Režie:
Emanuel KaněraScénář:
Emanuel KaněraKamera:
Miloslav TřešňákHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Dalimil Klapka, Antonín Šůra, Jiří Šašek, Stella Zázvorková, Darja Hajská, Květa Fialová, Josef Beyvl, Karel Effa, Běla Jurdová, Eva Pilarová, Rudolf Princ, Oldřich Dědek, Sláva MachObsahy(2)
Názorné příklady a vysvětlení, co je kýč v různých druzích umění. (oficiální text distributora)
Recenze (10)
Malounko zdlouhavé a dost mentorující, ale občas zábavné. Už jen ten hlavní rozumbrada vypadá hezky dobově intelektuálsky - má baret (a ne obyčejnou rádiovku jako jeho kamarádi), dýmku, brýle s výraznými černými obroučkami a kategorické soudy. Vrcholem filmu je ovšem vystoupení Stely Zázvorkové "zpívající" dobový hit Zhasněte lampióny v mirně zbodaně podaném operetní stylu 30. či 40. let, dokonce i s vlnícími se showgirls v pozadí a s podporou "pravého" mexického pěveckého kvarteta - to je pasáž za 5 hvězd. A trpaslík tam samozřejmě je! ()
Zřejmě nejroztomilejším momentem akce Nezmarů je Lidový polyekran a na něm Zázvorková jako Simonová s lampiony. ()
Socialistická kazatelna, z níž k divákům promlouvají tři filozofující rozumbradové s patřičným despektem a nezbytnými barety, nabízí tu a tam vtipné momenty, nicméně těch protiimperialistických bonmotů je ve filmu až příliš. Co je to tedy kýč? Lidový polyekran a lampionová parodie v neodolatelném podání Stelly Zázvorkové. Kdepak vlčí máky, na ty je i Nezmar krátký! ()
Vidět Stellu Zázvorkou zpívat (ač ne jejím hlasem) Zhasněte lampiony stojí opavdu za to. ()
Nádherná satira snažící se odhalit, co je kýč. Už samotné titulky mě hodně navnadily aneb "Napsal: Sám život, kamerou upřesnil, hudbou opatřil, sestřihem zasáhl, dobrodružnou práci rekvizitářů prováděli, zvukem a rámusem obohatil, scénu výtvarně procítil, o kostýmy pečovala, maskami lesku dodali...". Spousta dobrých myšlenek jak rozeznat kýč od umění i když to není lehké. Ono například ty krásně upravené vitríny by mohli někteří také považovat za kýč. Musí se jim nechat že to opradu dobře ironicky vykládají na té výstavě - památníky, nádobí a příbory pro děti se zvířátky (btw. myslím, že jsem taky měla jednu lžíci s králíčkem vyrytým a stoprocentně si pamatuju mé prostírání s Chipem a Dalem:D). Představili nám, že lidé nemají šanci proti kýči, když jsou jím obklopeni už od dětství. "Omalovánky - nejlepší cesta, jak vychovat nový malý Nezmarečky. O výchovu dětí se Nezmaři starají svědomitě." Vyšívané polštáře, lidové moudrosti, co si lidi věší na zeď /moje prababička taky dvě takové vyšívané plátna měla/. Řemeslné napodobování přírody, líbivý podfuk, to co je kopie, předstírající folklor, upomínkové předměty, suvenýry. Kýč je podvod, přetvářka, imitace umění, náhražka. Podle mě je ale rozdíl mezi kýčem a nevkusem a to tady spojovali v jedno. Taky situace v obchodech, když se vám to nelíbí, zatímco běžným spotřebitelům ano, tak vy jste ti, co nemájí cit pro umění. "Láska je sousto pro Nezmary. Na lásku se vrhli kýčaři všech dob a krášlí ji hlava nehlava." Díky té výstavě ukázali, že kýčovité nejsou jen věci, či písně, ale i situace. "Já z těch máků zvlčím." ()
Krátký hraný film o třech mladých mužích, kteří se zamysleli nad pojmem "kýč", až nakonec vymysleli imaginární výstavu pod heslem "Kýč od kolébky do hrobu". Expozice předvádí nesmrtelné máky a Hradčany ve všech podobách počínaje potiskem na hrníčku a konče výšivkou nad gaučem, baculaté dětičky a roztomilá zvířátka na dně dětských talířků, porcelánové jeleny a prvorepublikové ženské akty, ježky-popelníky a různorodé předměty s lidovými motivy atp. Oproti tomu jako skutečné moderní umění jsou prezentované porcelánové bruselské klisničky a hřebečky designéra Jaroslava Ježka. Ovšem dnes místo umění v nich vidíme zase již jen nezmařitelný kýč. Za kýč se dají označit i nesčetné reprodukce Van Goghových slunečnic nebo Mony Lisy da Vinciho. Obecně se snad dá říci, že kýč není to, co se lidem prvoplánově a hned líbí nebo je jim známé a pochopitelné (to může přece být i babiččin s láskou ušitý polštářek), ale vyráběné jako na běžícím pase čili bez vložené duše a osobního zaujetí a snahy "výtvory" s populárními motivy, náměty a prvky - vše, co má vzít útokem smysly člověka a vetřít se do jeho života pod značkou umění. Kýč není umění, ale jako-umění. ()
:-) ()
Proti imperialistům se muselo bojovat všemožnými způsoby, třeba i porcelánovým jelenem v říji. ()
Ani jeden trpaslik... ()
Je jedno, jestli brojíme jako komunisti proti imperialismu nebo jako kapitalisté proti socialismu. Boj s kýčem je věčný, ačkoli se snažíme o jeho vymýcení, je stále tady. A zřejmě tady i zůstane dokud se tzv. umělci nepřestanou "inspirovat" skutečnými umělci. ()
Reklama