Suzumija Haruhi no júucu

Snad nejpřeceňovanější anime vůbec, které skomírá nejen na ději, ale hlavně a především na postavách. Respektive jediné dvě použitelné, rozumné a sympatické postavy jsou Kyon a Yuki. Samotná otravná Haruhi je na zabití, vyvinutá Mikuru je pouhý fanservice a nevýrazný Itsuki je do počtu, aby nikdo nemohl říct, že je to harémovka. Jinak je to taková průměrná školní komedie, která neurazí, ale ani nezanechá hlubší dojem. 4,5/10 (13.11.2014)

Člověk si tak pustí první díl a je vhozen do víru dění, kde ze začátku jen těžko něco pobere...to se ovšem postupem času ukáže jako velmi funkční a originální způsob, jak divákovi reprodukovat jeden velmi neobvyklý a multižánrový příběh. Mi teda ono "nechronologické" řazení epizod nijak zvlášť nevadilo, naopak... ty neustále narážky na jednu "událost", která se odehraje až v posledním díle mě držely neustále v napjetí a díly, které sloužily k pobavení mne zase velmi bavily. Co se animace a kresby týče, tak tady musí každý zaručeně vykřiknout "WOWOWIWA", jelikož se jedná snad o jeden z nejlépe rozpohybovaných seriálů. Ten hype, který okolo toho panoval (ať už formou avatarů nebo cosplayů na loňském Animefestu) byl v tomto případě asi dost oprávněný...jen tak dál! (24.07.2008)

Naprosto skvělé po všech stránkách. Znamenitá kominace snad všech žánrů, na které si vzpomenete, podpořená chytlavou hudbou, vynikající animací a výbornými postavami. Ztřeštěná Haruhi, glosující Kjon, zamlklá knihomolka Juki (nenechte se tím zmást), super roztomilá Mikuru, "tajemný student" Icuki, každý si určitě najde svého oblíbence. Nechronologické řazení epizod překvapivě dobře funguje, a navíc dává člověku o důvod víc, proč vidět seriál více než jednou, spoustu narážek napoprvé prostě nejde bez znalosti dalšího (tedy předchozího) děje pochopit. Taneční číslo v závěrečných titulcích je zcela bezkonkurenční. (02.04.2007)

To byla jízda. Bláznivě zamíchané díly se k hyperaktivní Haruhi výborně hodí. Každá z pětice hlavních postav je tak dobrá, že si jen ztěží vyberete oblíbence. K dokonalosti chybí jen kousek. Občas jsou Kjonovi komentáře jen rádoby vtipně cynické, jindy se Koizumi až moc usmívá nebo Mikuri moc často brečí. Ale to jsou jen drobné vady na kráse. Škoda, že Haruhi po prvním resp. druhém dílu přestala střídat účesy a barevné stuhy do vlasů. (03.05.2011)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)