Spálené vzpomínky

K naprosté spokojenosti mi něco chybí, nebo možná přebývá? Celý film jsem balancovala kolem čtyřky; chvíli pod, většinou porůznu nad, v jednou úseku jsem se dostala i k ohodnocení pětkou. Konec to však dokonal a srazil pěkně na zem. Já na americké filmy skoro vůbec nekoukám, protože i když je to film z těch dosti dobrých, tak mi tam zkrátka pořád něco vadí. A vadilo mi to i zde. Nevím, co to je, ale vadí mi to. Nicméně za doporučení ke shlédnutí moc, moc děkuji. Herecké výkony to v tomto případě dohnaly a bezkonkurenčně nejlepší byl señor Del Toro. To se musí nechat, tady smekám všechny klobouky. A před paní režisérkou také. Tedy v tomto případě všechny ne. Jen jeden; snad je to dostačující. (17.07.2011)

Tento film na mě zapůsobil podobně jako Králičí nora. Je to stejně smutně laděný film s velmi dobrými hereckými výkony H. Berry i B. Del Tora. Divím se, že ani jeden z nich nezískal nominaci na Oscara... Krom toho, film je velmi zajímavě natočen a má výborný střih. Mnoho záběrů vypadá opravdu umělecky. Celkově je to tak mezi 3 a 4*, ale protože filmu nemůžu nic zásadního vytknout, zaokrouhlím na čtyři. Pokud máte rádi civilní dramata, která netlačí na pilu a nehrají si na "film roku", tak Vám tento snímek opravdu můžu doporučit... // Příjmi to dobré. (15.07.2011)

V první polovině nenápadně vyhlížející film, který se však v druhé půlce takovým způsobem láme, že jsem hned zapomněl na nevýrazný začátek a začal jsem naplno vnímat emoční postoje a jednání jednotlivých postav, které nakonec propletly své osudy v nádherném závěru, který mi nahnal slzy do očí. Velkou zásluhu na tom má především Benicio Del Toro, jeho výborně napsaná role a jeho takřka životní herecký výkon. - Život jde dál. A pokud s ním nechceme ztratit kontakt, měli bychom jít s ním. (04.10.2008)

Ach ten Benicio Del Toro, ta jeho chlapská vizáž s uhrančivýma očima a obličejem, který v jednu chvíli přidá deset let a v jednu chvíli je to mladý kluk s rozježenými vlasy. Ten nejlepší životní přítel, v současné době na fetu, ten, kterého manželka toho druhého nesnáší, protože se jí zdá, že se o určitý střípek lásky musí dělit. A je to ten, od kterého je cestou zpět její manžel, David Duchowny, zastřelen. A ta nádherná Halle Berry, sama s dětmi, ta zde zůstane ve velkém domě a ví, že jejich cesty se zkříží. Určitě bych vyzdvihla oba herecké výkony, kameru s citem pro detail a hudbu, v níž zaslechnete vzdálené tóny Hispánců. A byla jsem velmi rozebrána scénou, ve které si Halle - Audry, definitivně uvědomila, že její milovaný muž je neodvratně pryč a je čas jít dál. Spustí se další film, ten ve Vaší hlavě, ten, který se Vás možná osobně dotýká... (09.07.2015)

"A teď mě chyť za ucho a masíruj mi lalůček !!" ;) Nejzajímavější, nejosobitější a především lidsky nejvěrohodnější sdělení Spálených vzpomínek alespoň pro mě tkví právě v této replice.. Neboť ženy nacházejí zalíbení v různých obsesivních bizarnostech, stejně tak i Berryina vdova Audrey, ač to tvrdohlavě popírá, si vytvořila závislost na dost podivném mechanismu..;) Po vizuální, byť ty úmysly s trapně esteticky plochými motivy v podobě velmi podivných úhlů kamery či prvoplánovitého nasvícení jsem poněkud nepochopil, a hudební stránce se dánské režisérce podařilo natočit velmi zvláštní film, který však jako drama s prvotním cílem vyvolat v divákovi potřebné emoce kulhá jako stará chromá kobyla.. Del Toro a David Duchovny se opravdu moc snaží, přičemž oba dva byli víceméně do svých rolí vybráni naprosto prvoplánovitě bez jakéhokoliv prostoru pro vývoj postav, bohužel za vlasy tak mocně přitažený kýčovitý scénář plný klišé, až to bolí, i neschopnost tvůrců se rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydat, jim nedává příliš prostoru, nehledě na naprosto nechronologické vyprávění příběhu, který se nakonec stává tak myšlenkově roztříštěným, až ve výsledku nedokáže sdělit vůbec nic, natož vyvolat nějaké hlubší emoce, přičemž téma drogy, smrt a hledání se by jistě mělo vyvolávat přinejmenším znepokojení či úzkost.. Tragická kýčařka Susanne Bier pro mě osobně platí za nesmírně přeceňovanou tvůrkyni, která si hraje na umění a jen tupě stylisticky opisuje od jiných skutečných režisérů, kteří mají naopak svá formální ozvláštnění žánru velmi dobře promyšlená.. [ Dabing 7/10 ] Velmi zdařilá záležitost Tvůrčí skupiny Josefa Petráska s dialogy a režií Filipa Jančíka. Potěší i tradiční spojení Duchovny, Cigánek. (11.08.2013)