Armáda démonů: Matka slz

DARIO ARGENTO, ARMÁDA DÉMONŮ: MATKA SLZ (2007) ________ Očekával jsem surrealistické hrátky, expresivně stylizovanou barevnost, orgii ničím nespoutaných šílených a osobitých nápadů, v jejímž víru budu jako divák zneuctěn, sežvýkán a zase vyplivnut - ale nějak si teď, asi deset minut po zhlédnutí, nemohu vybavit cokoli, co by mohlo být onou často zmiňovanou lekačkou, která snad jednoho z Vás dokonce skopla ze sesličky... vlastně mi v mysli utkvěla jediná scéna, která měla navíc mizernou stopáž, rozuměj příliš krátkou pro dokonalé vychutnání: Šlo o lepé tělo mladé (no není to relativní..?) čarodějky s nádherně vyvinutými ňadry, přes něž si úhlavní nepřítelka všeho DOBRA oblékala rozevlátou, dlouhými-věky-potrhanou košilku barvy krve se zlatým nápisem ve stylu "to, co spatříš není, co nespatříš je ", ovšem zřejmě pozpátku a v nějaké cizí řeči. Těžko totiž budu moci kdy opomenout, že ta rozkošná košilka místo kdesi u kolenou skončila asi tak (SPOJLER:) v půli nahého zadečku. Tento poněkud "vilný" okamžik byl pro mne jediný opravdový šok, jenž mi neškodný Mistr Argento uchystal... (10.12.2009)

Něják nevím co s tím.. Na jedné straně musím uznat, že trojmatkovská trilogie je tímto uzavřena velmi důstojně. Argento se s tím nemaže a rozehrává HC horror plný kvalitních masek, paranoidní atmošky a výživného gore, nešetří nikoho (ani ženy a batolata) a i ty triky, kde šáhnul po levném kompjůtru nevypadají něják zásadně nepatřičně. Na stranu druhou mě to prostě nestrhlo tak jako parádní a umělecky vypiplaná Suspiria a navíc jsem měl pocit, že se to dost táhne. Na drobnosti nad kterýma divák občas protočí oči (a které vychází z toho, že Argento některé věci prostě neřeší, protože to je jeho svět) jsem si sice zvyknul ale i tak mě to občas ruší (ale to už je součást jeho rukopisu).. Takže rozhodně je to mnóóhem lepší než Inferno, ale přes všechny klady to Suspiria prostě není. Každopádně ale doporučuju zkouknout a udělat si vlastní obrázek, protože ty niance jsou zde hodně subjektivní a každému to sedne jinak. (04.11.2014)

Myslím, že Dario Argento musel mít slabou chvilku, když točil tento film, neboť jsem přesvědčena, že kdyby byl v lepší formě, dokázal by z takového námětu vytěžit mnohem více a hlavně by to dopadlo mnohem lépe. Hlavní a dost zásadní slabinou tohoto filmu je scénář. Některé scény a dialogy, které, ač měly působit zřejmě děsivě, vyzněly často spíše směšně a hloupě. Spousta jich je sice velmi povedených a působivých, ale nestačí napravit vše ostatní. Scénárista zřejmě také nebyl v náladě. Oproti tomu dokáže snímek držet nad vodou přítomnost Asii Argento a vydařená hudba, která svým hororovým vyzněním zachraňuje to, co tvůrci neúmyslně předvedli spíše jako nepovedenou frašku. Především fenomenální závěrečný song Mother Of Tears v podání Daniho Filtha a Claudia Simonettiho. Marně jsem doufala, že alespoň konec by mohl být trochu nápaditý, asi jsem toho čekala moc. Mohl to být děsivý horor, na který budete dlouho vzpomínat. Nevyšlo to. Škoda. (22.02.2009)

Relativně vysoké hodnocení jen kvůli mému oblíbenci Dariovi. Naprosto nedůstojné završení trilogie. Tři nádherné momenty nemohou v žádném případě spasit zbývající bezradnost a je mi doslova líto, že to musím říct, trapnost. To zklamání je natolik obrovské, že se mi nechce rozepisovat a srovnávat tento film se Suspiria a Inferno. To by bylo příliš bolestné. V kterési recenzi bylo napsáno "Mother of Tears’ Makes You Want to Cry". Bohužel musím s tímto názorem víceméně souhlasit. P.S. Nezbývá mi než věřit v Giallo. (18.02.2008)

S gialla souputníků mi je přece jenom bližší takový Lucio Fulci, na jehož geniální Beyond nedám dopustit, ale Argento se po letech podprůměrných a maximálně průměrných žánrových podívaných vrátil ke své nedokončené trilogii o matkách - čarodejnicích a přidal poslední střipek do skládačky. La Terza Madre je naprosto famózní záležitost, která překvapí Mistrovy fanoušky větším soustředěním na klasicky vystavěný narativ s naprosto logickými a kauzálními vazbami mezi jednotlivými scénami... aby pak Argento klasický narativ v nekompromisním a božim závěru/záběru utnul a postavy vnitřně vyprázdnil, nechal je v bláznovském smíchu a dojem podtrhl nereálnými kulisami. Jasně, že konfrontace "té nejkrásnější a nejnebezpečnější" s hlavní hrdinkou, brilantně ztvárněnou Asiou Argentou, je krátký, ale to je poznávací znamení Argenta stejně jako otevřené konce a cliffhangery u Romera. A ústřední skladba je hotový zázrak.... a ty gore scény musí potěšit každého fanouška. Skutečně: nejlepší horrorový film roku 2007 a vzhledem k uchopení ryze žanrových schém a hlavní ženské postavy, která je racionální, značně progresivní nad-žánrová podívaná. (29.01.2008)