Zimní host

Tak tímhle debutem si Alan Rickman coby režisér nasadil laťku pro svá potenciální další díla pěkně vysoko. Velmi dobrým tahem bylo obsazení Phyllidy Law do role filmové matky Emmy Thompson, neboť ona je i skutečnou matkou této vynikající britské herečky. Myslím, že se obě v tomto filmu báječně doplňovaly a jelikož větší část příběhu spočívala právě na nich a na jejich vztahu, dost to celkové úrovni pomohlo směrem nahoru. To ale neznamená, že by další herci a herečky nějak selhali, jen jejich "duely" v tomhle filmu neměly až tolik prostoru, díky čemuž je obě uvedené dámy poněkud zastínily. Každopádně se jedná o VELMI zdařilý snímek a já jen doufám, že se od Rickmana-režiséra dočkáme ještě nějakého jiného podobně vyvedeného filmu. (12.10.2002)

Stále netuším, co si o filmu jako takovém mám myslet, je to hodně zvláštní a svým způsobem i dost náročný film, který zachycuje život tří generací, které se obávají, že skončí jako rodiče. Nebo alespoň tohle jsem si z toho odnesla já. Nejvíce mě bavily scény s chlapci, kteří kouřili u moře a bavili se spolu o sexu a masturbaci, následná přítomnost Emmy Thompson a Phyllidy Law to jen vylepšila, nicméně si nejsem úplně jistá jestli jsem pochopila konec. Film mi přišel až moc složitý a komplikovaný, ale jsem si jistá, že přesně takhle to Alan Rickman zamýšlel, když napsal scénář. Možná tam dokonce i dal i něco ze svého života a z pohledu jeho jako chlapce, ale mě osobně ten snímek nijak nezaujal. (25.05.2018)

Filmy v časovém průřezu (diachronní) se dostávají do obliby. To ale nestačí, kouzlo diachronicity se musí umět vyvolat, a ve filmu je to zřejmě snadnější než v literatuře. Zde jsou všichni zimní hosté; a je to právě zima, která je sdružuje, i když ne všichni se potkají. Příběh (nelze říct příběhy) je postaven na lidském půdorysu 2 x 4, a kromě lidí a zvířat tu hrají i vlasy, nohy, a především voda, nejen v ledovém skupentsví, ale i horká voda ve vajdlinku. (25.09.2022)

Hrozně moc jsem si přála, aby režisérský debut mého oblíbence Alana Rickmana byl silný, poetický a procítěný. A je – svým osobitým způsobem. Velmi svým a velmi osobitým. S postavami se setkáváme náhodně, jako s lidmi v autobuse, na kratičký okamžik jejich dlouhého a nepoznaného životního příběhu. Možná pár zlomků zahlédneme, ale to už se jede dál. Vidíme další a další lidi, jejichž osudy se na malou chvíli protnuly, a pokud na ně nezapomeneme hned, tak většinou hned poté, co vystoupíme. (20.08.2018)

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)