Youth Without Youth

Asi úplně nerozumím Coppolovým efektům, jako jsou objevující se růže, odrazy v zrcadlech či motiv dvojnictví, jejichž významová přetíženost mě zmátla natolik, že nevím, zda jsem viděla napínavý thriller, hluboký film s propracovanou symbolikou, prázdnou slámu s propracovanou symbolikou nebo od každého něco. Nevadí, důležitým poznatkem je, že i lingvisté mohou zažívat dobrodružství, oproti nimž jsou úprky Indiana Jonese hadr. (02.08.2011)

Youth Without Youth je atraktivní podívaná permanentně stimulující mozkové závity, u níž si nejsem jistý, zda jsem všechno pochopil přesně tak, jak bylo tvůrci zamýšleno, avšak ono přemýšlení nad ní mě náramně baví. Další projekce je v tomto případě povinností. Francis Ford Coppola tímto filmem zahajuje novou etapu své rozmanité tvorby, zcela se odpoutává od mainstreamu a Youth Without Youth by se spolu s následujícím Tetrem dalo označit za čistě artovou záležitost, která obsahuje tolik nezvyklých prvků, že může být pro běžného diváka nestravitelná. Z tematického hlediska se jedná o velmi komplexní dílo, které se nebrání složitější (a méně známé) filosofii, postavy zde dokonce mluví i dnes již mrtvými jazyky, jako je sanskrt nebo babylonština. Z celého díla lze poznat, že na jeho tvorbu bylo vynaloženo obrovské úsilí, ať už se jedná o práci historiků, filosofů nebo lingvistů. A co samotný Coppola, který měl před tímto filmem desetiletou tvůrčí pauzu? Své řemeslo rozhodně nezapomněl, ba naopak působí jako neomylný umělec, který má dokonale osahané veškeré prostředky, a tak si může dovolit trochu více experimentovat. S kameramanem Mihaiem Malaimarem divákovi servíruje jeden pozoruhodný záběr za druhým, přičemž vizuální stránka celého díla není nikterak prvoplánově líbivá, místo toho hýří nápady a odkazuje ke klasické kinematografii – delší statické záběry převažují, je kladen velký důraz na mizanscénu a precizní svícení. Celkový styl filmu je umírněný a nápaditý zároveň. Youth Without Youth navíc oplývá pohlcující atmosférou, která udržuje divákovu pozornost i v těch momentech, kdy si vlastně není moc jistý, o čem že se to vlastně postavy baví. ___ Tim Roth v ústřední roli je naprosto skvělý, stejně tak i Bruno Ganz spolu s nádhernou Alexandrou Marii Larou a já musím říct, že nový směr, kterým se Coppolova tvorba ubírá, se mi velmi zamlouvá. P.S.: Narážka na teorii o nadčlověku od mého oblíbence Friedricha Nietzscheho mě velmi potěšila. (14.07.2010)

Francis Ford Coppola servíruje těžce komplexní a provázaný snímek který zaujme nejen svoji neomylnou vizuální stylizací ale i poměrně velkou složitostí příběhu, jenž vyžaduje několikeré shlédnutí k úplnému pochopení. Pro některé nepochopitelný film, pro mě známka, že si to chci pustit ještě minimálně jednou. (09.11.2010)

Francis Ford Coppola zkouší štěstí s filmem, který je natolik komplikovaný, naivní a přestylizovaný, že ho hodně diváků musí odstřelit po prvních minutách. Problematika druhých životů, iluze, myšlenek, fantazie, převtělování, trocha druhé světové války a nacistů. To vše lze nalézt v jednom snímku o muži, do kterého udeří blesk, který mu daruje novou možnost, jak naložit se svým prázdným a půl zapomenutým životem. Stylizace je na maximální obrátky a já za ni děkuji, protože se na ni velmi příjemně kouká. Stejně jako na Tima Rotha, který předvádí své kvality jak může. Tady problém určitě není, ale bude v čitelnosti díla a celkového vyznění, které není jednoznačné ani dobře čitelné. Možná je to senilita, jak píší někteří, možná je to hlubší myšlenka obalená zlatě zbarvenou bavlnou. Možná jen nepodařený pokus, který skončil na půl cesty k cíli. (09.08.2008)