Balada z hadrů

Villonovy balady mi učarovaly už dávno, proto se mi asi líbila celá hra. Nejen forbíny a vtipy pánů Horníčka a Wericha (přestože právě to na sebe poutalo většinu pozrnosti). Celá Balada z hardrů byla krásná...mladá Bohdalka, správně sobecký smích Jaroslavy Adamové, úžasný pan Trégl ("Vy jste purkmistr? Jestli vy jste purkmistr, tak já jsem kružítko :D) a také Otto Lackovič, který mi sice do role Villona nejprve vůbec neseděl, ale ve výsledku byl opravdu skvělý. (06.09.2009)

Před několika dny jsem zhlédl Těžkou Barboru, která byla relativně nudnou hrou zato však s geniálními forbínami. Balada z hadrů oproti Barboře vyniká i vcelku slušnou kvalitou hry, forbíny Wericha Horníčka opět netřeba komentovat, jsou nezapomenutelné. V poslední době pozoruji v různých médiích snahu Wericha zlehčovat či diskreditovat. Tato hra je ideálním protilékem a důkazem, že Werich byl velikánem přesahujícím svým nadhledem většinu lidí v naší malé zemi, byl symbolem minimálně dvou až tří generací. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Jsem vděčen, že alespoň něco z jeho díla se zachovalo přes nepřízeň mocipánů na filmovém pásu...100% (06.06.2011)

Kdyby na to měl člověk uplatňovat filmová měřítka, moc šancí by tenhle film neměl, ale přistoupíme-li k tomuto dílku jako k archivnímu záznamu divadelní inscenace, což vlastně je, nemůžeme dát méně než 5. Neměli jsme zatím žádné dva lepší humoristy než byl pan Werich s Horníčkem, a že už je to hodně let. Jejich vtipy, hra se slovy a češtinou a obrovský intelektuální nadhled prostě nemají konkurenci. Forbíny jsou vpravdě geniální a hra za nimi také nijak výrazně nezaostává, takže výsledné hodnocení vypadá tak, jak vypadá. A to se vlastně týká i Těžké Barbory. (17.04.2008)

Tyhle unikátní černobílé rekonstruované záznamy představení Divadla ABC jsou něco jako národní kulturní dědictví. Náš nejslavnější tvůrčí tandem Voskovec - Werich se tu reinkarnuje ve dvojici Jan Werich - Miroslav Horníček (Jiří Voskovec byl v té době již několik let v americkém exilu) a je to náhrada více než důstojná. Divadelní hra sama je v obrazech, kde nevystupuje výše zmíněná dvojice, trochu nudná (hlavně první půlhodinu nutno přetrpět), leč ve výstupech a především a autentických forbínách nově etablovaného páru jde o ryzí genialitu. Nevídaná životní moudrost, abnormální jazykový cit, ryzí humanismus (i humanitní vzdělání, jehož je obětí, jak říká v jedné narážce sám Werich) mistrů Jana Wericha i pana Horníčka. Je dobré si čas od času (hlavně pro srovnání s dneškem) tyto legendy české kultury připomenout... (01.10.2007)

Balada z hadrů je stejně jako většina her Jiřího Voskovce a Jana Wericha prakticky dokonalá. Ale já své hodnocení rozdělím na dvě. Za prvé samotná hra. Faktem zůstává, že nikdo asi neuměl psát tak trefně, ale přitom nenápadně o době či nešvarech povah lidí - člověk si musel leckdy domyslet sám na co dvojice naráží, a k tomu nadčasově. O to jsou hry cennější. Když k tomu přidáte celou sortu hereckých hvězd a skvělou hudbu, pak je na co se dívat. Hodnocení samo o sobě ale zaslouží i televizní záznam. Nedám nejvyšší počet hvězd jen proto, že bohužel je záznam velmi nekvalitní. Představitelům není často rozumět a pokulhává i obraz. Škoda, že podobně inteligentní narážky používá dnes jen Divadlo Járy Cimrmana a ostatní, pokud už se uchylují k politickým narážkám, tak pouze ve formě vulgárních urážek a obscéností. (29.10.2020)