Na hraně lásky

Zajímavá kamera a nějak do toho přitlačili barvu, aby to bylo hodně cool history. Jinak celkem zpackaný životopis Dylana Thomase, který na diváka působí dojmem: Na frontě jsem nebyl, válku jsem probásnil a ještě dost nezodpovědně a hlavně jsem ji prošukal. Tákle krásnou promrdanou válku, co já prožil...chlapci od Montgomeryho u Tobruku se tím chlubit nemůžou. No a tak jsem to vypnul. (11.12.2012)

U TEOL jsem vazne trpel. Silena nuda a vsichni 4 herci jsou neskutecne nesympaticti, otravni, hnusni a s prisernym anglickym prizvukem. Jedine co za to stoji jsou obcasne stylove zabery. Abych byl IN, budu to porovnavat s Atonement - 2 tematicky, casove i vizualne podobne filmy se stejnou hlavni hereckou, ktere odlisuje jediny rozdil - Atonement je vyborny film, The Edge Of Love je shit. Bohuzel to nezachranuje ani Angelo Badalamenti, jehoz soundtrack se na Daria Marianelliho vubec nehrabe. Co se tyce Keiry Knightley, to je zvlastni pripad, kdyz jsem ji videl poprve, prisla mi beautiful, napr. prave v Atonement byla super a dokonce sem ji mel chvilku v topce, ale pak se mi zacala cim dal vic hnusit a ted ji uz nemuzu absolutne vystat. Ztrata casu. 2/10 (04.10.2009)

Zase Keira. A Zase čeká, až se jí z války vrátí její milý. Ona ta analogie s Atonementem není zas tak mimo. Nejen, že oba příběhy vypráví dost podobný příběh, ale totožnost se objevuje i ve výrazových prostředcích filmu a v jeho balancování na hraně kýče. Na jednu stranu je film schopný tu a tam ukázat opravdu dobrou sekvenci (např. paralelní montáž, kdy je Cillian Murphy na frontě a Keira rodí...) a na druhou to zase dokáže vždy schodit nějakou strašně prvoplánovitou scénou. Když tak nad tím přemýšlím, kdyby v tom filmu nehráli herecké jistoty (Knightley, Murphy, Millerová) a nemělo to tak pěknou vizuální stránku, vlastně by nebylo ani proč na to koukat... (11.10.2008)

První polovina byla docela utrpením. Dlouho jsem se do příběhu nemohl položit. Vše se zaplétalo utahaně, děj nikam neplynul, jen se pohupoval v rytmu náznaků a roztahaných veršů. Jen snad nápaditá vizuální stránka (která je ostatně výborná po celou stopáž) dokázala zaměstnat moje smysly. Prostě dobrý režisér zvládne napumpovat napětím i čekání ve frontě na banány. Jenže takovým John Maybury tak úplně není. Zadek zvedl až po dlouhých desítkách minut. Se změnou klimatu (chladný Wales) se ale leccos rozhýbalo, verše, pohledy i tužby získávaly smysluplnější obrysy. Keira Knightley je ozdobou celého vyprávění, nicméně po všech těch dobových výletech (Doktor Živago, trilogie Pirátů z Karibiku, Král Artuš, Pýcha a předsudek, Pokání, Hedvábná cesta, Vévodkyně) bych už od ní konečně uvítal i současnější látku.. zřejmě se brzy dočkám. Tady jsem se dočkal jejího roztomilého kukuče, který se tak moc hodí do podobných projektů a opět nejednou nechá vzpomenout na eleganci starého Hollywoodu. Knightley prostě roste každým filmem a ačkoliv si mnohé scény krade pro sebe, ani ostatní se stydět nemusí. Nekomplikovaný a intimní pohled na lásku, kterému ubližuje až moc vlažný začátek. (06.12.2010)

Běžné téma trojúhelníku v lásce. Dvě ženy milují jednoho muže, tento muž (ačkoliv je ženat) miluje sobecky jinou ženu, na kterou má jistou choulostivou vzpomínku z mládí. Obě ženy se přátelí, ale má to své hranice, protože každá nejlepší kamarádka je obvykle i nejlepší milenkou (jiného) manžela. Zkrátka : ve vyhrocené situaci se pozná charakter svůdníka, který sobecky lže u soudu jen, aby zpřetrhal rodinné svazky a vztah své bývalé milenky ke svému manželovi a dítěti. Nic převratného, dá se na to koukat, ale já jsem se nudila. Filmy tohoto typu nemám ráda a nesnáším falešné kamarádství a už vůbec ne lidi s charakterem, jaký nám tento film ukazuje. (05.04.2010)