Zahrada

Můj nejoblíbenější seriál, když mi bylo pět a chodili jsme na něj se školkou na promítání...byl tak jinej, tajemnej, kouzelnej, dětskej...Bylo to přesně to, co jsem jako dítě chtěla prožívat a co jsem si v duchu s klukama užívala. S dojemnou radostí v srdci zjišťuji, že Zahrada neztratila nic ze své tajemnosti a laskavé dobroty ani dnes a že i dnešní děti (ve smršti nejrůznějších animovaných pseudopohádek) stále tak silně oslovuje jako kdysi mne....ne kdysi, oprava, mne doteď...:-) (12.11.2010)

Odkaz československého animovaného filmu třetí čtvrtiny minulého století zůstává nedotčen. Jedinečná úroveň animace, pozoruhodné generační seskupení režisérů, animátorů, kameramenů, herců-animátorů, výtvarníků vytvořilo v srdci Evropy oázu, jejíž svéráz dodnes nevybledl. Něžnou hravost, biedermaierizující idyličnost, v níž ani zlo nepostrádá zpětnou vazbu úmyslu a touhy být včleněn do společnosti těch, kteří si tak rádi hrají, lze jen těžko postihnout slovy. Pojarova ZAHRADA patří nesporně k dílům nejzdařilejším a stále živým. Pro všechny děti od 5 do 90 let. (04.03.2016)

Vždycky se i strašně líbil první díl. Hlavně proto, že je úplně jiný, než ty ostatní, má jinou atmosféru a i když na něj další tak nějak navazují, respektive z něj vycházejí, vypráví trochu jiný příběh. Neznamená to, že by se mi další díly líbili méně, jsou fajn, ty kluci mě baví, je to skvěle namluvené. (14.07.2013)

Můj absolutně top nejoblíbenější dětský seriál. Tenkrát jsem ani nechápal, že se jedná o sérii něčeho. Prostě když tahle parta kluků a jeden záludný, prohnaný a nečestný kocour byli na obrazovce, mé dětské srdce zaplesalo! Toužil jsem jako dítě někdy někde takovou zaradu najít! Absolutní špička české televizní tvorby pro děti! Doposud nepřekonaná! (04.05.2018)

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)