Román lásky a cti

Působivá montáž Jindřicha Honzla, která potěší každého bohemistu. I když si místy říkáte, že by stačilo rozhlasové provedení, tak při pohledu na Růženu Merunkovou věříte, že přečetla nejen všechno od Karolíny Světlé, ale i o Karolíně Světlé, kterou v pásmu hraje. Také Petra Kostka je odpovídající Jan Neruda. A výborný je vypravěč v podání Radovana Lukařského. Tvůrci dosáhli intimity, která pramení z korespondence klasiků české literatury. A role „přítelky nejvěrnější“ - Marie Němečkové? V její pozůstalosti se našly dopisy Karoliny Světlé, které měla Nerudovi předat… Do filmové podoby tento příběh převedl Otakar Vávra. (17.02.2010)

Dekorace jak z Podlahových Deseti stupňů ke zlaté, Lukavský jako průvodce dějem, pět krásných lidí a Satoranský, tohle naprosté minimum stačilo Bělkovi k natočení něžné a přitom revolucí nabité písemné konverzace dvou známých spisovatelů. Korespondence Světlé a Nerudy se stala v rukou Honzla a Bělky něčím víc, než jen prostou ódou na nenaplněnou lásku, stala se výpovědí o době, kdy tyto dopisy vznikly. (26.05.2014)

Na pozadí dopisů Karoliny Světlé, Jana Nerudy a jejich přátel se zrcadlí problémy doby, pokřivená křesťanská morálka, předvářka, prudérnost i politikaření. Vznešenými slovy popsané vztahové problémy a peripetie Světlé a Nerudy, přes záplavu slov nedostatek komunikace, aneb to se to píše na dálku do dopisu. V národním obrození jsou kořeny nejen českého národa, ale i české zaprděnosti a malosti. Vzhledem k tomu, že jednotlivé dopsy byly přednášeny vždy několika osobami, při jejich délce jsem ztrácel přehled kdo se vlastně co komu snaží sdělit. (14.02.2010)

Tato láska ze mě učinila to, čím jsi Ty, jsme si teď rovni. Já Ti ji více nabízeti nebudu, ale já si ji také zakázati nedám. Že někdy méně je více, platí v případě této televizní inscenace dvojnásob, tím spíš, že se vlastně jedná o "pouhou" milostnou korespondenci. Jiří Bělka záměrně podtrhl intimní atmosféru zjitřených dopisů tím, že dekoraci ponechal v její minimalistické strohosti a do popředí vložil postavy a jejich hlasy. Nenaplněný vztah začínajícího básníka a vdané spisovatelky, násilně přervaný dobovými konvencemi, lze bezpochyby vnímat jako určitou uměleckou reminiscenci, plnou hlubokého citu. Velkého, silného, bolestného. (02.01.2018)

V podstatě dokonalé využití daných prostředků. Jeden malý ateliér s jedním schodištěm a se sedmi skvostnými recitátory. I v tomto složení se režisérovi podařilo navodit perfektní dobovou atmosféru, kterou bezchybně doplňuje hudební doprovod. Jiří Bělka pracuje s minimem a dává prostor i Tvojí fantazii. Revoluční duch uprostřed toho nejupřímnějšího citu, kterého je člověk schopen. (26.05.2014)