L'amico di famiglia
L'Ami de la famille
The Family Friend
Rodinný priateľ
Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Teho TeardoHrají:
Giacomo Rizzo, Laura Chiatti, Marco Giallini, Barbara Valmorin, Luisa De Santis, Clara Bindi, Roberta Fiorentini, Lorenzo Gioielli, Emilio De Marchi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Geremia je starý, ohyzdný, ale bohatý. Jeho vztah k penězům je přímo chorobný. Geremia půjčuje nešťastníkům, kteří to nutně potřebují, a pak krutě, cynicky a s ironickou úlisností vymáhá půjčené peníze i s vysokými úroky. Moc, kterou má nad svými oběťmi, mu ale nepřináší štěstí, po němž prahne. Cítí se osamělý, navíc jeho matka, upoutaná na lůžko, není nikdy spokojená se synovými výsledky. Ještěže je tady Gino, který se stylizuje do kovboje a se kterým Geremia chodí občas na ryby, aniž ho považuje za přítele. Jednoho dne mu Gino přivede jako novou potenciální oběť Saveria, který si chce půjčit, aby mohl vystrojit svatbu své dceři. Ukáže se, že Rosalba je krásná, ale nikoliv sentimentální, a zdá se, že Geremia si s ní bude rozumět jako pravý rodinný přítel. Groteskně stylizovaný film, natočený s velkým důrazem na estetickou stránku, je teprve třetím celovečerním dílem Paola Sorrentina, ale už podruhé v krátkém rozpětí se tomuto neapolskému rodákovi podařilo dostat se do soutěže v Cannes. Postavu lichváře Geremii vytvořil s pozoruhodným smyslem pro autorův záměr Giacomo Rizzo, další rodák z Neapole, který vytvořil řadu filmových a televizních rolí, ale který se věnuje především divadlu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (43)
Rodinný přítel je oproti ostatním Sorrentinovým filmům obtížně přístupný nejenom významovou mnohoznačností, ale také skutečností, že v jeho středu stojí odpudivý lichvářský skřet. Stejně jako nám nepomáhá s dešifrováním symbolů nesených záběry, jež by obstály jako obrazy v galerii (lidské figury nabývají srovnatelného strukturálního významu jako neživé objekty), neulehčuje nám režisér ani cestu k protagonistovi, kterého jsem osobně vnímal s podobným odstupem, s jakým pozorujeme hororová monstra. Jako groteskní horor o zaprodanosti a citové vychladlosti dnešní společnosti dává vypravěčsky komplexní film více smyslu než jako cool historka z podsvětí, třebaže inspirace Scorsesem, stejně jako estetikou reklam a videoklipů, je opět zřejmá. Obdobně jako si Geremia navyšuje sebevědomí pokořováním těch, kteří mu zdánlivě nemohou ublížit (avšak ve skutečnosti nejsou o nic méně prohnilí), vyžívá se Sorrentino ve formálním zvýznamňování scén, v nichž navenek neběží o nic výjimečného (nakupování v supermarketu). Až zpětně, poté, co jsou zprvu nesrozumitelné segmenty vsazené do širších souvislostí, vychází najevo hlubší podstata nečekaných setkání formy a obsahu. Životy nízkých charakterů vypovídají o velkých otázkách zásluhou takřka operetního podání. Rodinný přítel je nepříjemný film, který nic nedává zadarmo, který lépe funguje v celcích než v neživotně působících detailech a který dost okatě exploatuje ženské tělo, ale pořád je ryzím filmem Paola Sorrentina, jehož výrazný režijní rukopis přes (záměrnou) odpudivost obsahu nedokážu neobdivovat. 70% ()
Harpagon 21. století - to je něco, takový se rodí jednou za... dosaďte si sami, možná máte dokonce osobní zkušenost. Lichvář Geremia jako odporná forma života, živící se lidským pinožením za přiblblými sny o neobchodovatelném štěstí a vysáváním emocí, těch záporných obzvlášť... Ohavný zvenčí dovolil skrz smutek a zhrzenost, aby jeho srdce zkamenělo a zhyzdil se i uvnitř - odmítán úspěšným otcem, jakýmsi Karlem Lagerfeldem, zneuznaně příštipkaří v jeho stínu a doufá... Marně, poslední setkání nemohlo být víc ponižující. Nikterak nezaostávají ani Geremiovi přízemní zákazníci, ačkoli u některých se dají vypozorovat i ušlechtilejší pohnutky konání, než jen navyšování ega, furiantská gesta a závislosti, žel neumí posoudit způsob jejich zhodnocení a klesají tak na lichvářovu úroveň... prostě, jeden by normálně brečel. Ne tak nad Sorrentinovou zprávou o stavu světa v děsivě okouzlujícím zpracování aneb jak cílenou estetikou vystihnout kdejaký hnus. ()
I když jsem s filmy Paola Sorrentiniho docela obeznámen, byl jsem opět velmi překvapen. A to snad ještě více než u filmů od Kiarostamiho počínaje a Lynchem konče. Celé pojetí, jednotlivé epizody ze života lichváře Geremia (rodiného přítele), jeho interakce se svým okolím, a prostředí, do kterého je zasazen, tvoří jakousi plastickou hmotu, kterou může divák volně formovat podle svých tužeb a představ. Skutečně, režisér mimořádné imaginace. Pozn.: Mnozí recenzenti považují "Geremiu za odpornou formu života", ale tak to docela není. Geremia je v mnohém hadikapovanán (fyzicky postavou a duševně svými touhami) a snaží se jen svá omezení kompenzovat svojí (byť trochu zvrácenou) inteligencí. ()
Při sledování tohoto filmu se vkrádá otázka: Je možné odpustit či dokonce milovat i tak odporného a výsostně slizkého člověka, jakým je hlavní "hrdina", no spíše hlavní postava, tohoto příběhu? Čím vlastně je - strůjcem všech neřestí nebo jen ubohou a slabou obětí? Chvílemi jsem se přistihl, že ho i lituji, ale pak jsem musel lítost zaplašit. Právě takovou lítostí se totiž posiluje zlo a ne naopak. Ještě že je to jenom film. I když ... ()
Konečne jeden Sorrentinov film, ktorý som si pozrel so záujmom. Akurát zo začiatku to tak nevyzeralo, keď sa objavil Geremio-Zlaté srdce ako šmatlavý Quasimodo úžerník žijúci štýlom bezdomovca večne s hompáľajúcou sa igelitkou v zlomenej ruke. Potom sa film ale tak rozbehol, že som ho zhltol bez prestávky, nemalú zásluhu na tom mala aj kamera, ktorá nám servíruje naozaj skvostné kompozície. Aby tie málo pravdepodobné udalosti mali nejaký význam, stále som rozmýšľal, či chce práve režisér z Talianska, najviac zadĺženého bohatého európskeho štátu, povedať to, že život na dlh je zlý a nesmieme mu obetovať ešte aj mladú generáciu. –––– Bude tam, keď ho budeš potrebovať, ale aj keď nebudeš. –––– Ale ja som jej povedal: Láska, melóny neexistujú. Je to len voda, ilúzia. –––– Moja posledná myšienka bude patriť tebe. ()
Reklama