Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Čím více tenhle divadelní záznam sleduji, tak v něm nacházím čím dál větší zalíbení a herecké uznání všech přítomných. Je zde skvělý seminář, fantastické písničky, které na sebe báječně navazují, a nic neztrácení na půvabu, komediálním výkonu, a chuti si jej pustit znovu. I s trochou přiznání - v pozadí je slyšet velice příjemný smích jedné z divaček. ()
Naštěstí/bohužel jsem si před navštívením tohoto divadelního představení přečetla zdejší komentáře a tudíž se tolik na hru netěšila. To zřejmě způsobilo, že jsem byla ze hry velmi mile překvapená a domů jsem odcházela absolutně spokojená. Hra je jiná, o tom žádná, ale hravost slov, hrdost na to, že je člověk Čech, chytrý humor a hudební zážitek - to vše dohromady fungovalo úžasně. ()
Seminář je skvělý. Celková opera se mi velmi líbí hlavně začátek. Colonel je prostě bezkonkurenční. Celkově skvělé dílo. Mně se libí, jenže pro diváka hudebním světem nepolíbeným, to asi moc není. I přesto je to pro mě zábava a myslím. že tři hvězdy je správné hodnocení pro diváka hudbou nepolíbeného. Já jím však nejsem a proto 5 hvězd. Geniální umím to zpaměti. Vezmu-li pak v úvahu starší verze kde je Krišna ještě Unger, Colonel Weigel, Wagner Vozáb, tak je to na 5 hvězd. Vůbec staré verzi opery jsou dobré. I jedna v podobě Unger, Svěrák, Čepelka, Smoljak. Už si to zpívám s nimi zpaměti Takže za hru dávám 5. Navíc pan Smoljak už v opeře spíše jen preluduje než, že by zpíval. Tady bych rozhodně radši viděl pana Čepelku. Ten opravdu hezky zpívá. Pan Smoljak, bohužel hezky zpíval, jenže tak v 70. 80. letech, kdy se dle mého soudu dokázal víc odvázat. Možná to je věkem, ale pan Svěrák, to dělá dodnes. Možná to už neměl povahu, ale za mlada byl prostě skvělý. ()
Další z geniálních kousků Divadla Járy Cimrmana. Hlášky jako "Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Díllí, "Chceš-li být však virtuosem – a to ty jistě chceš – musíš vše, co jsi dosud hrál smyčcem před kobylkou, hráti za kobylkou", "To jste divný chodec, když Vám chybí bodec" a další prostě nikdy nezestárnou, stejně jako celá tato brilantní hra ()
Většina komentářů zde odsuzuje samotnou opera Úspěch. Je jasné proč. Protože je to jediné Cimrmanovo dílo, které není podbízivé a přístupné všem vrstvám populace. V každé jiné hře jsou momenty, kterým se smějou ti chytří, ale jsou tam i takové, které pochopí i slabomyslnější, v každé jiné hře. Jen zde, v této opeře, je pro plný požitek nutno znát trošku vážnou hudbu, mít ji rád, mít rád operu. Protože pak v celé té opeře vidíte velkou parodii na všechny možné opery a skladatele, postřehnete jemné vtipy (inž. Wagner zpívá na melodie z Wagnerových oper, český inženýr Vaněk na Smetanu atp.). Kdo operu nezná, ten nepochopí. Svěrák a Smoljak se zde pustili na tenký led, protože obliba opery v dnešní době je minimální, nikomu to nic neříká. Proto si myslím, že všichni, kdož zde tak vehementně kritizujete operu, činíte tak jen a jen z nepochopení. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Herecký soubor během zkoušek dával Svěrákovi a Smoljakovi najevo, že v úspěch hry příliš nevěří. (Kulmon)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
- Původně postava Inženýra Wagnera opravdu na jevišti ležela. Ze začátku se ve hře rým „A nyní oč tu běží, proč ten člověk tady leží?“ objevoval. Až po čase, kdy se tato hra přepracovala, postava Inženýra Wagnera stála. A místo toho, aby se psal nový rým, tak se prostě, místo „leží“, řeklo „stojí“. (mnaucz)
Reklama