Zamilovaní blázni

Americký establišment se rozhodl k edukaci obyvatelstva, kde vysvětluje, že autismus je vcelku fajn, člověk se zamiluje, zasouloží, zasměje, přátelé si najde, práci a je mu celkově lépe, než obyčejnému člověku, který si pod pojmem autismus představuje nějakou směšnou vyhlášku Ministerstva dopravy. A přitom za všechno může pediatr, ten kazisvět. (06.09.2013)

Donald je rain boy a všechno spočítá. Isabelle má taky papíry na hlavu a svému klukovi doma uklidí, ale v jeho dosavadním jízdním řádu tak zadělá na slušnej bordel. Dva blázínci - každý na opačné straně autistické škály - se prolínají, míjejí a "ruší své kruhy" jako kdokoli a já to vidím i dík sympatickým výkonům Joshe a Radhy na 3,5 *. Jen taková věcná: proti dabingu většinou nic nemám, ale tady Joshův "mluvčí" propůjčoval svým hlasem i jinou diagnózu, takže v tomto případě lépe s původním zvukem. (09.10.2007)

Další film o autistech, tentokrát okořeněn love story mezi hlavními, samozřejmě velmi krásnými, hrdiny. Těžko uvěřitelný příběh s ještě hůře uvěřitelným happyendem. Po shlédnutí filmu Elling od Pettera Naesse jsem byla natěšená na Mozart and the Whale, ale bohužel jsem byla zklamaná. Jak byl Elling kouzelný svou nekomerčností, civilností a jednoduchostí, tak byl Mozart smutný svou podbízivostí, amerikanizací-produkce a natáčení v USA a touhou po zviditelnění pomocí hvězdného obsazení (Josh Harnett). Možná bych nebyla tak kritická, kdybych nesrovnávala s Ellingem. Ale říkala li jsem si u Ellinga: Ne, není dost filmů o autistech!, tak po Mozartovi jsem si říkala pravý opak. Pro zajímavost jen uvedu, že film měl původně točit Steven Spielberg a měl v něm hrát Robin Williams a Tea Leoni. (09.06.2008)

Český překlad názvu zase jednou září a zařazuje tento perfektní film do škatulky přiblblých romantických komedií. Ne, že by Mozart a velryba nebyla romantická komedie, ale je tak zatraceně dobrá, že by měla mít svoji vlastní škatulku. Josh Hartnett hraje autistu tak výborně, že jím snad musí být a Radha Mitchell je jednoduše k sežrání. Tenhle film ale není jenom o lásce a absurdních situacích, které občas řeší lidé s Aspergerovým syndromem. Nutí k zmyšlení nad tím, jak snadno odsuzujeme ty okolo nás, protože jsou nějakým způsobem výstřední, jak nedáváme šance těm, kteří se nechovají podle pravidel. Autisti nevnímají svět jako my. Neumějí komunikovat, příliš nerozumí mezilidským vztahům, nechápou vtipy,... a přesto (nebo právě proto) občas vidí nebo cítí něco, co je tak neskutečně opravdové, až to bolí. (28.10.2011)

Zamýšlím se sama nad sebou, jestli je vůbec vhodné se při tomhle filmu smát ... nicméně smála jsem se, chvílemi. Hlavně to zapříčinily absurdní nedialogy, kteří hrdinové toužící po sociální interakci v kroužku stejně postižených, vedou často sami se sebou. A koneckonců i oba hlavní hrdinové mezi sebou, je těžké porozumět si normálně, natož ve chvíli, kdy oba spojuje stejná diagnóza a není přítomen nikdo, kdo by naslouchal. Jakmile divák přistoupí na pravdila této nejednoduché existence a fakt, že v téhle komedii je všechno jinak, začne dekódovat, proč se to tak děje. A právě tímto Mozart and the Whale dokáže opravdu zaujmout. 70%. (12.12.2007)