Zui hao de shi guang
Three Times
Obsahy(1)
Film vypráví tři příběhy ve třech různých dobách. Rok 1966 reprezentuje příběh nenaplněné lásky vojáka a barmanky. Následuje rok 1911, kdy se do rodiny vlastnící čajové plantáže dostane mladá kurtizána. V roce 2005 sledujeme zpěvačku Jing, která ztrácí zrak a žije s milenkou Micky. Do jejich života se však přimíchá Zhen a jeho přítelkyně Blue. Skoro až monumentální rozkročení nad třemi různými dobami je opět nekonvenční a fascinuje nejen vykreslením charakterů hlavních postav a dějinných epoch, ale i důrazem na popsání dynamických změn, které v posledních devadesáti letech absolutně změnily svět. (Filmasia)
(více)Recenze (18)
Veškeré mé dojmy z příjemné první povídky a z formálně zajímavé a obrazově nádherné druhé pohřbila naprosto zbytečná poslední, u které jsem měla spoustu času přemýšlet o úplně jiných věcech. Vlastně jsou "Tři časy" typickým dokladem toho, proč nemám ráda povídkové filmy: v celku nesoudržné, kvalitativně nevyrovnané příběhy, v detailech silné, ale jako neobstojí. ()
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $151,922║Tržby Celosvetovo $481,010║ ()
Tri príbehy na tému láska a vzťah v troch rôznych časových obdobiach s úplne diferencovanými generačnými prístupmi a štýlom života. Formálna stránka skvele dokresľuje vytvorený mikrosvet aj vďaka užitiu výrazových prosriedkov s ohľadom na na ich podriadenie časovým rovinám jednotlivých príbehov. Sekvenčnosť a pomalé tempo rozprávania evokujú podstatu myšlienok a krátkych spomienok, často nezatriedene uložených v našich pamätiach. ()
(KDV) (SEMINÁŘ TCHAJWANSKÉHO FILMU VE VESELÍ NAD MORAVOU) V roce 1983 Hou Hsiao-hsien režíroval příspěvek do povídkového filmu, který byl poté nazván dle jeho části, a to NOSIČ REKLAMY. O 22 let později se vrátil ke konceptu povídkového snímku, ale tentokrát zrežíroval všechny "kapitoly" sám. Nabízí se tak nejenom srovnání TŘECH ČASŮ a NOSIČE REKLAMY, ale zároveň i pohled na to, nakolik se posunul - pokud vůbec - jeho rukopis.Tři příběhy, které se odehrávají ve třech dobách (1911, 1966, 2005), spojuje společné téma lásky, jež má svá dobová a společenská specifika. Máme zde tedy odklon od akcentování ekonomické problematiky a jejího dopadu na (mezi)lidské vztahy, což bylo charakteristické pro tzv. Tchajwanskou novou vlnu a Tchajwan 80. let, směrem k nadčasovějšímu a univerzálnějšímu tématu relace malých a velkých dějin. I přes větší tematickou přístupnost, ačkoliv jsou na diváka kladeny nároky na základní obeznámenost s hybnými silami v dějinách Tchajwanu, se ale nevzdává formální náročnosti, kdy osloví především cinefily. Nemapuje se totiž jenom historie skutečná, ale zároveň i ta kinematografická, kdy první povídka (1966) v nechronologicky odvyprávěneném triptychu svou rozvolněností a nápaditou prací s významotvornou hudbou (Rain and tears a Smoke in the Eyes) upomene na podobu snímků 60. let, zatímco v druhé dekádě 20. století (1911) užívá mezititulků a velkých celků, aby se na konec (2005) kamera odpoutala, postavy ke komunikaci používaly moderní technologie (mobilní telefony, počítače ad.) a užívalo se realistického svícení, na které se upozorňuje. Ve výsledku jsou TŘI ČASY divácky přístupnější a koherentnější než NOSIČ REKLAMY, navíc opětovně potvrzují, že Hou Hsia-hsien vypráví filmem o filmu a vývoji filmových forem. ()
Přestože jsem prostřední příběh prospal, tak se mi to docela líbilo. ()
Opravdu nádhera. Člověk by nečekal, že dokáže Hsiao-hsien Hou držte tak dlouho pozornost. První čas, skvělý rozjezd a druhým dostanete tvrdý náraz. Třetí je však příjemná tečka. Vše to ještě podmiňuje nádherná Qu Shu. Radost pohledět. //Seminář Tchajwanských filmů Veselí nad Moravou 2011 ()
Tri časy rezonujú. Asi najviac zo všetkých Chouových filmov. Umelecké vyjadrenie ide viac k západnému divákovi. Pričom ale príbeh zostáva stále režírovaný Taiwanským režisérom. Všetky tri časy odzrkadľujú jeho filmy a sumarizujú jeho motívy. S tým, že sprievodcami je krásna Qi Shu a pohodák Chen Chang. Či už sa jedná o Čas na Lásku zo 60 rokov, kedy mladí ľudia neboli popisný vo svojich emóciách, alebo Čas na slobodu, kde za sprievode krásnej hudby sledujeme nemý príspevok do Chouvej filmografie odkazujúci na jeho rovnako dobrý Domov kvetov ,alebo moderná historka o nevere Čas na mladosť z prostredia Taipei roku 2005. Atmosférou rozdielne, ale významovo bohaté. Naozaj sa mi to veľmi páčilo. Hoci sú to vlastne tri rôzne poviedky na rovnakú tému. ()
..a tak čakáme.. ()
ocenenia : MFF Cannes 2005 - nominácia na 1. cenu ()
Tohle šlo vážně úplně mimo mne. Co se týče úvodního příběhu, tak naprosto prázdná bezobsahová romantika kde zaujala akorát tak solidní hudba a půvabná dáma. Zhruba v půlce druhého už jsem nudou nevydržel a sledování ukončil - pro takové snímky mi zkrátka chybí pochopení...možná to někdy ještě zkusím ze zvědavosti dokoukat, ale moc bych tomu nevěřil. ()
Trochu zbytečně natažené. Každá ze tří povídek by se dala o 15 minut zkrátit a filmu by to výrazně prospělo.... ()
První příběh byl úžasný, 60. léta a k tomu skvělá hudba v kombinaci s přitažlivou Shu Qi to byla asi nejlepší část filmu. Druhá část, která nás zavádí do roku 1911, je navíc "dobově" zpracováná, takže se nedivím, že s doprovodnou hudbou a titulky místo rozhovorů, někteří u téhle části usínali:-). Třetí část je pro mě nejhorší, je hodně natahovaná a pro mě nezajímavá. Pomalé tempo tohoto snímku bylo pro mě velmi příjemné, jen škoda té třetí části, která byla nejslabší. Celkově 75 %. ()
100 let homo sapiens sapiens. (To je dlouhé. Proč je to tak dlouhé. To je pomalé. Proč je to tak pomalé. To je rozvláčné. Proč je to tak rozvláčné. Seru na to, jdu spát.) Čas. První, druhý, třetí. Pomalý s otazníkem. Pomalý s vykřičníkem. Překotný s otazníkem a vykřičníkem. 1966. 1911. 2005. Láska. Svoboda. Mládí. Každá vteřina má smysl. Dávám nekonečno z pěti. ()
Film má dobrú kameru a veľmi príjemnú atmosféru. Prvý príbeh sa mi páčil, v druhom som sa strácal a v treťom som sa už úplne stratil. Tri príbehy. Tri hviezdičky. ()
Tři období, tři příběhy, vlastně třikrát totéž jinými prostředky... a přece jinak. Titíž herci v totožné výchozí situaci, jen s jiným vyústěním. Režisér přizpůsobuje výrazové prostředky době příběhu - dialogy formou mezititulků v příběhu z roku 1911, klidné vyprávění z roku 1966, klipovitý střih v roce 2005, stejně jako prostředí, hudbu či herecký výraz. Divácky nejpřístupnější i emocionálně nejsilnější je první část (1966), každá další vyžaduje od diváka více úsilí, dohromady však tvoří silný celek. ()
Láska historii (i kinematografie) přenáší. ()
Související novinky
Seminář tchajwanských filmů (11.-13.3.2011)
Filmový klub ve Veselí nad Moravou ve spolupráci s Tchajpejskou ekonomickou a kulturní kanceláří v Praze pořádá ve dnech 11.-13.3. Seminář tchajwanských filmů. Program nabídne pouze jeden film,… (více)