Reklama

Reklama

Zimní host

Ten den byl takový mráz, že zastavil dopravu a tím i čas. Ale těch osm lidí jako by jej nevnímalo dva chlapci záškoláci, pro které je pobyt v mrazivých pobřežních skalách pořád lákavější, než vysedávání ve školních škamnech. Dvě babky, žijící už jen nekrology a pohřby. Teenageři Alex a Nita, prožívající první okamžiky vzájemného okouzlení. A především fotografka Frances a její matka Elspeth, svádějící spolu věčný boj, v němž se mísí láska a nenávist, starost a nepochopení...
Čtyři dvojice různého věku, čtyři příběhy, odehrávající se ve skotském přímořském městečku, míjející a prolínající se tak jako stopy ve sněhu... (Česká televize)

(více)

Recenze (56)

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Alan Rickman je jako debutující režisér překvapivě vyzrálý, kamera, hudba i střídání jednotlivých mikropříběhu do sebe dobře zapadá. Ale nemůžu si pomoct, nudila jsem se. Hlavní příběh matky a dcery dostal podle mě zbytečně velký prostor, na to, jak se vlastně nic nedělo a nic pořádně nevysvětlilo. Je to sáhodlouhý vyčítavý dialog, který se nijak neposune a zůstává stále ve stejné rovině dorážející matky a vzdorně odporující dcery. A to samé platí pro zbývající tři dvojice. Není tam žádný posun v charakteru nebo odhalení nových souvislostí. KOUSEK DĚJE. Pointa všech příběhů je stejná: zůstaneme spolu. O charakterech postav se toho moc nedozvíme. Některé dialogy jsou nepřesvědčivé - zejména ti školáci, kteří se baví spíše jako zhrzení mladí muži. Přehnaný byl i závěr s chůzí po zamrznutém moři, nejspíš metafora, že končí dětství a budeme se muset vydat do zrádného dobrodružství jménem život. Na divadle to nejspíš funguje, ale zfilmované to působí jednoznačně jako pokus o sebevraždu, která nemá žádnou oporu v předchozím ději. Dvě postarší paní bavící se návštěvou pohřbů byly jen anekdotickým příběhem bez nějakého gagu na závěr (jaký udělal například Neruda v povídce O měkkém srdci paní Rusky). /7. 7. 13./ ()

kareen 

všechny recenze uživatele

Režijní debut Alana Rickmana mě potěšil po všech stránkách. Neuvěřitelně opravdově působící příběhy matky a dcery (které výtečným způsobem ztvárnily Emma Thompson a její skutečná matka Phyllida Law) , chlapce a dívky, dvou přítelkyň a dvou malých kluků na pozadí nejchladnějšího dne v roce v mnou oblíbené severské skotské krajině. Propletenec vztahů podaný citlivou režií, který však vyžaduje vnímavého diváka, ochotného ponořit se do civilního, komorního snímku, pro někoho možná až příliš obyčejného. Já osobně jsem ráda, že se Alan Rickman vedle svého velkého hereckého talentu projevil také jako velmi nadaný, inteligentní, ale zároveň nepodbízející se režisér. ()

Reklama

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Krajina ako nakreslená ceruzkou, príbehy ako domyslené k umeleckým fotkám, charaktery ako z libreta, ktoré sa inšpirovalo nežnou klavírnou melódiou, film ako pohladenie po duši. Jedine škoda, že sa príliš tlačilo na pílu v snahe o katarziu u všetkých postáv a že sa tu stretol použitý pátos s panenskou estetikou. Alan Rickman vo svojom debute dlho siahal na dokonalosť, ale dlho ju neudržal. Zanechal však vo mne rôzne pocity, až som zabudol premýšľať nad názvom. Môže byť myslený tak, že autor vidí najväčší potenciál v jedinej z dvojíc, ktorá bola opačného pohlavia? Pretože jedine tam bol nejaký hosť doslova (v dome)? Nie, matka s dcérou predsa stretli chlapcov, s ktorými sa stali navzájom hosťom, pretože jeden ponúkol závetrie a teplo ohniska a druhá zase karamelky. O Rodičoch s deťmi by sa dalo tiež filozofovať, kto tu má kedy pozíciu domáceho a kto hosťa. Samotní chlapci našli mačiatka, ktoré uchýlili vo svojom šate a poskytli im tak prístrešie. Boli hostia ľudského náručia. A staré dámy sa pre zmenu votreli na pohreb, tak na tie pomenovanie Zimný hosť sedí asi najviac... ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Chvilku jsem s plným hodnocením váhala, mám totiž ráda filmový perfekcionismus. Na rozdíl od divadla mi zde vadí, že se mluví o strašném větru a nehne se ani lístek na stromė, ani vlásek na hlavė dámy, která si na ukrutný vítr stěžuje. Chlapec močí do sněhu, jenž zůstává i nadále běloskvoucí. Jenže i u panovnických dvorů věděli, že každá krása má mít svoji pihu. A ty příběhy malého mozaikové filmu jsou natolik krásné a poetické, že je ta piha snad i nutná. Příběh matky a dcery, které si už dávno nemají co říct, ale přesto se k sobě snaží zase najít cestu, je nejlepší, především díky výkonu představitelky mámy Lawové. Má v sobě kus dojemnosti, laskavosti i pochopení, přesně jak už to ve vztahu matek s dospělými dcerami bývá. A poetické vyprávění o dobrodružstvích dvou chlapců, kteří se vydali za školu, patří určitě k tomu nejlepšímu, co na dané téma vzniklo. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Moja prechádzka trojhviezdičkovými neokomentovanými filmami je náročná. Väčšinou zisťujem, že si priemerné hodnotenie nezaslúžia . Aj Zimný hosť ma nedokázal zaujať. A keď ilm nedokáže zaujať do pol hodiny, je veľmi nepravdepodobné, že sa niečo zmení do záverečných titulkov. Máloktorý film je však úplne vyprázdnený a o tomto to neplatí vôbec. Emma Thompson je výborná herečka, kameraman zaujal peknými obrázkami. Ale matka Elspeth ma rozčuľovala a čím viac sa blížil koniec filmu, tým menej som chápal o čom vlastne bol. Takže dvojhviezdičkové sklamanie. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (5)

Reklama

Reklama