Recepty doktora Kudrny

Bláha s Haškem byli výborní, ale pořád si je oba dva nemůžu představit jako milovníky. Ženské herecké osazenstvo se taky podařilo. Ale chybělo mi ještě trošku více šťávy, abych byla maximálně spokojená. Trošku mi to připomínalo bakalářské povídky. Rozhodně by neuškodilo, kdyby ČT vytahovala více takových příběhů ze svého archivu. (04.01.2015)

Na rozdíl od místních obdivných komentářů si myslím, že Bláha se na tu roli absolutně nehodil. On byl všechno jiné, než alfasamec, kterému žádná žena neodolá. Proto veškeré ty zbožňující a oddané pohledy, kterými ho ve filmu častovaly všechny ženské jakéhokoli věku, mi připadaly absolutně absurdní a hrané. Naopak Bláha potvrdil to, co o něm tvrdím už léta. Totiž že jeho obrovskou profesní tragédií je, že nebyl natočen film s jistou rolí, která by mu absolutně sedla, jak vzhledově, tak hereckým výrazem, kde by musel bezpodmínečně neskutečně zazářit. Mám na mysli hraného Skupova Spejbla. (18.01.2019)

Úžasný p. Bláha. Děj takový ten obligátní chaos nedorozumění a lží, ale ještě celkem vydržitelné. Neuspokojivá je pointa, která vlastně nic neřeší. Též úplně do ztracena mizí linie se zpěvačkou: proč se v kavárně vůbec dělají kompromitujicí fotky, když se pak vůbec nepoužijí? To asi zůstalo nevyškrtnuté z nějaké verze scénáře, kde ty fotky v časopisu vyšly. (18.03.2013)

Čtyřicítka je věk, kdy by se měl každý muž zamyslet nad tím, jestli náhodou něco nezanedbal. V duchu tohoto hesla se potom rozjíždí zábavný kolotoč manželských nevěr, vrcholících nedobrovolnou konfrontací všech milenek v bytě záletného pana doktora. Je pravda, že nebýt bravurního Josefa Bláhy, stěží by tato rozverná televizní komedie obstála ještě dnes, ale koneckonců ani zástup přítomných dam není tak úplně k zahození. S čím kdo zachází, tím také schází. (10.12.2016)

Koketní dámičky uprostřed socialistických 70. let a Bláha jako okresní donchuán, to je dostatečně boží, aby to uneslo sebevětší hovadinu. A Recepty doktora Kudrny jsou hovadina jen tak střední, s nejedním vtipným místem. V závěru začíná pěkný šrumec a finále v podobě obou kráčejících lékařů (v geniálním dlouhém záběru) by bylo super, nebýt vražedné tečky v podobě manželek zjevivších se jako bohyně spravedlonosti a pomsty. Při tom tato finální mravokára vyznívá spíš bagatelizačně, jakože nevěrnictví je takový jakýsi mužský nešvar, podobně jako čtení novin u večeře nebo neochota vynášet odpadky. V tom hlavně poznávám rukopis M. Poledňákové. Na tři hvězdy to určitě je, ale obsadit do titulní role kohokoli jiného než Bláhu, šlo by nejspíš o málo záživnou až zbytečnou komedii. (Pro argensona jedna zásadní hláška: "Žádný kino, žádná výstava, žádný meruňky.") (17.01.2016)