O Jerusalem
O Jerusalem
Režie:
Elie ChouraquiScénář:
Didier Le PêcheurKamera:
Giovanni Fiore ColtellacciHudba:
Stephen EndelmanHrají:
JJ Feild, Saïd Taghmaoui, Patrick Bruel, Ian Holm, Tovah Feldshuh, Mel Raido, Tom Conti, Daniel Lundh, Cécile Cassel, Jamie Harding, Liron Levo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Historické drama Boj o Jeruzalém nás přivádí do roku 1948, kdy vzniká stát Izrael. Z betonové džungle New Yorku přicházejí do pouštního ráje Svaté země dva mladí američtí přátelé – jeden je Arab, druhý Žid. Oba jsou okolnostmi donuceni bojovat se zbraní v ruce za své sny. Když jsou boje o Jeruzalém v plném proudu, musí se všichni zúčastnění (Židé, Arabové a Britové) vyrovnat s otázkami terorismu, politiky, kuráže a pocitu odcizení. Velkofilm Boj o Jeruzalém popisuje historický základ konfliktu mezi Araby a Židy, který přetrvává až do dnešních dní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Žid zabije Araba. Arab zabije Žida. Krev přinese další krev. Bolest bolest..... tak, jak je to od vzniku Židovského státu do dnes. Nezúčastněný se jenom diví "PROČ?" Velmi dobře natočené, hudba podmanivá. Ani já jsem toho ještě moc neviděl na tohle téma a můžu říct, že mě to celkem zaujalo. ()
Ale jo, ono to není špatné. Danou problematiku se snaží snímek mapovat celkem dobře a vyváženě (mírně ve prospěch Židů, jak mi říká můj subjektivní pohled), ale k dobrému filmu tam ještě něco schází. ()
Film odehrávající se v Palestině roku 1948 vypráví, na pozadí událostí po vyhlášení státu Izrael, příběh několika přátel, kteří se dějinným zvratem octnou na opačných stranách barikády. Obávaje se nízkorozpočtové snahy o monumentálnost, dohánějící nedostatek prostředků „životním výkonem“ nadšených neherců, byl jsem překvapen velice kvalitním zpracováním, počínaje dobrou výpravou a historicky korespondujícím scénářem až k přirozeným hereckým výkonům bez emocionálního přehrávání (což by mě u entuziasmu blízkovýchodních etnik ani nepřekvapilo). Ještě překvapivější však pro mě bylo celkové vyznění filmu. Není vůbec samozřejmé natočit výpověď o arabsko-židovském konfliktu okořeněném britskou přítomností, a zároveň se vyvarovat démonizování nebo naopak glorifikaci jedné ze zúčastněných stran, popřípadě zjednodušenému humanistickému slintání, pomíjejícímu jak historické tak i duchovní souvislosti obou národů. Místo jednostranné odpovědi, přiklepávající právo či Boží přízeň jedné ze stran vypráví autor osobní příběhy ztrát i nadějí, ale hlavně přátelství, schopného ukončit kolotoč osobních pomst. Mír mezi národy bude totiž vposledku vždy závislý na míru mezi dvěma obyčejnými lidmi a zatímco ryze institucionální mír dlouhodobě neobstojí, při smíření dvou lidí už bude tento zase jen formalitou. ()
Námet je v skutku originálny a jedinečný - neviem o žiadnom filme s rovnakou či podobnou tématikou. Boj Izraela o samostatnosť po Druhej svetovej vojne a najmä boj s Arabmi je idea vykreslená v tejto dráme. Napriek tomu, čo ma teoreticky nadchlo, prevedenie ma viac ako sklamalo. Slabý odvar myšlienky, ktorú si zobral E. Chouraqui ako nosný pilier Boja o Jeruzalem, Mesta pokoja. ()
Film zachycuje jedno z naplněných biblických proroctví. Zde jeden úryvek z proroctví Izajáše, staré cca 2500 let: " V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu, který zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Élamu, Šineáru, Chamátu a na ostrovech mořských." Válečný stav, který v tomto koutu Země trvá od 2. sv. války by zasluhoval větší zájem filmařů. Přesto je to jen jeden ze dvou mne známých snímků na toto téma. Film Boj o Jeruzalém vychází z knihy Ó, Jeruzaléme, na kterou se už moc těším, až si jí přečtu. Pro to, aby člověk začal tušit, o co tam vlastně jde, je dobrý. Kniha bude určitě lepší, a když člověku nebude ani to stačit, materiály lze získávat i další. Velmi bude záležet na zdroji informací... ()
Překvapivééé! Čekal jsem blbinu a .... ono to bylo velmi dobré. Zajímavé osudy zajímavého období, solidní scény, které (alespoň dle mého soudu) zobrazují realitu tehdejší doby. Líto mi bylo obou stran i toho, že to, co tehdy začalo, už nikdy neskončí ... jako v mnohých jiných obdobných konfliktech. Děkujme komukoli, že jsme před pár lety byli svědky unikátu - rozdělení státu u jednacího stolu (byť s ním doposud nesouhlasím a tímto zdravím soukmenovce Slováky). ()
