Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Tak opět naprosto bezchybná záležitost. Jára Cimrman byl očividně renesanční člověk, protože také v kategorii pohádka nemá konkurenci. Z dětství jsem si pamatovala pouze proměnu Zlatovlásky v ženu, ale hra je nabitá skvělými scénami od začátku do konce. Nejvíce se mi líbí návštěva u Děda Vševěda, která je opravdu dotažená k úplné dokonalosti. Pro mě, vedle Záskoku, zatím nejlepší hra! ()
"Bude velice těžké obra a prince od sebe odlišit, protože oba mají bílé pláště. Ano a to byla moc hezká rána a to byla naozaj velmi pekna akcia a obr se teď s hanbou, ano doslova s hanbou plíží pryč z bojiště..........a není to obr, je to princ Jasoň." Zdeněk Svěrák v roli Krátkozrakého je nezapomenutelný. ()
Naprostá krása!!!!takovou pohádku by nenapsal ani Erben,Myslim si že tahle hra je od Cimrmana v top 3-ce!Brukner jako pomatená zlatovláska je supr,Čepelka v 2roli princů jasoně a Drsoně též exceluje ale nejlepší je stejně Svěrák :-)))Myslím si že sem ho zatim zahrát líp neviděl.V pohádce najdeme nespočet nesmrtelných hlášek které nikdy nezevšední.Kdykoliv si tenhle počin pustím má nalada se opravdu mega zlepší ale to se podaří u většiny Cimrmanových her:-))) ()
Tato hra je jedna velká perla. Já se směji od začátku do konce a ještě hodinu potom. Klasické hlášky, které se používají i v normálním životě, mě nikdy nepřestanou bavit. Mám k této pohádce velmi specifický vztah. Byla to první hra, se kterou jsem byla seznámena. Takže srdéčko přikazuje mít toto v paměti pro mé další generace. Viděno i naživo - naštěstí ()
"Začal jsem se pilně učit cizím jazykům. Výsledek se brzy dostavil. Zkazil jsem si oči." Jako malej jsem měl rád pohádky a vůbec jsem netušil, jak jsou nebezpečný tím, že jsou nevědecký. Teď už vím, že mluvící zvířata mě nezachrání a hloupej Honza si spíš vezme půjčku na chalupu u Providentu než by přelstil všechny chytráky. Tímto samozřejmě děkuju Járovi Cimrmanovi za to, že odhalil nebezpečnost pohádek a začal psát svá díla, která připraví děti do života. Proto do dneška nechápu nezájem dětí o pohádkovej horor O třináct tchýních, o roztomilou pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel a zejména o hluboce lidskej Kašpárkův hrobeček. Naštěstí se alespoň Jasoň, Drsoň, obr Koloděj a sklerotickej Děd Vševěd stali legendárními postavami, jejichž ignorováním tvůrci čítanek tradičně prokázali svou neochotu připravit děti do života. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
- Tato hra má, co se týče audiovizuálního záznamu, svého předchůdce. V roce 1987 byla natočena stejná hra ještě v Divadle Solidarita pro Československou televizi a na VHS. Obsazení se moc nelišilo. Rozdíl byl, že v přednáškách vystoupil Ladislav Smoljak, coby technik vystoupil Genadij Rumlena. Ve hře pak jako Zlatovláska vystoupil Jaroslav Vozáb a jako Děd Vševěd Jaroslav Weigel. (mnaucz)
- V jedné z verzí hry se Zdeněk Svěrák zmiňuje o jevištním psychologovi Dr. Ječném. Pojmenování je však improvizace, přičemž v textu hry se nachází jméno Pšenička. Jméno Dr. Ječného se poté objevuje i ve filmu Kulový blesk (1978). (gjjm)
Reklama