Děti velké lásky

Nezvyklé drama na 30. léta. Tím spíš, když jeden z hlavních hrdinů - otec, zabije vlastní dítě. Pak už se trochu chová jako Viktorka u splavu. Tedy neřve, ale zblázní se a prchá do lesů. Od té chvíle už jde drama trochu stranou. Marja se snaží udržet hospodářství a tak vezme zavděk i Janem, který se umí postarat, ale ona ho nemiluje. Což se časem musí projevit a tak se i stane. Pravda je, že mnohdy snímek působí, jak by byl němý a nejpůsobivější, krom hrůzného, ač nechtěného činu, je místo natáčení. Krásné okolí a příroda, tady můžeme jen litovat, že nemáme barvu. (28.02.2024)

Původně film připravoval Josef Rovenský pod názvem Ave Maria. Nakonec se režie ujal Václav Kubásek. Do hlavních rolí obsadil především neherce, nebo méně známé herce, což se mu docela vyplatilo. Josef Klapuch v roli statného dřevorubce byl ve skutečném životě olympijským přeborníkem v zápase. Krásné záběry přírody. Doporučuji sledovat večer. Kopie filmu byla hodně podexponovaná. (15.04.2007)

Film, který mě překvapil. Mile překvapil. Kromě poetiky jsem si všimla hudby, která podkresluje celý příběh, jak tomu bylo zvykem u němých filmů. Okem kamery kloužeme po nevydrancované krajině se spoustou úzkých pásků políček, dřevěných chalup a majestátných smrků. Takhle svět v roce 1936 vypadal a už nikdy vypadat nebude. Lidé si vydí navzájem do talíře, trošku klevetí, trošku závidí, ale kdy jde do tuhého, drží při sobě. Heroické typy Janů dřevrubců a Cimburů se v dnešních světě nenosí, ani cudné a věrné Marije by nenašli moc obdivovatelů, ale mě se tenhle svět líbí, právě proto, že zechycuje dobu a vnímání světa, které je nám už vzdálené. Podobně jako u Marijky nevěrnice, i zde mě potěšilo obsazení z lidu a vhled do života horalů v reáliích, které žádná virtuální realita nepřetrufne. Název Ave Maria by vystihoval mnohem víc podstatu příběhu. Jsem vděná Národnímu filmovému archivui cs filmu, že nám dopřál tento kousek do našeho bláznivého světa. (03.07.2018)

Ambiciózní projekt Rovenského přebraný Kubáskem se proměnil do velmi riskující produkce. Což o to, skvělá slovenská příroda je atraktivní sama o sobě a Jarda Blažek jí rozumí. Příběh je poutavě starosvětský, prostý a lidsky silný. Nicméně je složité hodnotit Želenskou a Klapucha v hlavních rolích, kteří v českém filmu nikdy nezakořenili, ale zde jsou dostatečně přirození a pokud by dostali další příležitosti, mohli se proměnit v oblíbené stálice. Leč nestalo se. Morálka hlavních postav je srovnatelná se staršími romány Klecandovými. Venkoncem jde tedy o zajímavý příklad lyrického filmu. (14.10.2020)

Na svou dobu docela neobvyklá záležitost působící na mě spíše dojmem dokumentárního či němého filmu. Děj (podle scénáře od Karla Steklého) nebyl špatný (vesnické drama o těžkém životě horalů, vyrovnávání se se s nešťastnou smrtí malého synka), ale nějak jsem tu nemohl strávit všecky ty úsporné dialogy (moc se tady toho skutečně nenamluví), doslova muka pro mě byly, než někdo ze sebe vysoukal něco kloudného, většinou to tak ale nebylo, ale asi se tak mezi obyčejnými (ne moc vzdělanými lidmi) tou dobou na vesnicích tak mluvilo, jednalo a konalo. Jinak ale film je to výtečný, minimálně po technické stránce (Blažkova kamera), záběry na zdejší skutečně úchvatnou (melabnou) přírodu, byly opravdu nádherné. Točilo se na Slovensku, Orava, Slovenský kras, Vysoké Tatry, Juranova dolina. Ze všech postav (šlo především o neherce či méně známé herce) mě asi nejvíce zaujal dřevorubec Jan (Josef Klapuch), na první pohled drsný chlapík, ale uvnitř velmi citlivá a dobrá duše. Milí to chlapík:-) Alois Dvorský (herec malých nebo epizodních rolí - jinak ale vskutku výtečný komik) tu sice hrál (jeho jméno je uvedeno v hereckém ansámblu), ale ani jednou jsem ho zde nezaregistroval, jen asi dvakrát, jsem slyšel jeho typicky dědkovsky nakřáplý hlas, tam někde ze shromáždění vesnického lidu. (25.11.2013)