Až na krev

Dokonalá studie amerického snu, která ukazuje, že ten nemusí být vždycky čistý jako lilie (o čemž se nás mnohé jiné filmy snaží vehementně přesvědčit). K výkonu Daniela Day-Lewise jen drobná poznámka: tvrzení, že jakoukoli postavu HRAJE, se rovná téměř urážce - on se tou postavou skutečně STÁVÁ. Pan Stanislavskij se musí tam nahoře tetelit blahem :-) (30.05.2008)

Kdybych měl zvolit jedno slovo vhodné k popsání tohoto filmu, volil bych: "Znepokojivé." Už jen ten hudební doprovod dost brnká na nervy a do toho perfektní Daniel Day-Lewis hází nepříčetné ksichty a zpovídá se jak všechny okolo nenávidí, ale pozor jen zřídkakdy se sníží k vulgární mluvě. Většinu času se jeho postava vyjadřuje zdvořile, jako pravý byznysmen. Závěr se tak nějak dal čekat, ale podání finální scény a vůbec všechny scény kde to Paul Dano kupuje jsou neskonale zábavné. (Když tam celej umazanej od ropy seděl u večeře a obviňoval otce z toho že je hlupák, tak jsem se mu fakt smál jakej je to blb). Jako náhled do duše velkého úspěšného muže hodně dobré. A jako varování před pochybnými církvemi a vychcanými šiřiteli bludů (alá The Mist) také. (14.05.2008)

Písečný prach, smrad ropy a vazelíny na ropných čerpadlech. Jako kdybych měl hlavu zanořenou do země přímo vedle vrtu. Některé filmy mají tu schopnost diváka popadnout a hodit přímo na plac. Jen skutečnost, že se mezi všemi těmi existencemi neobjeví jediný nevyšinutý charakter, mi brání dát maximum. "I am a false prophet, god is a superstition." (01.04.2008)

Lahůdka. Daniel Day-Lewis si celý snímek krade pro sebe. On je tím hereckým Bohem, který dokáže strhnout a prokreslit všechny charakterové křivky Davida Plainviewa. Boj peněz a víry, kde peníze samozřejmě vítězí. Rozbourání amerického snu, snu který na vás nečeká, ale musíte se k němu provrtávat bahnem, ropou a krví. Paul Thomas Anderson ví. Mistrovské dílo. (25.02.2013)

Osobité a zajímavé dílo. Daniel Day-Lewis jde svým, opět silným výkonem, tentokráte "Až na krev." Stává se tak hlavní doménou tohoto snímku. Dalšími prvky, na nichž film stojí, je působivá kamera a mimořádná hudba Jonnyho Greenwooda. Její motivy působí zneklidňujícím a rušivým dojmem, a charakteristicky tak doplňují jednotlivé scény, které by bez rušivých a ambientních souzvuků možná pozbyly jisté množství naléhavosti. Působily na mě jako velká kompilace Herrmannových geniálních skladeb z Psycha, hororové tíživosti z Osvícení a jedinečnosti minimalismu Philipa Glasse. Kompilace, z níž vznikl pozoruhodný soundtrack. Velmi milý synek H.W. v podání roztomilého Dillona Freasiera. Snad o něm ještě uslyšíme. V tom chlapci něco je. Obávala jsem se délky stopáže, ale naštěstí mě nepřemohla. Pospávat jsem začala až zhruba dvacet minut před koncem. Tak jsem jen vnímala útržky z kuželkárny, ve které prováděl fanatický kazatel Paul Dano konfrontaci s Danielem. Jeho projev byl jistě skvělý, ale v dabingu Filipa Švarce se vysoké, křičící či hysterické hlasové polohy stávají často téměř neposlouchatelnými a protivnými, a tak mě to spíše tahalo za uši. Jinak celkově výborný snímek s výjimečnou hudbou. (08.01.2012)