Azur a Asmar

Docela příjemná pohádka se zvláštím výtvarným zpracováním. Původně jsem jen chtěla zabít čas do doby, než mi poběží jiný program, ale ten prazvláštní styl mě tak zaujal, že jsem prostě neodolala a dodívala se do konce. Co se příběhu týče, není nijak složitý ani objevný, i přesto se na něj však příjemně dívá a ničím neurazí. (09.06.2008)

Michela Ocelota si vážím za jeho trpělivou snahu vytvářet alternativu dominujícím komerčním trendům v animované tvorbě a z našich předchozích setkáních vytěžil dvě pětihvězdičková hodnocení. Ale tohle se zkrátka nepovedlo, dokonce si myslím, že to je grandiózní průšvih. Mám pocit, že hodnotící se neptali na dojem svých dětí a spíš hodnotili tak, jak předpokládali, že se od nich očekává. Na snímku se dá ocenit maximálně netradiční výtvarný styl, scénář je nedomrlý, svět nepropracovaný a nelogický, postavy bez charisma a nedotažené. Tam, kde by chtěl člověk fandit hrdinům, naráží na bolestné zkratky a všudypřítomnou naivitu. Konečně nemám nic proti snaze sbližovat různé kultury, ale způsob, jakým to Ocelot v tomto případě činí, je povrchní a rychlokvašený. Celkový dojem: 25 %. (02.01.2017)

Nevšední pohádka s odlišnou, cizí poetikou. Mnoho prvků je pro pohádku typických (pořád jsem čekal, kdy se to přehoupne do Alladina a hledání lampy), ale mnoho prvků se zase v pohádkách neobjevuje a obzvláště jednání některých postav mne přakvapilo, protože nebylo jasně černobílé (obzvláště ten hrbatý našeptávačný rádce Krafú či jak se jmenoval měl v sobě mnoho odstínů šedi). Co se týká vizuální stránky, byl jsem z počátku zklamán, přišlo mi to takové sterilní a místy i chudé. Málem jsem to vypnul. To bych ale chybil, protože s rozvíjením pohádkových motivů jsem způsob nasnímání ocenil a hlavně se dostavilo mnoho opulentních a krásných scén, které daly zapomenout na počáteční strnulost. Result: Tak trochu jiná pohádka s originálním vizuálním pojetím. Pokud vás pohádky berou nebo máte malé ratolesti tak rozhodně stojí za shlédnutí. (06.03.2010)

Půvabně pohádkové a navíc bilingvní. Animace postav mě zpočátku trochu vyděsila, ale po chvíli jsem si zvykl a přišel i na to že má svůj smysl a kouzlo (vystvitne to obzvlášť třeba v případě lva). A stejně tak celý svět, pracující tak trochu ironicky s pohádkovými narativními strukturami (kterých je, jak víme od Proppa opravdu jen pár), jak evropskými tak orientálními. Třeba celý závěr, kdy jsou postupně přinášeny všechny postavy a každé je znovu vyprávěn celý příběh, aby došlo k opětovnému prolnutí do evropské sféry (sestřenka královny džinů) a pohádkovému konci, kdy je, jak také jinak, každý spokojen. (09.06.2008)

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)