou třetí knihu v roce 1986 a o 19 let později ji zfilmoval. Velký fanoušek a znalec Philipa K. Dicka (napsal o něm biografii) se stejně jako on se zabýval posunem identity svých postav. Po zhlédnutí filmu si divák klade přirozenou otázku - co je skutečné a co není._____ 2) Spoiler. Komentátoři hýří pojmy jako demence, schizofrenie, ba dokonce paralelní vesmíry. Více či méně duchaplné výklady se střídají ve snaze přijít na to, co vlastně autor zamýšlel dílem sdělit. Nejjednoduší výklad je ten, co se sám nabízí z Markova pohledu - komplot protivné a zákeřné manželky vůči manželovi se snahou dostat ho mimo hru. Nebo je to zpočátku jen sen. Skutečnost začíná až v okamžiku, kdy Marca vidíme pojídat nudle někde v Hong Kongu. Markův knír jakožto kotva jeho vlastní identity může být dobrým námětem pro intelektuální rozhovory někde v Latinské čtvrti v kavárně u Seiny._____ 3) Mám ovšem dvě pochybnosti. První mi našeptává, jestli vůbec sám autor ví, jak to vlastně bylo. No a konečně se ptám sám sebe, zdali mi stojí za to, odhalovat skryté příčiny a okolnosti, když jsem se při filmu navzdory sympatickému 46letému Vincentu Lindonovi (Marc s knírem i bez) a "mysteriózním" okolnostem vlastně dost nudil. (10.06.2015)

Mimořádně kvalitní filmařina uvádí mimořádně zajímavou psycholigickou hru s divákem zvanou La Moustache. Ano celou dobu čučím, napětím ani nedýchám, lámu s tím vším kebuli a nemůžu se dočkat konce, ale když přijde citím se poněkud podraženě. Nemůžu si pomoct, ale já si prostě myslím, že tvůrci atmosférou, tempem příběhu a za pomocí bezchybných hereckých výkonů hlavních představitelů se lekli sami sebe a najednou nveděli jak to celý naposrat a tak se snažili uhrát plichtu, jenže já jsem si při závěrečných titulcích připdal jak opuštěnej sirotek v dětsáku. Pokud bude chtítí někdo s 5* kolegů mě napsat do pošty jak na něj zapůsobil konec, budu rád a třeba i povýším svý hodnocení. (16.11.2014)

Když psal Gogol o nose, proč by Carrere nemohl psát o kníru. Výsledek je tedy celkem prapodivný, ale možná je to také tím, že jsem filmové zpracování nepochopil a asi se o to ani vzhledem k velké únavě nesnažím. První půlka dobrá, slušně gradující, druhá půlka jako z jiného světa a taky fakticky vlastně jo - z druhé polokoule. Herecky jistý Lindon, zdatně sekundující Devos, Amalricovo vystoupení je směšné, mohl dostat více prostoru. (07.02.2017)

Tomuhle říkám nejbrutálnější deja vu v dějinách filmů. Ten závěr mě totálně sejmul (jakože tak, že jsem nepochopil vůbec nic). Přišel jsem si jak ve světě nepochopeného. Tři hvězdičky si ale zaslouží skvělé herecké výkony, krásná hudba Philipa Glasse a zajímavý nápad, který skončil tak, jak skončil. (21.11.2014)