poster

Večeře u Noriko (festivalový název)

  • japonský

    Noriko no šokutaku

  • japonský

    紀子の食卓

  • japonský

    Noriko no Shokutaku

  • anglický

    Noriko's Dinner Table

Drama / Thriller

Japonsko, 2005, 159 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Adrian
    *****

    Shion Sono zrealizoval v kinematografii veľmi zriedkavý (možno až unikátny) prípad, kedy svojím nasledujúcim filmom vysvetlil a rozšíril svet svojho predchádzajúceho snímku (pričom medzi spomínanými snímkami nejde o vzťah prequel-sequel). Noriko totiž pracuje s koncepciou, ktorú použil v svojom predchádzajúcom filme - Jisatsu saakuru (používa aj konkrétne zábery z tohto filmu), pričom ju rozvíja do oveľa širších súvislostí. Vzťah hry presvedčivejšej ako samotná realita (ktorá je tým zároveň popieraná) ako i fungovanie buričskej, možno až anarchistickej skupiny v rámci celkovej spoločnosti potom ešte vzbuduje spomienky aj na Fincherov Fight Club.(8.7.2005)

  • Jhershaw
    ****

    Při sledování Noriko mě mrzelo, že jsem viděl Suicide Circle až pak, protože jsem myslel, že mi objasní pozadí celého toho fenoménu Suicide Clubu (což se nakonec nestalo:). Zde jsou události kolem hromadných sebevražd jen jedním střípkem v celé mozaice příběhu, a zatímco SC byl především o vyšetřování sebevražd + ukazoval něco z japonské mentality, Noriko se ve svém delším časovém záběru může soustředit na pár lidí a především hlavní hrdinku a zkoumat, jak se časem a pod různými vlivy mění... z tohoto pohledu to myslím je o dost více propracované, a ne méně zábavné.(15.7.2005)

  • ScarPoul
    ****

    Na pozadí tragických udalostí, ktoré sme mohli vidieť v predchádzajúcom Sonovom snímku Suicide club sa odohráva rodinná dráma s fantastickou zápletkou. Všetky tie karmicko duchovné zákony nášho sveta sa stanú živnou pôdou sekty, ktorá viac ako o vlastnú identitu stojí o identity iné. Zomierame preto aby sa naplnila naša úloha a naša úloha je taká akú od nás klienti žiadajú. Príbeh neistej Noriko, jej sestry, otca a kamarátky, ktorý náznakovo odhaľuje tragické okolnosti Suicide clubu a zároveň formuje svoj vlastný príbeh plný výrazných scén a silných myšlienok. Nie je to nechutné, nie je to nepríjemné. Je to len smutné. Ručná kamera pôsobí autenticky. Mám skôr pocit, že Sonovi išlo skôr o znázornenie tej surovej jednoduchosti našich životov. A osobne sa mi veľmi páčil výber hudby. Pri ťažkých scénach vrážd, alebo zúfalstva sa ozývajú hravé tóny a príjemné melódie, ktoré krásne kontrastujú so všetkým čo nám film ponúka vizuálne. Nejedná sa síce o až takú dokonalosť, ale pôsobivosť zápletky a formálneho spracovania, len potvrdzuje Sionov status jedného z najtalentovanejších súčasných japonských režisérov. A každý jeho príbeh je vždy iné dobrodružstvo, kde fungujú emócie rovnako silno ako nepokoj, alebo nepríjemné pocity.(8.1.2014)

  • May
    *****

    Noriko no Shokutaku je rozdělena do několika kapitol. V první kapitole nenastoluje "dokonalou a čistou romanci, aniž by se tam kdokoliv do kohokoliv zamiloval a nebo pomyslel jen na opačné pohlaví", ale snaží se do diváka propašovat pocity, které prožívá hlavní hrdinka; její pohled na svět a její trápení se tím, že ji nikdo nerozumí a že je ve svých 17 letech pořád na (úplně) všechno jen sama, bez přátel a pochopení rodiny. Kvůli tomu a touze někam patřit se začlení do extrémistické komunity, která, díky detailnímu vykreslení chodu, dává nový a lepší rozměr celému Jisatsu saakuru. Noriko není japan-shock ale mrazivé drama. Ruční kamera celé dění posouvá o stupeň výš do reálnosti a násobí tím tíhu emocionálního dopadu. Třetí díl by už nejspíš nebyl dobrý nápad, ale Noriko.. je prostě geniální.(10.7.2005)

  • Mulosz
    ****

    Film sice souvisejici s predchozim Suicide Club, ale celkove naprosto jiny. Vysvetluje motivace clenu Sucide Clubu, ale nijak neodhaluje veskere souvislosti predchoziho filmu, nesetkavame se se stejnymi postavami. Oproti Sucide Clubu je vystaven vice dokumentarne, cemuz prispiva rucni kamera a nekolik diegetickych vypravecu v podobe samotnych hlavnich postav, ktere se divakovi sveruji se svymi vnitrnimi pocity a predznamenavaji sva dalsi jednani. A v tom prave alespon pro mne tkvi klicovy nedostatek celeho snimku. V prvni casti se sice vypravecka jevi jako vhodny zpusob explicitniho zprostredkovani svych pocitu, nicmene v dalsich fazich pusobi komentar jiz spise rusive a v zaveru myslim uz vubec nebylo nutne divakovi sdelovat totez, co muze videt pomoci obrazu. Osobne mi byla blizsi syrovost Sucide Clubu a chvile beze slov dukladne pridavaly na atmosfere, coz se zde nedeje az tak precizne, nebot temer neni okamziku, ve kterem nejsou slyset slova. Samozrejme by nebylo na miste zadat po autorovi, aby byl tento film zpracovan naprosto stejne jako predchozi, protoze tim by oba ztratily na osobitosti, avsak zde plati, ze nekdy i mene je vice. Tak ci tak pro me ale urcite Shion Sono zustava jednim z nespornych talentu soucasneho japonskeho filmu a je to pankac jako hrom, ktery si nic nezada s ostatnimi predstaviteli tohoto proudu (Tsukamoto, Toyoda, Miike, Hiroki). "Gratulujeme pane rezisere, klobouk dolu." (Marek Eben pri zaverecnem ceremonialu MFF KV 2005).(10.9.2008)

  • - Natáčení probíhalo v japonských lokalitách Tokyo, Shizuoka a Kanagawa. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace