Bílá masajka

Ó můj Bože, zač nás trestáš takovýmito německými filmy. Tato děsivá podívaná se mi naskytla takřka okamžitě po přečtení knihy (jenž byla průměrná) a když jsem na ni hleděl myslel jsem, že umírám. Ne, toto bylo opravdu strašlivé, Nina Hoss se jen tvářila, že hraje, stopáž je o 130 minut delší, než by měla být a příběh nabyl, díky tomu, že se dostal na filmové plátno, dalšího rozměru nudy. A přitom myšlenka nebyla špatná. Raději tisíckrát Květ pouště, než deset minut tohoto. (15.10.2010)

Samotný příběh je tak absurdní a neskutečně šílený, že mě až zaráží, že taková žena opravdu žije a tohle dobrovolně prožila. Věřím, že mnoho podobných věcí se v životě může přihodit, ale tak, jak tu bylo vše prezentováno, asi ne. Režisér asi plně nezachytil to, co chtěla hlavní protagonistka říci. Takhle na mne celý příběh působí, jako když mladá a hloupá, naivní, duševně méně smělá slečna jde za pohlavním údem bez jakýchkoli myšlenek na budoucnost, a když už si konečně uvědomí v jakém že to stojí exkrementu, nemůže s tím zhola nic dělat a bere roha. Byly tam pravda i silné momenty a mnohdy se musel divák zamyslet a sžít se s danou situací. Podívat se na ni nezaujatě a s čistým svědomím. Na jednu stranu obdivuhodné, na druhou neskutečně nezodpovědné a hloupé. 60% (04.09.2011)

Všichni máme rádi pohádky, ale tahle o princezně divožence a princi hotentotovi je nestravitelná jak v knižní, tak ve filmové podobě. Jistě, láska je slepá, ale hrdinka musela utrpět i poškození mozku. Jedna věc je zatoužit po krátkém dobrodružství s exotickým domorodcem, o kterém bych pak mohla ještě dlouho snít a vyprávět kamarádkám a doktorům na infekčním, druhá je myslet si, že se mávnutím kouzelné hůlky stanu bílou Masajkou, což je mimochodem stejně pravděpodobné, jako že se jednoho rána probudím jako sova pálená. Kniha působí jako slohovka ze třetí obecné a film její styl věrně následuje. Howgh. (15.11.2019)

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

Fascinující příběh, průměrný film. Přemýšlela jsem, co by musel mít Masaj, abych kvůli němu všechno opustila a šla žít do buše. Odpověď byla jednoduchá: Nic. Radši bych seděla v Praze, v klimatizovaném baru s orosenou sklenkou v ruce a zapíjela zlomené srdce, než bych dobrovolně zvolila život na úrovni doby kamenné. ____ Jinak mě nepřekvapilo, že civilizace sem, civilizace tam, jakýkoliv odstín pleti a jakékoliv kulturní a společenské pozadí – chlapi jsou si dost podobní. Jakmile ženská začne víc vydělávat, projeví samostatnost a větší aktivitu, tak je zaděláno na problém. Ať už se to stane v Africe nebo v Evropě. Věřím, že to samé by se dělo i na Marsu. /23. 8. 17./ (23.08.2017)