Hodiny

Filmové Hodiny, stejně jako knižní předloha, nesmí být nazírány dnešní (2019) optikou - jde o svědectví pozdních 90. let, jde o film ze stejného těsta jako Americká krása. Dekonstrukce nukleární rodiny, pocit osobního nenaplnění, revolty, příznaky třetí vlny feminismu a legitimizace LGBT komunity jako něčeho, co se může konečně objevovat v mainstreamových dramatech jako pozitivní věc. Z dnešního pohledu je na Hodinách cosi polovičatého, snobského, midcultového - ale ve své době hrály důležitou roli a jako dokonalý akademický film dosvědčující společenskou náladu jsou... holt dokonalé. Byť k nim jde vznášet řadu výhrad. Zvlášť když ty tři roky, které dělí film od předlohy, vydají za století vzhledem k prudké změně paradigmatu, jakým si americká společnost prošla v roce 2001 - Filmové Hodiny přišly do jiného světa, než v jakém byla napsána kniha. Nakonec ale necítím potřebu je proto odepsat. (13.12.2009)

Jako několikanásobný obhájce titulu "Nekulturní hovado roku" se přiznávám, že veškerá tvorba Virginie Woolfové má pro mne hodnotu odpovídající hmotnosti papíru, na kterém je vytištěna a tento film je na tom podobně. Mne zkrátka nebaví sledovat nekonečná psychická traumata unavených žen, ale účast Eda Harrise mi naznačila, že bych si v tom mohl něco najít. To nejlepší jsem taky našel hned na začátku, kdy mne navnadilo rychlé přeskakování mezi roky, ale pak už se z obrazovky linula pouze vznešená nuda, při které jsem dostal chuť vzít provaz a jít se zastřelit do rybníka. (24.05.2014)

Je poznat, že Stephen Daldry režíroval tento úžasný filmík srdcem, stejně tak ho psal scénarista David Hare. Bušení srdce, mrazení v zádech, slzy - to všechno jsem prožívala při jeho shlédnutí. A myslím, že nemusím psát o vynikajicích hereckých výkonech. Nemůžu jinak než dát pět*! A doporučuji všem přečíst předlohu Michaela Cunninghama. (01.08.2003)

Naočkována knihou jsem nemohla tento film ignorovat a jen jsem trnula, jak si režisér poradí s takovou spletí povah, pocitů a časových rovin. Poradil si tak, že knize neublížil, spíš naopak. U Meryl Streep jsem na bezchybný výkon zvyklá, takže spokojenost. K Nicole mám trochu averzi, ale možná je to proto, že jde z filmu do filmu a její obsazení tady bylo i vzhledem k náročnému líčení (proč angažovat herečku, která je dobrá a Virginii podobná, když to jde i takhle) tendenční, ale budiž - byla dobrá. Kdo mě ale naprosto odrovnal byla Julianne Moore. Žádná americká hospodyňka nikdy neměla takové grády jako její Laura, ať už to bylo v "soucitné" scéně se sousedkou, v "sebevražedné" scéně v hotelu, u večeře s "milovaným" manželem a synem nebo v závěrečné "bombě" s vygradovanou pointou - prostě krása, krása, krása a můj soukromý Oscar pro Julianne. (31.07.2004)

Nadherny film, ktery jsem dlouho prehlizel. At jsou to tri hvezdy v podani Kidman, Streep, Moore nebo Harris, vsichni exceluji a podavaji nadzivotni vykony. Oscara bych dal jak Kidman, tak Moorove, ta me opravdu mile prekvapila, skoda za Herrive, ve vedlejsi roli, konecne bych mu ho pral, je to jeden z nejlepsic hercu. Scenar, look, rezie, dokonalost sama. Philip Glass seopet ukazal, ze patri mezi nejlepsi. Pribeh je dost slozity, uplne jsem to pochopil az na podruhe, jak to vlastne vsechno je, ale zbytecne to nebylo, je to ten typ filmu, ale jeden z nejlepsich, co jsem videl. 95% (24.11.2007)