Láska podle předlohy

Jak už jsem uvedla při každé filmové adaptaci Jane Austen, žádnou její knížku jsem nikdy nedočetla do konce, protože milostné problémy jejích hrdinek mi přijdou strašně banální a nezajímavé. Milostné problémy hrdinek tohoto filmu jsou ve své podstatě taky banální a nezajímavé, až na to, že jsou opravdu ze života a každá z nás se alespoň v jedné z nich může najít. Filmu vévodí perfektně typově vybrané hlavní hrdinky, ale díky tomu, že jejich životy jsou tak obyčejné (už si potřetí nedovolím napsat „banální a nezajímavé“, to už bych byla jako Jane Austen, která se taky pořád opakuje...), nemůžu dát vyšší hodnocení. Film je ideální pro páteční večer u kamarádky s milostnými problémy a s lahvinkou vína. (06.04.2008)

Asi takto: komplet sracka. Hned na uvod jedna lezba, statny pohreb psa zeny karieristky, nefungujuce manzelstvo, nefungujuci milenci - kazdy chce osukat kazdeho, ale stihaju to len tak-tak, lebo im furt zvonia mobily a bezia dakam do prdele. Nedalo sa to proste dopozerat. Mozno aj preto, ze sme pred tym dopozerali Housata (1979) a ten rozdiel v psychologii je proste nestravitelny - jeden film ma dusu, vnori cloveka do bezne vsednych dni lasku hladajucich mladych, mozaiky ludskych dusi a emocii: bez nervackej hudby, bez shitovych strihov, bez lezieb. A ten druhy presne naopak. Jasna sracka za nula. (04.11.2014)

Nic moc! Když jsem film zapínala, čekala jsem, že bude stejně zajímavý jako začáteční titulky. Jenže pak se tam objevila nesympatická Prudie, které mě opravdu prudila. šílená ženská co neví co chce, chová se jak mistr světa a na všechny je akorát tak hnusná. Ani ostatní postavy mi nebyly nijak sympatické, ale nakonec ukázaly co v nich je a ke konci filmu jsem doufala, že to s něma dopadne dobře. Hlavní myšlenka filmu nebyla špatná. Sice nebyla originální(ale co v dnešní době je originální, že?), ale celkově to působilo mile. Nic víc, nic míň. Víckrát si už to nejspíš nepustím, protože koukání na protivnou Prudie a na Jocelyn, které stále nechápe, že o ni má Grigg zájem bych už asi nesnesla. (27.12.2009)

Nebylo to spatne, ale potrebovala bych predtim oprasit par knizek Austenove... necekala jsem, ze se tam o nich bude mluvit az tak moc, takze jsem se obcas ztracela. Nejvic jsem si uzivala Emily Bluntovou, ktera byla uplne jina nez v Dabel nosi Pradu. S Kevinem Zegersem jim to moc sluselo, takze jsem byla nakonec trochu zklamana. Ale celkove uchazejici film v ramci zanru. (23.05.2010)

No... tak tohle bude těžké :o)). Jane Austen jsem nikdy nečetl, Rozum a Cit jsem viděl někdy.....no, nějakej pátek už to taky bude a na Pýchu a předsudek jsem se ještě nedostal. Navíc začátek filmu mi přišel dost nudnej a já si říkal, že je to zase nějakej film pro ženský a chtělo se mi to vypnout. Jenomže..... on se ten film, jak se pomalu rozjížděl nedal vypnout tak lehce. Postupem času si mně příběh pořád víc a víc obtáčel kolem prstu a dostával se pomalu pod kůži. Nejen tím jak plynul děj a knižní klub přecházel od knihy ke knize, ale s každou z postav se člověk sblíží a vcítí se do jejích pocitů. Alespoň tak se to stalo mně. Víc už bych nerad prozrazoval a tak jen dodám, že s Allegrou i Prudie bych šel až na kraj světa bez přemlouvání a že byla vážně klika, když Allegra nezkoušela ten "seskok padákem" :o)) (28.07.2008)