Ergo Proxy

Dobře shrnuje seriál ve svém komentáři Mandelbrot a proto se spíše pokusím na něj navázat a trochu rozvést a popsat důvody svého nízkého hodnocení. To, co mě zaujalo, byly časté narážky převážně na filozofy, vědce, spisovatele 20.století, odkazy na mytologii. Autoři se také nebáli sáhnout do každé kultury a vypůjčit si z ní jména a obalit tak seriál zcela zbytečným balastem, neboť bohužel zůstává jen u jmen. To, čím se může pyšnit Neon Genesis Evangelion a naopak. 40% (28.03.2007)

Ergo Proxy je věru jeden úlisný falešný prorok: Zvěstuje a slibuje grandiozitu, věci svaté a naopak katastrofické; povídání o Bohu, životu a vůbec. Tlachat by mu šlo, ale realita je nad těmi zataženými mraky úplně odlišná a všechny tyto pohádky kvapně ztrácí nit. Famózní úvodní díly jsou nadopované adrenalinem a dokonale proložené otázkami, které mě bláhovou radostí přišpendlily do sedačky až jsem brečel. K mystériozním noirovkám mám hlubokou afinitu, promyšlené ohavné a robotické dystopie bych obědval každý den a všechno bylo zahalené za zakouřenými oponami všude, kam jsem se podíval, že jsem se na onu průzkumnou cestu samou nedočkavostí třásl. Ono se to ale někdy pokazí, že? Až moc brzo. Obrovský nerožvejkatelný kusanec filosofie na jedné straně, další nekonečná porce lehcé dotčeného existencionalismu, karikaturní narážky a hinty k důležitým dějovým prvkům, to vše v mrzce nudném mnnohodílném středu, kdy seriál doslova úmorně zuby nehty přežívá. V tuto dobu jsem neměl nejmenší tušení, co se na plátně děje a hlavně proč. Co tam vůbec dělalo hned několik úplně nesmyslných, z kontextu vytržených epizod? Jestli tam byl někde pokus o vtip, tak ten byl jak z Babicovy kuchařky. Jako totální iracionální výsměch poslouží zjištění, že celá biblická cesta za poznáním je naprosto zbytečná a je třeba se na potvoru vrátit. V tu dobu už jsem byl tak psychicky zlomený, že i trollící Pino byla svými dětinskými hláškami mé hlavní útočiště. Díky Bohu konec přidá do kroku, symbolicky se vrátí k stylu úvodu a servíruje důstojné zauzlování zmatených linek do něčeho rozumného, i když ne tak uspokojivého a zároveň podivně připomínajícího NGE. Oceňuji pokus o tento druh ultravážné epiky a tématicky Ergo Proxy těžko hledá kolegu, nicméně nemůžu si pomoci: V konečném důsledku je to solidní nepořádek, protože nikdy to nepůsobí uceleně, hmotně a jako jednolitý myšlenkový tok. Podobně nekonzistentní je i kresba, která se pohybuje od úžasné po hodně ujetou; dle nálady asi. Zaujmou anglické OP a hlavně známé ED od Audioslave. Nerad dávám Ergu Proxy pouze lepší 3*, protože tohle mělo náběh na něco fantastického, ale ten doskok byl s těžce nemotorným dopadem na sedničku. (11.10.2021)

Koukám, že se tu všichni snaží zvítězit v délce komentáře. Otázkou je: Může za to děj seriálu? Otázky, na které naráží? Přirozená soutěživost uživatelů? Prostředí, ve kterém vyrůstáme? Zvrácenost našeho stvořitele, nebo stvořitele našeho stvořitele? Přesně takovéhle kvantum myšlenek se mi míhalo v hlavě jak na běžícím pásu. Neřekl bych, že by na nich bylo něco špatného. Určitě jsem si v hlavě urovnal pár tezí a několik novinek jsem se naučil, ale všeho moc škodí. Kór, když si začnu připadat víc jako ve škole, než jako v příběhu. Nicméně to je má chyba, protože myšlení se hold musí občas utlumit. Na druhou stranu, pokud nemáte rádi nějakého intelektuála, můžete mu tímhle uškvařit mozek. Jinak ta nevyváženost je příšerná... jednou je díl geniální a jindy bych se přestal dívat z dílu na díl. Na druhou variantu tu všichni nadávají, tak nemá smysl přidvat do kotle. Kdo neviděl, měl by vyzkoušet první díl, protože je perfektní reklamou na pokračování. Mě nadchnul už jen ten drobný nápad, že existuje vir Cogito, který u robotů jaksi... probouzí duši. Je to u biologických komponent možné? Jaký je pak rozdíl mezi člověkem a robotem? Má smysl, že mají lidé duši? Mají vůbec lidé duši, nebo jednají na základě jedniček a nul? Píšu tenhle komentář vůbec já? Welcome to my hell! (08.03.2009)

První dva díly jsem viděla snad 3x po sobě. Tak hutný a napínavý začátek seriálu se moc často nevidí. Děj se pak ustálí a přejde do roviny jakéhosi roadtripu. Tato cesta za hledáním sebe sama hlavním protagonistům poodkryje nejen tajemství bytostí zvaných proxy, ale i popožene celý svět do záhuby či nového počátku. Každý díl je samotnou kapitolou se skvělým koncem či pointou na závěr. Poslední díly se zase slejou dohromady a vykvetou v neuvěřitelné finále. A i to ovšem přímo neodpoví na všechny otázky a nerozmotá všechna tajemství, kterých se autoři dotkli. Což nabízí množství prostoru pro vlastní úvahy a hledání metafor a narážek v psychologii, filozofii a náboženství. Pro mě srdcovka, doporučuji všem. (07.01.2012)

Je to zamotaný, logický-nelogický, halucinogenní, tmavé. Několikrát jsem se přistihla, že na to koukám s vykulenýma očima. Proč? To řeči, co vedli. To obrazy, co jsem viděla. Ale dohromady? Pomalu nic víc než čítanka filozofie a existencialismu. Co pro mě bylo překvapením a celkem zklamáním, že po 19. dílu, který je jako komix made in USA, naskakuje 20. díl, kde je všechno zase úplně jinak. A teď nevíte - zase sen? Představa? Až ke konci pochopíte, že to je realita. Asi jim konečně došlo, že takovýchto stavů, už bylo víc jak dost. No, ale můj výsledný dojem náramně zlepšily poslední cca. 2 minuty. Vince se rozhodl podle mého gusta :-D Slabší 4*. + opening se mi moc líbil, hlavně když "křičel". Ta chvilka by děsně působivá :-) (04.10.2009)