Ďáblova dílna

Salmonem zpočátku částečně opovrhujete a částečně s ním sympatizujete, protože nelze neobdivovat jeho dokonalé padělatelské schopnosti a zároveň ho nemít rád, protože aby si zachránil krk, udělá cokoliv pro jakéhokoliv hajzla. Jenže postupem času zjistíte, že všechno není tak černobílé a že se ten člověk jen snažil v daných podmínkách zachránit nejen sebe, ale i všechny ostatní. (15.05.2008)

Základem diváckého úspěchu je silný příběh vycházející ze skutečnosti. Ani se nechce věřit, že ho filmaři nevyužili dřív. Symbolika rulety hazardéra Salmona Sorwitsche je využita i v úvodním a závěrečném zarámování příběhu do poválečného vzpomínání. Kladem je přiměřená délka, autentičnost - davové koncentráčnické scény jsou hodně působivé. Zajímavá scéna je při osvobození lágru, kdy proti sobě stojí dvě skupiny Židů. I když se navenek zdá, že Sorwitschova skupina využívala ze své pozice určitá privilegia, tak zásah nacistů (střílení při hře stoního tenisu, " rádobyhumánní ochrana" před nákazou TBC) vždy připomene, že Sorwitsch a spol. byli pouze loutkami. (21.05.2010)

Jo, ... tonoucí se stébla chytá. To platí i pro válečnou vřavu. K odvrácení svého zániku se uchýlí k nepravostem nejenom Salmon Sorwitsch svou loajalitou k německému národu, ... přesto, že je Židem v koncentráku, ale i velmoc - Říše německá paděláním britských a amerických bankovek. Film je nádhernou ukázkou charakteru lidí a jejich projevu ve vypjatých situacích. (08.08.2008)

Slušný snímek, na kterém je dozajista to nejzajímavější samotná pointa. Bohužel celý film se mi zdál dost křečovitý a i když má stopáž jen 90 minut, tak jsem se místy nudil. Navíc si nejsem jistý zda Karl Markovics byla nejvhodnější volba. Dostat se námět do zručnějších rukou mohl z toho být trhák........ Tři a půl hvězdičky. (06.03.2008)

Nekvalitně natočený film, ve kterém se nestane vůbec nic zajímavého. A celé to má ošklivý vizuál. Salmon Sorwitsch byl za druhé světové války králem padělatelů. Jeho židovský původ ho dostal až za brány pekelných koncentračních táborů. Tam ho párkrát přetáhli obuškem přes hlavu, abychom věděli, že život v koncentráku je krutý, jinak hodoval, náckům kreslil obrázky a posléze  na jejich příkaz pro ně vyráběl bankovky různých měn. První velká potíž nastala v samotném představiteli hlavní role. Ve tváři Karla Markovicse jsem marně hledal jakékoliv ruské a židovské rysy. A jelikož ve filmovém světě ztvárnil nacistického ministra propagandy Goebelse, tak daleko lépe by se svým vzezřením zapadl do tábora nacistických pohlavárů. A špatný výběr na hlavní roli korunovalo jeho úděsné herectví, kdy si celý film vystačil s jedním kamenným výrazem. Dalším problémem byla slabá výpravná stránka filmu. Kulisy obávaných míst sestávaly z ledabyle stlučených prken příbytků vězňů, kdy se v podstatě nevyskytoval nějaký komplexní záběr celého areálu. A nějaká hrůza z vyhlášeného místa smrti na mě fakt nedýchla a nedolehla ani omylem. Vězni dobře živení, žádné hladové dny se zrovna moc urputně nekonaly. Celý film má formát nekvalitně natočeného televizního filmu, kdy všichni účastníci odvádějí průměrné až nevýrazné herecké výkony. Z postav mně žádná neutkvěla v paměti. Dost směšně působily, to se mně opravdu chtělo smát, některé skutečnosti, jako třeba když padělané bankovky byly (záměrně) podstoupeny kontrole expertů nad experty a nikdo nepoznal, že se jedná o falsifikáty. Neskutečně debilní! Nejlepší byl námět, na poměry žánru poměrně neotřelý. To by se ale musel k jeho realizaci najít kvalitní režisér. Stefan Ruzowitzky nedisponuje zajímavým režijním rukopisem. Ve výsledku je film pěkný blábol. 4/10 (26.01.2023)