Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Sice rodinná podívaná, ale i tak si Barta neodpustil prvky, z nichž až běhá mráz po zádech a děti si mohou donést domů z kina pěknou noční můru, některé scény byla až sympaticky psychedelické. A k tomu se navíc přidává bezbřehá fantazie a několik velmi působivých takřka velkofilmových scén. Škoda trochu nevyváženosti - rozjezd byl oproti zbytku filmu pomalý a trochu delší a postavičky ne moc prokreslené, sympatický mi nakonec přišel jen Schubert. Ale i to vůbec nebrání neobvyklému zážitku, který dokazuje, že česká animace rozhodně není mrtva a jak to vypadá čekají ji zase lepší časy. (15.04.2009)

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! (18.02.2018)

Neviem, či sa to deťom páčilo, ale mne ta vizáž figúrok prišla nesympatická. Stop-motion technika nie je vôbec zlá, ale ani ničím nová či jedinečná. A príbeh je trochu kopírkou Toy Story...o záchrane hračiek vo svete hračiek, ani ten koniec sa nevydaril. Celkovo to na mňa pôsobilo, ako keby to bolo bohužiaľ urobené o 30 rokov skôr. Hodnotenie: 45% (30.08.2013)

Na tento film jsem se těšil, že přijde konečně nějaký pořádný impuls do vrávorající české animace, na krásnou oslavu starých hraček a dechberoucí atmosféru živého ekosystému v podobě nevyužívané půdy s kdovíjakým harampádím. Výsledek je však více než tristní. Animace je sice technicky na velmi dobré úrovni, ba co víc nabízí spoustu vychytávek v podobě kombinace různých animačních technik, ale po všech ostatních stránkách je to hodně slabé. Začnu-li u scénáře, tak ze začátku to vypadá pěkně tajemně, ale pak se z toho vyklube prvolánová akční béčková hovadina, která místo vynášení hraček do nebes z nich dělá oživlé trouby a místo pohádkově laděné atmosféry s trochou nostalgie je na zlatém podnose servírovaná diktátorská depresivní podívaná v čele s opatlaným Lábusem, jehož postava naprosto podtrhuje nesoulad mezi hranou a animovanou částí. Proč byly do příběhu zasezeny další živé postavy pak nechápu vůbec, neboť mají minimum prostoru a akorát diváka, zejména pak asi dětského, matou. Minimalistická hudba ze začátku vypadala slibně, ale po celou dobu mi přišlo, že není s filmem na jedné vlně a akorát tak dotvářela tísnivou atmosféru celého příběhu. Ve stejném duchu se pak nese tmavá, nepříliš barevná a nikterak výjimečná výtvarná stránka. Další věcí, která mi přišla dosti divná, byla jména postav, neboť dětem to asi moc neřekne a já jsem to také moc nechápal, neboť při nejmenším je to nevkusné a neoriginální. Jediná Pomněnka z toho vyšla docela dobře. Z dabingu lze ocenit snad jen myš, jinak to bylo takové hodně odfláknuté. Abych našel na filmu aspoň nějaké další pozitivum, tak některé dobré nápady, které náhodou nebyly překombinovány, za zhlédnutí určitě stojí, ať jde o letadlo nebo pěknou scénu s kočičákem a deštníkem. *** Ve zkratce: Staré hračky patří do starého železa, to je asi to, co chtěli tvůrci sdělit... (23.07.2010)

Tohle snad šulda Barta nemohl myslet vážně. Dlouho jsem neviděl větší píčovinu a vlastně si ani nejsem jistý, či větší píčovina byla někdy natočená. 70minutové utrpení. Při sledování tohoto nesmyslu mi zemřely miliardy mozkových buněk. Asi od 30. minuty jsem tento paskvil sledoval dvojnásobnou rychlostí. Celá pohádka selhává u lobotomického příběhu. Za obsazení neskutečně otravných loutek do hlavních rolí by měli tvůrce veřejně upálit. Příběh alá Toy Story. S propastným rozdílem v tom, že v americké pohádce byly postavy zajímavé, tudíž ta pohádka fungovala. Sledovat panenku Pomněnku s nesnesitelně otravným hlasem, uspávacího plyšového medvěda Muchu, retardovaného dřevěného kokota Krasoně a nechutné hovno z plastelíny Šubrta byl neskutečný nápor na moje nervy. Z dialogů se mi zvedal adrenalin do nebezpečných výšin. Opravdu nechápu, co si od filmu šulda Barta sliboval. Pokud napíšu neskutečnou píčovinu, pro kterou je mi líto i ohně, ve kterém by měla shořet, tak snad nemá nejmenší význam mrhat svým dalším časem a ohrožovat zdraví diváků jejím zpracováním. Dost by mě zajímalo, ve kterém lobotomickém oddělení doporučili šuldovi Bartovi, aby doplnil tuto sračko odpornými ručními kresbami. Lituji všech lidí, jejichž jméno se nedopatřením objevilo v závěrečných titulcích. Styděl bych se mít spojované jméno s něčím tak katastrofálním. Totální odpad a naprosté dno nejen české animované scény. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka harfuska. (08.04.2017)