Zahrada

Je Zahrada určena dětem? Nikoliv, je určena dospělým, kteří potřebují na chvílí utéci z racionalozovaného a odkouzleného světa do krásné zahrady, kterou stráží kocour - specialista na nadávání, kde jsou anděly strážnými sloni a slůňata, kde trpaslík mluví do snů...; utéci do fantazie, protože mimo ní nás stráží čas a my musíme poslouchat jeho příkazy - v osm ve škole, v poledne na oběd...; naše dospělácká klukovská fantazie není ta dětská "fantazie" - tu totiž vyjadřují filmy typu Scary Movie (tělesnost a sexualita). (14.10.2009)

Trnkova předloha nemá chybu, ale Pojarovo animované zpracování mi tak úplně nesedlo. Honičky kluků s kocourem a celá zahrada jsou podařené, stejně tak sloni a velryba. Ale první pouze kreslený díl je poněkud didaktický, dalším zas chybí větší spád, víc humoru a pointy, takže vyznívají hrozně doztracena. (24.09.2008)

Můj absolutně top nejoblíbenější dětský seriál. Tenkrát jsem ani nechápal, že se jedná o sérii něčeho. Prostě když tahle parta kluků a jeden záludný, prohnaný a nečestný kocour byli na obrazovce, mé dětské srdce zaplesalo! Toužil jsem jako dítě někdy někde takovou zaradu najít! Absolutní špička české televizní tvorby pro děti! Doposud nepřekonaná! (04.05.2018)

Úžasný klukovský seriál. Tajemná zahrada s tajemnými zvířaty a do toho úplně obyčejní kluci s neobyčejnou fantazií. Velice zajímavé zpracování, ve kterém se prolínají různé způsoby animace. Nejvíc mi utkvělo vyprávění o lovu netopýra, létání na slonech a výuka čtení pozpátku. Všichni potřebujeme občas pořádnou dávku fantazie... Zajímavé komentáře: kinej, rikitiki, Adam Bernau. (20.05.2013)

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)