Funny Games USA

Ak niekto natočí s veľkým časovým odstupom doslovný remake, kritika ho strhá (Psycho), ak však natočí remake od slova do slova režisér originálu v inej krajine a s inými hercami, svetlo sveta údajne uzrie jeden z najzaujímavejších filmov roka. (Funny Games US) Chápem, že Funny Games po 10 rokoch nestratili až toľko, ako Psycho za dlhší čas a chápem, že umiestnením do amerického prostredia vzniká odlišné vyznenie. Prečo sa však podobné kritéria neuplatňovali aj predtým? Hanekeho film je ale i bez ohľadu na to iba lacná provokácia a neférová hra s divákom vrcholiaca nič neriešiacim finále. Výslednému dojmu nepomáha ani nie najlogickejšie správanie obetí a nezáživná druhá polovica. Rozumiem, prečo si podobné kontroverzné experimenty, akým bol napríklad aj Goemul nájdu svoje publikum, ich nekritické vynášanie do nebies ale považujem za silne diskutabilné. (04.02.2009)

Funny Games U.S. je parádní exploitation, i když v mnoha směrech natolik odlišný od ostatních. Film téměř bez hudby (a když už zazní, tak pořádně tvrdá) a předlouhými záběry. Divák sleduje jakousi hru, kterou oběti ale nemají šanci vyhrát. Bez veškerého toho klasického násilí se pak cítíme hodně ošizeni, protože nám to režisér zkrátka nedopřeje. Jenže kdo je tady pak ten deviant a zvíře, co vyloženě chce všechnu tu brutalitu vidět? Celý snímek je tudíž jeden velký podfuck na diváka. Já jsem však nad míru spokojen. (18.02.2010)

Originál jsem neviděl, remake (i když s tímhle termínem je zde třeba zacházet malinko opatrněji než jinde) mě zliskal tak jak nejspíš měl. Cynický, krutý, opravdu ne k smíchu inspitující thriller, který vypadá podobně jako jeho američtí bratránci až do doby, kdy se poprvé postava otočí směrem k divákovi a položí mu otázku. Od té doby tušíte, že je něco špatně, přičemž jistotu získáte dlouho před závěrečnými titulky a přestože jsou už dnešní filmoví diváci připraveni čelit sebevětším zvěrstvům na obrazovce, tenhle má naději je (vás) velice (ne)příjemně překvapit. Herecké výkony jsou opravdu na úrovni, hudba většinu času příhodně absentuje a režie několikrát odvážně znudní, aby nechala přirozeněji dýchat emoce a zoufalství plynoucí ze situace. Odvážné, neotřelé, výborné. Na nejvyší hodnocení jsem to ale na první projekci necítil. 80% (08.10.2008)

Na Funny Games jsem byla docela zvědavá, ale ukázalo se, že je to jeden z těch filmů, které jsou hodně vzdálené mému očekávání. Filmu nelze upřít jeho zajímavý námět. Bohužel již po nějaké době mi však děj začal připadat docela nezáživný. A některé scény, které obsahovaly minutu trvající záběry na pokoj, nehýbající se postavu či ostatní záběry, v nichž se vůbec nic nedělo, mi můj dojem vůbec nepomáhaly zlepšit. Začala jsem usínat a konec filmu jsem zaspala úplně. Původně jsem chtěla dát i čtyři hvězdičky, protože mi Funny Games přišly zajímavé, ale pokud již po chvíli začnu být uspávána monotónností a nudou, usoudila jsem, že i to osobité zpracování není přece jen natolik silnější, aby dokázalo překonat onu nezáživnost. (11.05.2012)

Hanekemu se nedá upřít vysoká kreativita, provokativnost a znalost režisérského řemesla. Jeho Funny Games se dají hodnotit ze dvou hledisek. Po řemeslné stránce je to vysoce nadprůměrný kousek, který je výborně herecky obsazený a odehraný a který dokáže navodit atmosféru a napětí. Dlouhé záběry, přesný střih a práce kamery. Po stránce obsahové je to ovšem výrazně horší - po dlouhou dobu se film tváří jako napínavý thriller, ale čím dál víc se ukazuje, že jde jen o efektní a perverzní hru ani ne tak s jednou středostavovskou rodinkou na výletě, jako spíš s divákem. Minimálně od klíčové scény s televizním dálkovým ovladačem je jasné, že se divák nedívá na kriminální thriller, kde výsledek není předem znám, ale že šance obětí na únik byly od začátku nulové a z krvavé hry není úniku. Haneke nakonec selhává i jako provokatér, protože po velkém odhalení vlastně není co řešit a brutální hra se může ukončitjen jediným možným způsobem, a tak vlastně nudí. O násilí vypovídaly už jiné filmy, které byly podstatně kritičtější a zasáhly diváky mnohem hlouběji. To, že je násilí kruté, je banalita. Haneke nenatočil ani tak kritický film, jako spíš hříčku pro sadisty. Pravdou je, že díky pomalému tempu, určité rafinovanosti a kultivovanosti, kdy teror nesnímá naturalisticky, ale "cudně" ukazuje jen následky nebo zvukovou stopu násilí, osloví spíš intelektuálnější publikum a ne běžného popkornového diváka. Teror ve filmu spíš hypnoticky přitahuje a fascinuje, pocit převahy nad bezmocnými oběťmi je naprostý a nepřichází žádná katarze. Celkový dojem: 35 % za solidní řemeslo. (17.10.2008)