La Boum
The Party
Režie:
Claude PinoteauKamera:
Edmond SéchanHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Sophie Marceau, Claude Brasseur, Brigitte Fossey, Denise Grey, Dominique Lavanant, Bernard Giraudeau, Jean-Michel Dupuis, Richard Bohringer (více)Obsahy(1)
Žádná dcera se nevyhne pubertě, žádný rodič se nevyhne únavě. Poslyšte, také jste zažili, že vašemu dítěti nic nejde pod nos? A proč vlastně pláče - vždyť mu nic neschází... Komedie o tom, co přináší do rodiny puberta, první láska, únava a stereotyp. O tom, že zdánlivě tragické a smutné věci nejsou vždycky k pláči a na nějaké se dokonce dá i umřít - smíchy... (Lucernafilm Video)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Hodně svérázná komedie, u které je třeba si uvědomit, že starosti třináctileté Vic jsou jen unondanou omáčkou (a nutností pro všechny příznivce krásné Sophie), protože prim hraje Claude Brasseur a jeho "dospělácké" problémy. Kapitolou samou pro sebe je dabing pro Lucernafilm, ve kterém dospělí imitují a dabují dětské postavy a Tonda Navrátil si tu kromě větší role profesora Erica střihnul ještě asi osmnáct dalších postav (ano, včetně několika dětí). ()
Vidět to jako teenager, možná by to pro mě byl kult a dal bych hodnocení vyšší, ale vzhledem k tomu, že jsem to viděl v 27, tak nemůžu dát více než průměr. A to i vzhledem k tomu, že francouzské komedie mám velmi rád. Mám rád sice i ty americké, ale v nich jsou hlavní hrdinové většinou krasavice a hezounci tak dokonalý, že má pak člověk spíše blbou náladu viz nedávno viděný "Hlavně nezávazně". ()
Kam se tohle sere na Botu jménem Melichar... Na Troškovu klasiku jsem si vzpomněl víc než jednou. Nečekal jsem, že jednou budu kterékoliv jeho dílo stavět na cokoliv z francouzské kinematografie. Na film bohužel nemám, narozdíl od řady dalších, žádnou pamětihodnou vzpomínku z dětství, takže jsem vůči sentimentu přinejmenším v tomto případě imunní. Takhle jsem se už dlouho nenudil, a to počítám i hodiny strávené v práci, ch-ch. Sophie Marceau je na plátně ještě moc mladá a přestože stárnutí nemělo na úroveň jejího herectví žádný vliv, raději jí budu do rozkroku zírat v "Al di la delle nuvole", kde alespoň prokazatelně není pod zákonem, o čemž kromě data výroby filmu svědčí i viditelná monstrozita pubického ochlupení. Zpětně mě udivuje mě zejména zařazení do škatulky komedie. Vtipného se nestane * a to říkám s naprostou rozhodností * naprosto nic. Za celou dobu nedojde dokonce ani k ničemu, co by se nedalo čekat, takže jediným překvapením je právě a pouze TATO smutná skutečnost. Rozplizlost je ale až taková, že jinou škatulkovací altertnativu nenabízím. Situaci nevylepšuje ani nic, co občas vynáší i sračky do kladných čísel; na papíře by člověk mohl doufat třeba ve Vladimira Cosmu, bez jehož přispění by i takové L' Animal bylo o úroveň níž; tentokrát svými zamilovanými odrhovačkami vyloženě irituje. Před filmem na dývku běžela upoutávka na dvojku. Count me out. ()
Málokdy se stává, kdy ve vás film vyvolá retrospektivní vzpomínku. I když nemusí být ničím specifickej, charakteristickej, může chytit vaše subjektivní postoje vůči nečemu, co se kdysi ve vašem životě odehrálo. Když jsem četl některé komentáře před videním filmu, docela jsem se některým komentářům smál, teď už se nesměju. Jsou chvíle, které dokazují, že může být film pro člověka víc než pohyblivými obrázky zo zvukom. Pro mě osobně je tohle právě tenhle případ. Občas si říkám, kéž by mi bylo zase 13 a vrátil bych se na jedno z míst, o němž platí, že jeho zdi by mohly vyprávět. Díky za tuhle živou vzpomínku :) ()
Uklidňující film propojen vtipy a honem za štěstím. Prvotina Sophie Marceau, která ve snímku zazářila, aniž by někoho napadlo, že by se mohlo jednat o její úplně první film. Doporučuji se podívat v původním znění, protože francouzština je svým způsobem nádherný jazyk a odteď si nedokážu představit film v jiném jazyce. ()
Reklama