Dobry film hlavne pokud jde o historicko-dokumentarni roli (ikdyz opravdu pripomina Hallmark produkci :-) ). Ztrata casu to neni. ()
Má to sice svým způsobem dobrou myšlenku, ale je to nemálo naivní a zjednodušené. I když se divím, že si američtí producenti nevysloužili u místní silné izraelské lobby nálepku popíračů holocaustu:-) Zajímavá je intepretace - obyčejní Židé jsou ukazování jako ti lepší, kdežto Benu Gurionovi dali tvůrci charakter polovičního šílence. Na druhé straně Arabové jsou zjevně Ti horší, ovšem takový Abdulláh je typem moudrého a mírumilovného vladaře. Z Arabské legie se vytratili britští důstojníci, legionáři se hned po vyhlášení příměří začnou se Židy objímat atd., našlo by se toho víc. Jako válečný film také zklamání, scény za moc nestojí. Přesto bych to ale doporučil, protože s podobným projektem jsem se doposud nesetkal. ()
I keď miestami veľmi tendenčne a i keď je snaha o nestranný pohľad, nedá sa to prehliadnuť. Ale i tak po filme Reč nepriateľa, je to ďalší film, ktorý sa snaží navodiť myšlienku zblíženia. Bohužiaľ, každý z nás má v sebe kus nenávisti ukrytý za dverami a je len na nás, či ich chceme otvoriť alebo zamknúť. Akcia: *** Vtiahnutie do deja: **** Realita: *** ()
Výborný film, který by podle mého názoru mohl být promítán pro školy. Neboť se v blízkovýchodních konfliktech téměř nikdo nevyzná (možná ani původní obyvatelé), tak tento film přináší ucelené informace bez házení viny z Židů na Palestince a obráceně. Výbuchy jsou samozřejmě laciné, ale o ně nejde, jde o historicko-dokumentární roli. Vztah mezi dvěma přáteli na obou stranách barikád přesně ukázal, jak tento spor může skončit. Zajímavý je postoj členských států OSN k vyhlášení Izraele, kdy každý hlasující stát si přihřívá polívčičku a aby nezklamal své chlebodárce, volí jako oni. Potažmo pak intervence USA a SSSR při vyjednávání o příměří. Vzhledem k tomu, že vztah mezi Izraelem a USA není jako vztah matky a syna, ale spíše jako učitele a žáka, tak se mi jednání a činy Židů nezdály tak košer. Ve filmu mi připadalo, že činy Židů jsou vždy oprávněné, ale co když to tak úplně není pravda? Možná to pramení díky obavám z militantních muslimů. ()
Po filmové a herecké stránce to zas tak úplná sláva není, kvalitativně film spíše připomíná dokumentární adaptaci. Po obsahové stránce nicméně je film dokonalej a vede k zamyšlení nad tím jak se to vlastně při vzniku Izraelského státu všechno stalo a že za něčím takovým opravdu musí stát Bůh, protože za vznikem tohoto státu stálo tolik neskutečných náhod, že to prostě náhody být nemohou... Takže za mně lepší tři hvězdy xD ()
Zajímavý a poutavý příběh o vzniku nového státu Izrael. Mě se to moc líbilo. ()
Je to kus hlavně pro poučené. Pokud o tom tématu a reáliích člověk mnoho neví, bude mu film připadat dost zmatený. Jinak bych řekl, že zpracování historické linky je dost věrné a realistické a tím i ojedinělé. ()
citlivy film, s posolstvom podstaty, kde je vidiet kde je ukryty mier ..nie v rokovaniach medzi statmi a politikou. nafilmovane priemerne, nic pre bojovych fajnsmekrov ()
Za zpracování filmu bych dal 3/5, za zachycení dějinné souvislosti 5/5. Velmi oceňuji pohled z obou stran (arab/žid) i poměrně nestranný a názorově vyrovnaný děj. Boj plodí boj, pomsta plodí pomstu... ()
Celý ten náboženský problém mezi muslimy a židy je mi vzdálenější, než sama Palestina. Vnímal jsem to spíš jako hraný dokument, než film, který by mě bavil a který bych si užil. Na to, že to vyšlo u Dvd edice, to zas tak špatné nebylo. ()
Překvapivě dobrý film, který nutí diváka k zamyšlení a zaslouží si být oceněn i jako jeden z mála počinů na toto téma. Zároveň mne ovšem nedokázal přesvědčit, že vytvoření Židovského státu, nebo při nejmenším jeho vytvoření tímto způsobem, nebyla chyba. Z historického hlediska byla oblast Syropalestiny vždy místem bojů a tavicím kotlem mnoha kultur. Izraelité sami nejprve krvavě znovu dobyli Kenaʽán na původním obyvatelstvu (alespoň dle líčení Starého zákona), pak byli odvlečeni do zajetí, vrátili se, byli okupováni cizí velmocí, načež nakonec skončili rozprchlí v diasporách po celém světě a na někdejším území Izraele žily po staletí jiné národy (pravda ve středověku s přežívající židovskou komunitou zejména ve svatých městech, ale