Dopisy z Iwo Jimy

Je to dosť dobrý vojnový film od Clinta Eastwooda. Má veľmi dobrý príbeh o japonskej osádke ostrova Iwo Jima, ktorá chce ostrov ubrániť pred mnohonásobnou americkou presilou za každú cenu. So spracovaním som nadmieru spokojný, vôbec neprekáža, že film celý čas plynie pomaly, dej po celý čas dokáže zaujať a japonskí vojaci sú po všetkých stránkach pre film lepší ako americkí, sú tu dobré dialógy a dostatok postáv, ktoré si dokážu získať pozornosť. O bojové scény tu moc nejde, síce sa bojuje prakticky polovicu filmu, technicky je to zvládnuté výborne, veľkolepo a rozpočet viditeľne nechýbal, ale akcia celý čas slúži ako kulisa alebo sa sleduje z diaľky. Vo väčšine vojnových filmoch by mi to moc nesadlo, ale kedže tento film je celý čas hlavne o postavách a ich vnímaní celej situácie, tak to vôbec neprekáža. Herecké obsadenie je veľmi dobré, či už Ken Watanabe, Shido Nakamura, alebo nové tváre, nikomu nemám čo vytknúť. Réžia a technická stránka sú výborné, Clint Eastwood si zaslúži pochvalu a páči sa mi aj hudba. Listy z Iwo Jimy je podstatne lepší film ako Vlajky našich otcov a celkovo by som ho označil za jeden z najlepších vojnových filmov vôbec. Objektívna kvalita filmu- 85%, film sa páči mne na 77%. (07.04.2011)

Četl jsem knihu, kterou se Clint a scénáristé inspirovali, a musím říct, že jsem si všechno představoval tak, jak mi to ve filmu bylo nakonec naservírováno. Dopisy z Iwo Jimy jsou bezpochyby jeden z nejlepších "novodobých" válečných filmů, které jsem viděl.__P.S. Určitě si sežeňte soundtrack - ale pozor, je příšerně návykový a z hlavy ho jen tak nedostanete. (20.09.2007)

Neverte mýtu, že Listy sú lepší film ako Vlajky. Ani náhodou. Sú rovnako rozvláčne a miestami na skapanie nudné, bez dramatickej a emocionálnej sily (snáď až na pár scén v závere, ktoré ma prebrali z úplnej apatie). Rozdiely sú v tom, že Listy majú aspoň výborného Kena a Vlajky zase majú viac čo povedať. Listy sú v podstate napchaté vojnovými klišé, ktoré niekomu ako klišé asi nepripadajú kvôli tej kultúrnej odlišnosti hrdinov, inej mentalite, inému spôsobu vedenia vojny. Inak je to ale amerikanizovaná báchorka o tom, akí tí Japončíci boli vlastne fajn chlapi, ako nechceli na rozkaz strieľať štekajúcich psíkov, ako napriek nedostatnu jedla a vody ošetrovali ranených Amíkov a ako sa povzbudzovali čítaním listu nejakej oklahomskej mamky svojmu synáčikovi v Pacifiku. A ako páchali hromadné samovraždy zakaždým, keď im Amíci len trochu dali na frak, a tým im vlastne ušetrili veľa roboty. Navyše Listy strašne smrdia lacnotou, je to vlastne inscenácia o pár chlapoch v jaskyniach, prakticky všetky výpravnejšie zábery sú prevzaté z podstatne panoramatickejších Vlajok. Zhrnuté: Nech si Clint tento "dvojdielny" epos o dobytí japonského ostrovčeka strčí za svoj kovbojský klobúk. Alebo nech to všetko zostrihá na jednu rozumnú dvojhodinovku, ktorá bude mať šmrnc. Keď už v nej niet emócií a hlbších vrstiev, nech to má aspoň riadne vojnové gule. (10.10.2007)

Aj keď som sa tomu vyhýbal, myslím, že po zhliadnutí druhého je porovnanie oboch filmov z Eastwoodovho dvoj-eposu na mieste. Oba snímky si vzali za úlohu ako hlavný problém nezmyselnosť vojny a celej vojenskej mašinérie. Kým pohľad z americkej strany tento problém analyzuje a zachytáva hlavne z pohľadu povojnového, japonské stanovisko zachytáva príbeh počas hlavných bojov o ostrov Iwo Jima. Príbeh je jednoduchší, ale práve v tom je jeho výhoda. Nepotrebuje tri časové pásma a komplikované prerozprávanie aby dokázal zaujať. Použil akčnejší a rýchlejší príbeh, no popri tom si nechal priestor aj na dramatickejšiu tragickosť. Perfektne pri tom využíva vznešené japonské ideály. Je zaujímavý aj fakt, že kým sme v prvom snímku sympatizovali s americkými vojakmi, tak v zobrazení toho istého konfliktu sme chceli vidieť našich skorších hrdinov ako tých zlých. 85%. (13.04.2008)

Bez debat jeden z nejlepších protiválečných snímků, který se kdy zjevil na plátnech kin. Eastwood si nehraje "na vojáčky", na ty "hodné a zlé", ale jeho náhled na válku je mnohem komplexnější. Jeho film je jedním z mála, který nahlíží na vojáky ´Osy Berlín-Řím-Tokyo´ i z lidské stránky (v tomhle ohledu z těch "vlaštovek" před ním si vzpomínám třeba na Vilsmaierův ´Stalingrad´, nebo emotivní závěr ´Nebeských jezdců´) a demýtizuje zažitý pohled na řadové japonské vojáky coby bezcitné válečné kreatury s hlavou plnou kamikadze. Jedno na které straně konfliktu stojíte, bavit se s kamarádem o rodině, vtipkovat, mít strach ze smrti a pochybnosti o smyslu války, to všechno jsou lidské pocity pro všechny stejné a lhostejno v jaké uniformě schované. Eastwood vypráví příběh úsporně, ale každá minuta tu má své místo a některé scény - hromadná sebevražda, rozhovor Barona se zraněným americkým vojákem, zastřelení zajatců, i ta scéna se psem - patří mezi nezapomenutelné. A proč to nepřiznat, při čtení dopisu od maminky zemřelého zajatce se mi hnaly slzy do očí, v Eastwoodově mistrném podání se zkrátka podobným momentům těžko ubránit. Jestli vám připadaly vyumělkované, tak vám už není pomoci, to už "civalovatíte":o). Je pak z filmu zcela jasné, že největším nepřítelem ve válečném konfliktu není bojovník z nepřátelené strany, ale nesmyslné rozkazy blbce v uniformě nadřízené šarže. Jinak bojové scény mají říz, přestože se Eastwood chválabohu nesnaží být co nejvíc efektní (na rozdíl třeba od Spielberga v závěrečné bitvě v ´Ryanovi´) a charismatický Watanabe v mých očích film od filmu roste v Pana herce. Při vší úctě k mému oblíbenci Martymu a jeho ´Skryté identitě´, jasným oscarovým vítězem je opět v mých očích "železný dědek" Clint a jeho citlivý, empatický majstrštyk. Průměrné hodnocení na IMDb - 8.3/10 - mnohem více vypovídá o jeho skutečné hodnotě, než zde na csfd. A nemyslím si, že půlka hlasů tam je od Japonců :o) (23.05.2007)