Hodiny

Klid a mír nenajdeš, když se životu vyhneš …. 1. NAPSALA, 2. PŘEČETLA, 3. UDĚLALA. Složitý film, kde každá věta znamená mnoho!! ,,CHTĚLA JSEM SVOJI HRDINKU ZABÍT. NEDOKÁŽU TO! BUDU MUSET ZABÍT NĚKOHO JINÉHO. Tři životy napříč časem. Osudy lidí, pestré a smutné. Pozor! Jde opravdu jen o lidi, kteří jsou smutní a nešťastní ze svých životů! Obdivuji S.Daldryho, jak tohle dokáže ukočírovat, jak dokáže vygradovat napětí V HODINÁCH špatných i dobrých dní, kdy někdo zemřít musí, abychom si my ostatní života víc vážili! A uchovali navždy ty HODINY vzpomínek! PŘÍBĚH***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ **** (29.03.2009)

Jak trefně popsal Albert Camus, sebevražda je jediným skutečným filozofickým problémem. Co nás drží při životě, je důležitější otázka než ptát se co nás přiměje ke smrti. Tak se ptá i Virginie Wolfová - a skrze ni - teď i Michael Cunningham a Stephen Daldry. Ve fascinující studii zoufalého života vyplněného prázdnotou a depresí, zachyceného v několika krátkých okamžicích jediného dne. Neznám lepší zobrazení tohoto tématu. 9/10 (18.02.2016)

Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... (13.09.2004)

Achjo. Já věděla, proč se "Hodinám" tak dlouho vyhýbám! Nebyl to můj šálek kávy a to již po přečtení námětu. Kamarádka mi nemohla popsat příběh a po shlédnutí je jasné proč - on tam žádný není. Deprese napříč dobou? Hm možná. Ale proboha, tak nudně převyprávěná! Hodina z filmu uplynula a divák stále nevěděl, co se tam vlastně děje - jedna ženská (Kidman k nepoznání) píše knihu a štve služebné. Druhá ( výborná Moore) peče dort manželovi a s malým synem na sebe vrhají zvláštní pohledy. Třetí (přehrávající Streep) připravuje večírek a říká, že je všechno v pohodě, když je vidět, že není. No za to připálené maso to tedy opravdu nestálo. Jsem milovnice příběhů a tady většinou jen hrála klasická hudba a děj byl neskutečně nezáživný. Za mě by to bylo nejlepší, kdyby se to věnovalo jen Julianne Moore, u které jste od první vteřiny věděli, že je něco špatně. Jako sonda do neštastného života hospodynky v padesátých letech to mohlo být zajímavé. Ale takhle divák vůbec nic o hrdinkách nevěděl a nebyl prostor to více objasnit; to se pak nelze divit komentářům "je to o ženských co nevědí, co chtěj". Od téhle chvíle se vysoce hodnoceným filmům na čsfd asi budu vážně vyhýbat... (11.03.2014)

Stephen Daldry se filmového zpracování Cunninghamovy stejnojmenné novely zhostil výtečně. Film pojednává o prolínání životních osudů a o otázkách, na které si každá generace (či osoba) odpovídá "de novo". Snímku nic nechybí a nic v něm nepřebývá: hluboká a dobře propracovaná (rozpracovaná) myšlenka, excelentní výkony všech tří hlavních představitelek (Nicole Kidman, Julianne Moore, Meryl Streep), výborné herecké výkony dalších herců, výborná hudba Philipa Glasse, která dodává filmu tu správnou náladu atd. Na závěr jedna zajímavost: v Cunninghamově románu má Clarisse, kterou si ve filmu zahrála Meryl Streep, pocit, že na jedné z newyorských ulic zahlédla Meryl Streep. (03.09.2003)