koncem války stále tvořili jen cca 30 %). Po druhé světové válce v generaci přeživších pochopitelně ještě zesílila touha po vlastním státu a rezoluce OSN, pro niž kromě Československa hlasovaly též některé velmoci zatížené patrně černým svědomí kvůli holocaustu a další státy s vlastními zájmy, jim jej velkoryse dala; vždyť konec konců nikdo neukrajoval ze svého. Odpor okolních arabských států ani fakt, že pro Palestince to znamená rozdělení jejich země a násilnou ztrátu území, na němž žili po mnoho generací, se přitom jaksi nevzal do úvahy. Desítky let pak Palestinci čekali na vlastní stát, potomci mnoha vystěhovalců dosud žijí v uprchlických táborech, zatímco Izrael okupuje svou bariérou části palestinského území a podporuje na něm rozšiřování židovských osad. Tato křivda a zásadní nespravedlnost společně s řadou dalších faktorů je pak semeništěm pro různé islamistické radikály, kteří využívají situaci ve svůj prospěch a vychovávají z mladé frustrované generace sebevražedné teroristy a vrahy. Kolotoč násilí tak nadále pokračuje a nevlastní bratři (dle Bible Židé i Arabové jako synové Abraháma) se zabíjejí navzájem. Oko za oko, smrt za smrt. A jako vždy trpí jen nevinní civilisté na obou stranách. Zároveň je pochopitelná (alespoň ve filmu je to cítit) touha Židů moci konečně aktivně bojovat sami za sebe, po staletí pogromů a poté, co jen pár let předtím umírali po miliónech díky děsivé nacistické ideologii a mašinerii. Pochopitelná je ve snímku i jejich neochota čekat. Ačkoli ve filmu získávají chvílemi (jen chvílemi) o trošku více pozitivních bodů Židé, tak je nicméně zjevné, že se snímek snaží o vyrovnanost pohledu a neprezentovat žádnou stranu jako čistě pozitivní, nebo naopak negativní, což nelze než ocenit. Prostřednictvím Saʽída zobrazuje i Araby v lepším světle, než je na ně obvykle nahlíženo, a naopak prostřednictvím židovských vrahů masakrujících nevinné obyvatelstvo arabské vesnice rovněž negativní stránku Židů. Stejně tak zobrazuje statečnost mnoha Židů včetně odhodlání i obyčejných civilistů a prostřednictvím nejen Bobbyho i dobré srdce mnoha z nich. Fanatismus a nenávist jsou totiž přítomné v obou táborech, nejen v tomto filmu, stejnou měrou, jako jsou na obou stranách dobří a spravedliví lidé. Pokud tedy v tomto snímku někdo působí opravdu negativně, pak jsou to rozhodující velmoci a zejména Britové, kteří jsou tu vylíčeni, ovšem do jisté míry oprávněně, v opravdu nezáviděníhodném světle. Ostatně kdo ví, jaké partikulární zájmy i dnes hrají roli, a jakým státům světa, nejen samotného předovýchodního regionu, neustálé rozdmýchávání zdejšího konfliktu ve skutečnosti hraje do karet. Snímek zároveň pranýřuje velmi silně a citlivě nesmyslnost války jako takové a nutno říci, že tak činí bez nějakého násilného ždímání emocí diváka či jakéhokoli patosu, což je u amerického filmu překvapivé. Navzdory tomu, že film má takřka dokumentární charakter (byť možná není zcela prost nějakých těch chyb, ale to ať posoudí historici, specialisté na tuto problematiku), takže by bylo možné (a snad i vhodné vzhledem k aktuálnosti, malému povědomí o tématu a především celkovému vyznění snímku) promítat jej v rámci výuky na školách, má zároveň dostatečně nosnou a uvěřitelnou osobní linku v podobě příběhu o skutečném přátelství amerického Žida Bobbyho a Palestince Saʽída i osudu jejich rodin a přátel. Zvláště první z nich se stává do značné míry neplánovaným účastníkem bojů, načež již není cesty zpět, jen bojovat a zabít, nebo být zabit. Oba přátelé jsou rázem nuceni stát proti sobě ve zcela absurdním boji, a oba následně zbytečně ztrácí své milované. Konec, ač se nejedná o happyend, je takřka dojemný. Snímek není na válečný film ani nikterak brutální či sadistický, navíc vše je podáno naprosto uvěřitelným způsobem, což lze říci i o hereckých výkonech prakticky všech zúčastněných. Potěší i občasné použití hebrejštiny (které jsem nerozuměla) a arabštiny (které jsem částečně rozuměla), nejen angličtiny. Závěrečná pointa ukazuje jediný možný směr, kudy je nutné se vydat, a sice skrze smíření a vzájemné odpuštění si jednotlivců, neboť mír nikdy nelze dosáhnout zbraněmi. Násilí plodí jen další násilí, bolest jen další bolest, řešením je pouze láska, která nakonec jako jediná síla na světě dokáže překlenout úplně vše. () (méně) (více)