Interview

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..." (16.12.2007)

Tenhle "napínavý střet dvou povah" má v sobě jednu velkou chybu. Po 5 minutách by se obě poslaly do hajzlu a bylo by po střetu. Pak má v sobě i druhou velkou chybu. Po 10 minutách by se obě povahy znovu poslaly do hajzlu, odešly by tam a bylo by po střetu. Třetí chyba = 15 minut... Nebudu to protahovat, 83/5 = 16,6 chyb. Velkých chyb aneb sled naprosto nepravděpodobných komunikačních výmyků, veletočů a salt mortale. Formální žíněnka se v komorně pojatém dramatu čekat nedá a taky tu není... (11.12.2010)

Slušně natočené konverzační drama s mnoho brilantními dialogy a perfektními výkony Steva Buscemiho, který usedl i na režisérskou židličku a překrásné Sienny Miller, kde nevíte co je pravda a co ne. I když se téměř celý film odehrává v jedné místnosti, tak se díky skvělému scénáři nebudete vůbec nudit. Hodně tomu nahrává rozumná stopáž, která je necelých 80 minut. (04.02.2008)

Interview režirované Stevem Buscemim je první z trojice předělávek filmů holandského tvůrce Theo van Gogha, který chtěl přetočit své filmy na americké půdě - konkrétně v newyorskyćh lokalitách - s americkými známějšimi herci, ale s holandským původním štábem a se zachováním stejného tvůrčiho přístup, který jeden kritik v připadě Theo van Gogha nazval "novým filmovým jazykem" - snímat třemi kamerami jednu dialogovou scénu (první snímá detail jednoho herce, druhá detail druhého a třetí celek). Z úcty k tvůrci výše vytčené podmínky byly dodrženy a v Interview si malou cameo roličku střihla i Katja Schuurmanová, která v originale hrála onu bulvární hvězdičku se schopností lidmi manipulovat a zneuživat svůj intelekt za povrchní vystupování blondýny; potěši i narážky na režiséra originálu (o podpis herečce v restauraci si přijde jistý "Theo" a projíždějící kamion s jménem režiséra je také nepřehlédnutelný)._____ Zatímco van Goghova verze byla více psychologická a dala se rozlousknout prostřednictvím freudovského klíče (to, co postavy dělaly v minulosti a jakou měly výchovu má vliv na to, co dělají a jak se chovají v součastnosti), Buscemi do přiběhu lépe zapracoval výdobytky moderní technologie a jeho snímek, i díky rychlejšimu řetězení událostí posouvajícímu film k narrative twistu a kratši stopáži je tak divácky vděčnější. Víc vypovídá o tom, co nám média sdělují a jakým způsobem nám to podávají či spíše upravují._____ Vznik originálu podnítila samotná Katja Schuurmanová, která se chtěla zbavit nálepky soap-operové herečky známé jenom díky bulvárním zprávám o ní, v předělávce si zahrála Siena Millerová, atraktivní a chytrá i pohledná mladá herečka se šťastnou volbou rolí (anebo dobrým agentem?), která si nepotřebuje nic potvrzovat a utváři tak rovnocennějši "pár" s Buscemim. Škoda těch přidaných záběrů v závěru (eh), které až moc naznačují, v jinak velice věrné předělávce, která je snad ještě lepší než originál. (17.12.2007)

Aby vznikl výjmečný film, tak někdy stačí mít jen dobrý scénář (potažmo námět) a dva kvalitní herce. A to když do sebe Sienna Miller se Stevem Buscemim střílí rychleji než Rambo ve Vietnamu, připomíná to akční jízdu, kde zbraně a kulky nahradil břitký humor a verbální fikanost. Jenom onoho doslovného konce je zde téměř škoda. (03.04.2011)